Umírající zvíře

Penélope Cruz ukázala všecko, za což jí sklízím obrovský dík. Ben Kingsley pro změnu ukázal životní trosku s eskapádami, na které nemá ani největší proutník Prahy, kterou ale, nutno dodat, zahrál jak se patří. Čistě vzato...nebejt tam Penelopička, film okamžitě zahodím. S Penélopičkou to ale mělo grády jako kráva. (15.07.2011)

Stárnoucí profesor a divadelní kritik David Kepesh nejen že rozumí umění, ale rozumí i ženám. A tak si začne vztah s o třicet let mladší krásnou studentkou kubánské národnosti Consuelou. Dívka se stane jeho osudovou láskou a smyslem života, ale současně bude lapen v síti spalující vášně a věčných pochybností zda je on pro mladou krasavici tím pravým mužem. Sžírán žárlivostí si nedovede představit po jejím boku nikoho jiného, ale jeho štěstí netrvá věčně. Po čase odloučení se Consuela k Davidovi vrací, ale má rakovinu. David bude muset zhodnotit svůj dosavadní život a pohlédnout kruté pravdě do očí. Kontroverzní povídku Philipa Rotha se rozhodla do filmové podoby převést režisérka Isabel Coixet a v první polovině má film mírný nádech skandálního filmu s erotickým podtextem, což je fajn, stejně jako pohled na nahé tělo Penélope Cruz, ale ve druhé polovině ztratí film svoje předivo kontroverze a více začne tlačit na emoční strunu, což už mu tolik nesvědčí, stejně jako Penélope Cruz její ostříhané vlasy, a film se dost vleče. Je to hlavně škoda v tom, že Kingsley a Cruzová jsou ve svých rolích brilantní a film bez nich by v sobě neměl ani z poloviny ten náboj, co má. (11.11.2009)

Příběh začíná vyprávěním: "Myslím, že to byla Betsy Davisová, kdo řekl: "Stáří není pro sraby". A určitě to byl Tolstoj, kdo řekl: "Největší překvapení v lidském životě je stáří". ......... "Stáří, ... to vás zaskočí. A z ničeho nic se ptáte sami sebe, i já se ptám sám sebe, proč se stařec nemůže chovat úměrně věku. Jak je možné, že se i já stále dokola zúčastňuji živočišné stránky lidské komedie. Protože v mé hlavě se nic nezmění. ....................... Jmenovala se Consuela Castillová. Byla to moje studentka .........." (30.08.2009)

„Je možné, že tohle je poprvé, co si spolu doopravdy povídáme?“ – „No...po dvaceti letech šukání to není tak zlý. Znám dost lidí, kteří se k tomu nedostali ani po čtyřiceti letech manželství.“ Umírající zvíře je velmi pocitový film, a pokud se nedokážete dostat na stejnou vlnu, filmem se dost možná pronudíte. Mně se však naštěstí „naladit“ podařilo. Lví podíl na tom má opravdu výborná klavírní hudba (hlavně Erik Satie!), která možná nejenom, že doplňuje atmosféru, ale místy ji dokonce tvoří. Ovšem je jedině dobře, že film neobsahuje jen jednostranný typ emocí, nechybí zde totiž ani humor (který je trochu hořký, cynický) a také spousta životních pravd. Samotnou kapitolou je ústřední herecká dvojice (nelze však opomenout i výtečnou Clarkson s Hopperem ve vedlejších rolích). Penélope se zde skvěle ztotožnila se svojí postavou. Zprvu působí jako éterická bytost z jiného světa, ale postupně se hlavnímu hrdinovi (a publiku) otevírá (ne však zcela, což je jedině dobře) a každým okamžikem je krásnější (a tím teď rozhodně nemyslím pouze zevnějškem). Ben Kingsley pro změnu ukázal, že rozhodně patří mezi ty obdařené herce, kteří mohou jen statický stát (či sedět), mlčet a pouze obličejem zprostředkují divákovi vše, na co jejich postava myslí. Jakože já se do jeho Davida dokázal vcítit velmi rychle, ať už kvůli jeho upřímnosti směrem k divákovi („Znovu jsem našel vnitřní rovnováhu a svou nezávislost…komu se to snažím namluvit?!“) či všem těm na první pohled skrytým obavám a tužbám (při každém Davidově návratu domů jsem čekal na tu konkrétní zprávu stejně naivně až dětinsky jako on). Za slabší na snímku považuju linku se synem a pak úplný závěr (kde se mohlo víc přitlačit na pilu). Celkově to vidím na silné 4*, třeba při další projekci přihodím i tu poslední hvězdu. „Krásná ženská je nápadná, vyčnívá z řady. Nemůžeš ji přehlédnout.“ – „Ale nitro nám uniká. Vidíme jen krásnou skořápku. A ta krása nás nepustí hlouběji...jo, jsme tak oslněni zevnějškem, že dovnitř nikdy nenahlédneme.“ (29.03.2015)

Senilný päťdesiatnik s jednou nohou v hrobe natrafí po mnohých citových a sexuálnych dobrodružstvách na ženu, ktorá je mu svojou umeleckou dušou bližšia než ktokoľvek iný. No napriek tomu, vždy, keď sa pozrie do zrkadla, nevidí príťažlivého mladíka, ktorý by si mohol dovoliť udržať záujem nežného stvorenia na veky večné, ale starého dedka so smiešnou briadkou neschopného pochopiť svoju veľkú životnú šancu. Pomo vystihol, že Isabel Coxet vybrala na prvý pohľad až príliš nesúrodú hereckú dvojicu, aby vnútornej stránke vzápätí mohla dodať hlbší emocionálny rozmer a kontrast. Áno, táto snímka je komplexná, vyspelá a otvorená, ale napriek môjmu zbožňovanému hereckému ansáblu sa režisérke - hoci jej neupieram jej nesporné režisérske kvality - nepodarilo ma úplne odzbrojiť. 70% (11.04.2010)