Šach mat

Tento film je prvou adaptáciou románu Štefana Zweiga „Die Schachnovelle“ a paradoxne zase tento román je posledným románom tohto rakúskeho spisovateľa. Napísal ho krátko pred svojou samovraždou (22. februára 1942). Román bol vydaný posmrtne a je jasnou kritikou nacizmu a vyšetrovacích metód gestapa. Príbeh sa odohráva na lodi a jeho rozprávačom je práve Štefan Zweig. Opisuje šachového veľmajstra Mirka Czentoviča, ako hrubého a neznalého človeka, ktorého počas výletu loďou niektorí šachoví fanúšikovia konfrontujú v priateľských šachových hrách. Samozrejme, že ich vyhráva s úplnou ľahkosťou. Až narazí na tajomného doktora Beneta, ktorý ho porazí jedenkrát aj druhýkrát. Doktor bol obeťou nacizmu a bol mučený zvláštnou metódou úplnej izolácie, tu sa udržiaval v kondícii pri zmysloch práve šachovou príručkou „Ušľachtilá hra“ ktorú sa naučil naspamäť. Spisovateľ Zweig približuje historickú tému, najdôležitejšiu udalosť 30 tých rokov, rozmach nacizmu a anšlus Rakúska, čo ho prinútilo emigrovať do Londýna a neskôr do Brazílie. Šach je teda jednou z jeho metafor, druhou je práve vnútorná vojna doktora Beneta. Vynikajúci film, ale pre mňa je dominantným práve remake Kráľovská hra z roku 1980, respektíve v slovenskej verzii z roku 1999, ide o veľmi silný príbeh, v jednoduchej zápletke sa rozvíja zložitosť ľudského myslenia, prežívania a jednania. (14.11.2017)

S léty mám tento Radokův počin stále radši. Pustil jsem si Šach mat po dlouhé době již minimálně potřetí(?) a samotného mě překvapilo, jak mě po čase naprosto přikovala jedna scéna za druhou. Fascinovalo mě sledovat všechny autenticky vypadající sehrané rozhovory pro médiá např. s doktorem (výborný Ota Sklenčka), návštěvy rodných míst fiktivní postavy šachového velmistra v doprovodu reportérů, komentáře se zmínkami v zahraniční publicistice, rekonstrukce událostí neobvyklé šachové partie (ve hvězdném obsazení) atd... Tady se pořád něco děje, filmařsky i scénářem je to nesmírně nápadité, někdy i vtipné („Když jsem to dostal já, bodejť by to nedostal on!“), k tomu se tu rozplétává pozadí dramatu postavy dr. Kleiberta, poznamenaného hrůzyplným prožitkem z rafinovaného nacistického mučení, a díky originální formě televizního vysílání a série rekonstrukcí, retrospektiv a rozhovorů vzniká nám před očima také jedna neotřelá detektivka. Alfréd Radok pro mě tímhle strká všechny ty intelektuální Schormy ze soudobé nové vlny hravě do kapsy :o) ...dokonce i s vyjádřením odporu vůči totalitní ideologii v jakékoliv formě a hájení si vlastního stanoviska. „Podívejte se, když má někdo svůj vlastní názor, ještě nemusí být hned negramotný...“ Nesrovnávám s Královskou hrou (1980), kterou Jiří Hubač více posunul do psychologického dramatu a který zase více zdůraznil morální poselství, beru obě adaptace jako svébytné filmy, které se v něčem zajímavě doplňují, nakolik je závěr odlišný. *** Jeden z československých TV filmů, které mi nadále mění obecný pohled na kinematografii... snad až na ten zbytečně hysterický závěr se Zázvorkovou. [90%] (01.03.2023)

S klasickým příběhem v klasickém zpracování z roku 1980 jsem se seznámil včera. Toto experimentální zpracování mě dost zajímalo a navíc jsem se chtěl konečně seznámit s proslulým Alfrédem Radokem. No, pojmout ten příběh jako televizní reportáž je dost zajimavý nápad, i když se dá brát jako zprznění původního příběhu bez jehož znalosti si tento film neužijete. Já jsem byl zpočátku celkem spokojený (bavilo mě duo amatérských šachistů Lipský-Karlík.) Ten nápad by ovšem víc vynikl v nějakém krátkometrážním filmu, 75 minut je moc velká klada. Místy je to dost takové zmatené (což byl možná záměr) a nudné (což nejspíš nebyl záměr.) Někdy jsem dokázal plně udržet pozornost. Jisté je, že forma drtivě vítězí na obsahem a mistra Hrušínského si krapet užijete jenom v poslední dvacetiminutovce. Závěr s ječící Zázvorkou jsem vůbec nechopil, naopak úplný závěr ve studiu mě pobavil (titulky řekne rovnou moderátor, to je sranda.) Zajímavé je, že tento film pracuje se smutným koncem celého příběhu zatímco v televizním zprácování je konec šťastný. (15.08.2019)

Pseudodokumentární televizní hra zaujme právě svým nezvyklým pojetím, kdy se tváří jako živé televizní vysílání (včetně rekonstrukce případu obsazené herci). Alfréd Radok jako filmař odmítal sázet na jistotu, a je jen škoda že mu nebylo umožněno toho natočit víc. Tenhle formální experiment je vtipný i napínavý, a vlastně mě zaujal více než tradičnější adaptace Zweigovy novely. (27.04.2021)

Celý film je postavený jako "televizní reportáž o postavách novely Stefana Zweiga" (komentátorem je zde mladý Josef Zíma). Zjišťujeme příčinu zhroucení bývalého vězně dr. Beneta (Josef Bek), který na lodi Victoria porazí v šachu světového velmistra - leč pěkného burana - Mirko Čentoviče (R.Hrušínský). Na lodi Victoria probíhá rekonstrukce událostí oné pro Beneta tolik osudné šachové partie, jsou zde vstupy z nemocnice, kde zhroucený Benet leží, rozhovory s lékaři, k rekonstrukci jsou přizváni někteří svědci události. Radok si mistrně hraje s realitou a fikcí, která se nám sbíhá v jedno... A tak si nakonec mademoiselle Helene Azili (Stella Zázvorková), Čentovičova bývalá milenka, splete se "svým Mirkem" herce Rudolfa Hrušínského, který pouze účinkoval v rekonstrukci... Film, který člověku ještě dlouho vrtá hlavou, po jeho zhlédnutí si dáváte dohromady střípky informací, které Vám Radok nabídl, a sestavujete tak jednotlivé příběhy pasažérů na lodi Victoria, i těch, kteří se zajímají o onu osudnou partii. (11.03.2008)