Tvár v okne

...Film na něhož jsem narazil v diskuzi VRK... ŽALOBCA, OBHAJCA, SUDCA. Tyhle tři postavy se mnohdy střetnou v reálným životě a tentokrát jsou to i názvy tří povídek který film Tvár v okne nabízí. Mně osobně se líbily všechny tři povídky. Každá z nich měla něco do sebe. Kvalitativně jedna lepší než ta další. Což znamená, že jsou seřazeny od „nejhorší" po nejlepší. A kdybych to měl vystihnout jen velmi stručně? Je to o lidech, vztazích a tím jak spolu dokážeme či nedokážeme vycházet... 4hvězdy (08.06.2024)

Novovlnný film, to hej, len taký ťaživý, vážny a dusný - že ani tie džezové linky a twistové tančeky na melódiu (vo filme neodspievanej, len zahranej) piesne s textom "Nej, nej, nej, nejspíš si pak koupí lóži v kině, jak hrabě Monte Christo a ta vévodkyně, Ona je doslova jak Jana Brejchová, Jean Mairais se mužnějc nechová..." neodľahčili tieto 3 morálne dumky o konformnosti, pokrytectve, túžbe po zvrhnutí režimu na smrteľnej posteli a o statickom zabetónovaní manželstva do súboru mumifikovane zautomatizovaných úkonov každodennosti. (02.04.2009)

Tři hořké povídky, přičemž hořkost nabývá s každou další na intenzitě. Žalobce, kde se střetává ani ne tak maloměšťáctví, ale obyčejná lidská malost (scéna s udavačským dopisem na vyšší místa je nejsilnější) s lidskou touhou po svobodě. Pěkné.  V druhé mne mrzelo jen to, že Solan ani jednou nedal do společné scény pana Högera s panem Štěpánkem, to by byl doslova velký třesk. Obhájcův příběh graduje při setkání s vypečenou rodinou, které by se zjevně ulevilo jeho smrtí. Hořké ještě o stupínek víc, nicméně pro mne nakonec z celého triptychu nejslabší. Účinkem, nikoliv kvalitou. Poslední povídka pak nejsilnější, jak účinkem, tak kvalitou. Stereotypem postižený pár, kde na jedné straně stojí rozvodový Soudce, který se rozhodl, že je šťastný a jeho dlouho pasivní žena, jejíž chvilková vzpoura ale nikam nevede.. Autentické, nadčasové  a ďábelsky nepříjemné a symbolicky až orgastické. Neřešený ale stálepřítomný zvuk tekoucí vody, stejné večery i rána..brr.  A Pešek před svým "pádem" do přeslazených dědečků vynikající! Celkově velmi silná čtyřka, kterou rád zaokrouhluji právě za tu poslední povídku směrem nahoru. (02.06.2024)

„Naše mestečko má 14 000 duší, o niečo menej problémov, tri fabriky a kameňolom; okrem toho starý most kamenný, mladší železný, nemocnicu a dva cintoríny,” → T R N A V A; kedy slovenský režisér a scenárista - Peter Solan, ktorý sa mimochodom narodil práve vtedy, keď zase ja oslavujem meniny; vytvoril vskutku naprosto pozoruhodný, poviedkový titul, rozdelený na tieto 3 kompaktné diely → I. poviedka s podtitulom Ž A L O B C A : zaoberajúcou sa o prokurátorovi - trubkárovi - muzikantovi v jednej osobe, Vladovi Žoldošovi, ktorý momentálne riešil i akýsi vnútorný vzťah s učiteľkou - speváčkou, Barborkou "Babetkou" Vernerovou; keď sa počas jednej scény dokonca prechádzal s kočiarom aj predseda Rajčáni v podaní pána Ladislava Chudíka na futbalovom štadióne, kde som si jednak vlastne i koľkokrát taký futbal tiež zahral, pokým som ešte mohol, pretože asi necelých 200-300 m vzdušnou čiarou od tohto miesta, jednak i pochádzam; áno, totižto som rodákom priamo z Trenčína, kde sa nakrúcala i značná časť Tváre v okne, a preto ma postupne ovievali aj akési »nostalgické časy,« akonáhle som spoznával známe lokácie. ZNÁMKA : 3* • II. poviedka s podtitulom O B H A J C A : pre zmenu pojednávala o niekdajšom (?) advokátovi, no teraz azda najmä i o akomsi pacientovi - pánovi Sadloňovi; situovanej do nemocničného prostredia trenčianskeho špitálu, a to teda i so samými, bielymi plášťami, ako bonus extra naviac, a kde sa medziiným i váš milý recenzent, o viac, ako dve dekády neskoršie narodí; so známymi tvárami, akými páni Kvietik s Mistríkom určite sú, pričom predstaviteľ pacienta - Zdeněk Štěpánek, ktorý rozprával spisovnou slovenčinou a rovnako tiež disponoval i akousi človečinou, si vybudoval pevné puto s jedným z nich. ZNÁMKA : 4*. • III. poviedka s podtitulom S U D C A : venujúcej sa nielen akémusi «rozvodovému sudcovi,» ale zároveň aj mladému, manželskému páru, ktorý by mal akože rozviesť; alebo každé ráno sa znovu Boženky zase opýta: „Čo sme dneska vyfasovali?” → akoby sa skrátka tomuto protagonistovi - Bednářovi; jeho stereotypný spôsob života, vzápätí v opakujúcej sa slučke odohrával, tak som mal z toho zvláštny pocit v tomto úplne najlepšom podaní. ZNÁMKA : 5*. • Suma Sumárum: Pozor, síce sa môže kľudne zdať, že sa daný počin odvíjal v jednom slede bez čoby len jedinej zmeny lokality, no vôbec to tak nie je; čiže ak by ste mali povedzme potenciálny záujem o budúce sledovanie, najprv si pozrite „filmové miesta” v tu priloženom odkaze: [https://www.filmovamista.cz/1750-Tvar-v-okne] → PREDTÝM & POTOM; a hneď na to sa následne rovno pustite i do príslušného, kinematografického diela, ktoré ma hodne oslovilo, a v ktorom ešte cítiť i akúsi príchuť československej novej vlny! → jednoznačne každému vnímavému divákovi iba vrelo odporúčam, t.j. palec nahor. ☺• PS : Ak chcete vidieť i československú hereckú smotánku, tak ste presne na správnej adrese. PS 2 : Napísanie už jubilejnej 2500-tej "recenzie." (29.05.2024)

„Nijaký predpis mi nezakazuje hrať na trubku.“ / „A poznáte predpis, ktorý by to doporučoval?“ :o) První povídka mě oslovila osobitým nádechem své doby, silnou lyrickou atmosférou ve svém závěru a hlavně zajímavou konfrontací naplněnými dialogy mezi soudním prokutárotem a předsedou města či ředitelem školy. Scéna, kde se dva znich během dialogu v chůzi, s dělícím plotem mezi nimi, pozastavují nad dírou v plotě a místními delikventi, zatímco jenom díky této díře si mohou před rozloučením hned dvakrát(!) podat ruky, zavání až absurdní satirou. Přesto mě první povídka o žalobci až tolik nenadchla a k mým silným dojmům více přispěly až následující dvě, jak s citem rozehrány nemocniční, advokátské i politické povídánky s pacientem v podání Zdeňka Štěpánka, tak hned dva spojené příběhy dvou manželských dvojic v protikladných fázích života, kde dominuje Ladislav Pešek v postavě soudce. Všechny tři povídky pojí výrazná postava muže soudní profese, kterého však výrazně poznáváme i mimo pracovní náplň (ve druhé povídce dokonce jen mimo soudní prostředí), poslední však působivě přímo gradovala paralely mezi pracovním a soukromým životem Peškovy postavy, pokud jde o záležitost ve věcech manželství a rozvodu. Velmi pěkně se tu rovněž pracovalo s prvkem fotografií, které od archivních ukázek v oblíbené krabičce až po dvě aktuální momentky dotvořily posmutnělé, leč intenzivní završení jednoho příběhu. K tvorbě Petra Solana jsem se tímto vrátil po dlouhé době a rozhodně mě, i se skvělými herci a výbornou atmosférou, oslovil dalším šedesátkovým počinem. [85%] (25.05.2024)