Ubohý pan Kufalt

S poctivostí hlavně pojdeš, řekl si patrně pan Kufalt když ho před tím dostala do vězení a ten přerod jeho postavy v prvotřídního bezcharakteráka se mi hodně líbil. Ano ta postava je vlastně antihrdina a válí to tak mistrně, že mu nejde nefandit. Scéna konkurzu na psaní na stroji kdy večer před tím ožere své konkurenty je over the top. Bohužel druhá část z mýho pohledu nemá takový drajv  a tady mi další přerod hlavní postavy už úplně nesednul a konec bych udělal úplně jiný. Nicméně to nemění nic na tom, že takovou profesionalitu a kvalitu podpořenou plejádou skvělých herců už v televizi dnes nevidno. To každopádně.65% (24.03.2023)

2/2 Bylo skutečně šťastnou volbou sáhnout v dramatice ČT k Hansi Falladovi. Český divák jej naposledy mohl vnímat jako autora rozverné komedie s Anny Ondrákovou Zdědili jsme zámek v roce 1943, ale od té doby uplynulo hodně času. Román Kdo už jednou seděl v base (Wer einmal aus dem Blechnapf frißt) vynikl jako skvělý půdorys pro vynikající hru klasické herecké generace (tzv. poslední kvalitní, která si prošla českými i světovými literaturami na jedničku) pod neomylným vedením Františka Filipa. Bylo by skutečně snadné tuto látku v možnostech televizní inscenace poničit, ale Munzar a jeho souputníci (vyzdvihla bych zejména křehký výkon Ivy Janžurové) dokázali mnohé. Rudolf Hrušínský se tu kochá ve svém páteru Seidkopfovi, jakoby znovu točil Ladislava Fukse, ale na škodu to věru není. Pravda, rokem 1929 výprava příliš neoplývá, ale minimálně meziválečné bezčasí bychom zde mohli najít bez delšího tápání. Překvapivě dobré je i hudební aranžmá Maláska a Bažanta. Souhrně jsemť tedy spokojena a ocenila bych DVD. (18.01.2016)

Kufalt co ukázkový případ romantického běsnění osudu vyloženého Leopardim to pochopil a prohlédl konečně pesimistický ráz svého života, v němž jakkoli se rozhodne, vždy to dopadne tragicky, totiž přesněji infeliciter. Vinou justičního omylu se dostane do vězení, po propuštění si zachovává bezúhonnost, trpělivě buduje důvěru a zakládá podnik, načež je podražen lidmi s krátkodobou perspektivou hospodského povyražení, kteří, sotva se schylovalo k možnosti poprvé poctivě vydělat hezké peníze dík zjednávané zakázce, vrazili psací stroje do zastavárny, čímž vyvolali souběh pohrom stále neúprosněji si na Kufaltovi vymiňujících nečestné jednání. Vysvobozením ze života takto postiženého je nakonec mnohem předvídatelnější žalářový řád. (29.10.2012)

Velmi povedený český televizní film (aspoň to tak vypadá), který už sice něco pamatuje, ale i tak mne dostal - s minimem rozpočtu (si představuji) skvěle rozehraje poměrně dramatický příběh (za pomocí několika excelentních herců, zejména Hrušínský je tu úžasný). Film byl uveden na ČT1 na dvě části a já se nemohla dočkat té druhé... nečekané překvapení, skvělé propracování toho, kam nás osud žene, jak se daří s velkým předsevzetím, ale klacky pod nohami, jak nás minulost provází, i když se snažíme před ní zavírat oči...A o tom temném v každém z nás. (16.05.2010)

Absolutně vynikající koncert Luďka Munzara a Rudolfa Hrušínského. Tím nijak nesnižuji výkony Ilji Racka a Petra Haničince, František Filip prostě opět dokázal, že dokáže natočit nejen milé a psychologické kousky, ale i drama, při jehož sledování člověku mnohdy přeběhne mráz po zádech, aniž by sledoval cokoli s hororovým prvkem. (23.03.2010)