Reklama

Reklama

Režisér a scenárista Alfréd Radok příběh originálně vystavěl jako fiktivní přímé televizní vysílání a je ukázkou toho, jak pracoval s časem a prostorem. Snímek byl natočen polodokumentární formou jako televizní reportáž o postavách novely Stefana Zweiga (komentátorem je zde mladý Josef Zíma). Zjišťujeme příčinu zhroucení bývalého vězně dr. Beneta (Josef Bek), který na lodi Victoria porazí v šachu světového velmistra Mirko Čentoviče (Rudolf Hrušínský). Na lodi Victoria probíhá rekonstrukce událostí oné – pro Beneta tolik osudné – šachové partie. K rekonstrukci jsou přizváni někteří svědci události. Radok si mistrně hraje s realitou a fikcí, která se nám sbíhá v jedno... (Česká televize)

(více)

Recenze (34)

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Nevím, co by tomu řekl Stefan Zweig, ale mně se ta nápaditá drzost, se kterou se jeho předlohy chopil Alfréd Radok, líbila ohromně. Natočil fiktivní TV vysílání, ve kterém někteří herci hrají sami sebe, někteří někoho jiného... A další, ti snad ani sami nevědí, jestli jsou herci nebo kým vlastně jsou. Reportéři jim skáčou do řeči, osvětlovači strkají do obrazu světla, na scéně panuje zmatek a do toho všeho vstupuje dokumentární film, který by mohl klidně být o Járovi Cimrmanovi. Atmosféra je povětšinou vtipná, ale umí i zamrazit. O sedmnáct let později vznikla už přece jenom tradičnější adaptace Královská hra, v níž si Rudolf Hrušínský postavu šachového velmistra zopakoval. "Když on je mu pan Hrušínskej tak podobnej." ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Proslulá televizní adaptace Šachové novely Stefana Zweiga Královská hra (1980) s Luďkem Munzarem a Petrem Haničincem obsahuje přesně to, čemu se Alfréd Radok z velké části ve filmu Šach mat vyhl: spojení postavy šachisty Čentoviče s nacistickým hnutím v Německu, důraz na psychologizaci hlavních postav, silně depresivní podtón a vr ámci poslední šachové partie i jakési mravní vítězství dobra nad zlem a překonání traumatu z minulosti u postavy dr. Beneta (v druhé adaptaci dr. Kleiberta). Proto jsem se po prvém zhlédnutí filmu bránil vysokému hodnocení... Osamělý běžec režisér Alfréd Radok vidí filmařinu i v době rodící se nové vlny 60. let a rozvoje televizního vysílání zcela po svém a pozoruhodně experimentuje v možnostech doby. Vytváří ze známé Zweigovy psychologické novely film ve stylu hraných dokumentů a publicistických reportáží, jaký svou formou u nás nemá mnoho obdob (možná část dalšího Radokova filmu Dědeček automobil) a číší z něho pozoruhodná filmařská originalita snad v každé scéně. Rozhodně zaujaly reportáže a rozhovory na pokračování s pamětníky a svědky, rekonstrukce s hranou retrospektivou s ukázkou mistrovského herectví pánů Lukavského a Deyla, zcela netypickou hlavní roli bývalého nacistického vězně si zde střihl Josef Bek, rovněž zajímavé se ukázalo netradiční obsazení dvojky reportérů v podání Richarda Honzoviče a zpěváka Josefa Zímy..., takže za mě ANO, byť jde o snímek divácky hůře ztrávitelný a v porovnání s literární předlohou postrádající výraznější poselství. 80% ()

Reklama

Slarque 

všechny recenze uživatele

Pseudodokumentární televizní hra zaujme právě svým nezvyklým pojetím, kdy se tváří jako živé televizní vysílání (včetně rekonstrukce případu obsazené herci). Alfréd Radok jako filmař odmítal sázet na jistotu, a je jen škoda že mu nebylo umožněno toho natočit víc. Tenhle formální experiment je vtipný i napínavý, a vlastně mě zaujal více než tradičnější adaptace Zweigovy novely. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Radokova spolupráce s Bekem mi (jako divadelnímu analfabetovi) vždycky připadala hrozně exotická. Už jen kvůli tomu jsem byla na Šach mat nadmíru zvědavá. Bek mě tu po všem, co jsem s ním už prožila, opravdu nadchl. Skvělí jsou i všichni ostatní herci, včetně Josefa Zímy v roli snaživého reportéra. Radok natočil televizní hru, přičemž dal slovům "televizní" i "hra" úplně nečekaný rozměr. Napoprvé mi to připadalo až příliš košaté a místy mimo svou vlastní koncepci, ale to může vyřešit některé příští zhlédnutí, ideálně na něčem jako 4102U Mánes. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Roztříštěné, chaotické, zbavené základní myšlenky střetu primitivního velmistra s noblesním a kultivovaným doktorem. Příliš mnoho postav na malém prostoru těká od ničeho k ničemu. I Hrušínský byl v Královské hře o 15 let později o mnoho lepší, nedomnívám se však, že by to bylo zaviněno Hrušínským, ale spíše celkovou koncepcí provedení této inscenace. ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama