Ten kluk

Skvele zahraná a natočená dráma o chalanovi s veľkým bremenom z minulosti, ktorého sa pokúša zbaviť a začať nový život. Jedna z drám s veľkou filozofickou úvahou. Je vôbec možné začať od znova a svoju hroznú minulosť hodiť za hlavu? Väčšinou to žiaľ nejde a tento film krásne rozoberá všetky dôvody prečo je tomu tak. Hlavná postava celý čas žije s jednou veľkou dilemou, ktorá ho tlačí ako 100 kilové závažie. Priznať sa milovanej osobe, alebo to celý život pred ňou dusiť? Na jednej strane je túžba po priznaní a úľave, na strane druhej je strach z odhalenia. Pekne rozpracovaný vnútorný nepokoj úprimne polepšeného chalana a tiež aj výborne zahraný. Snímok ma preto veľmi navnadil a až do samotného konca som bol nadšený. Škoda len toho záveru, ja by som ešte aspoň 5 minút potiahol a pár vecí bližšie vysvetlil. Ono je celkom pekné, že autori nechali priestor na divákovu vlastnú úvahu, ale občas sa žiada poznať aj názor autora. 85/100 (12.08.2014)

Zaujímavý a zvláštny film. Zaujala ma výstavba deja, ako keď archeológ postupne odkrýva jednotlivé vrstvy, aj výkon Andrewa Garfielda (až na niektoré herecké zlozvyky, ktoré ma iritovali). Na druhej strane nemám vo všeobecnosti rád filmy so sympatickými zločincami, ktorým všetci držia palce, zabúdajúc na ich previnenie. A v tomto filme mi okrem toho prekážalo aj niekoľko nevierohodných scén. Na viac, ako na mierny nadpriemer však podľa mňa film nemá, aj keď som jeho údajne úžasný záver nevidel, pretože mi videorekordér posledné štyri minúty nenahral. (24.09.2011)

Nesmírně silné a působivé britské drama, které pokládá otázky, které se dotýkají celé společnosti. Zaslouží si člověk druhou šanci? Ať už udělá cokoliv? Divák neví, co si má vlastně o hlavní postavě myslet, má pociťovat sympatie? Lítost? Odpuštění? Nebo snad odpor a nenávist? To celé propojení hlavní postavy s divákem je mistrně budované, na začátku divák bádá a pomalu odkrývá osudovou událost a na konci odpověď na zásadní otázku stejně nedostane, v konečném důsledku to však někomu bude stačit na odsouzení hlavní postavy, nebo naopak někdo si tak obhájí své soucítění s hlavní postavou. A když v závěrečné scéně divákovi ukápne slza? Měl by se snad kvůli tomu cítit špatně? Tento film se bude líbit každému jinak, záleží, jak se k danému tématu každý staví. To je na tomto filmu tak výborné. Ještě musím, zmínit Andrew Garfielda, který zde exceluje, neskutečně procítěný výkon. (20.07.2012)

Plakátovitý kýč, který donutí k zamyšlení. Na detaily zaměřená kamera navozuje pocit intimního prožívání. Soucítíme s hlavním hrdinou, který se po letech ve vězení začíná učit žít a vůbec poznávat život. ______Jenomže scénář působí jako železná tyč, která má z diváka vymlátit soucit a pochopení. Už jenom tím, že hlavního hrdinu představuje sympaťák, v dospělosti jemný, křehký a trápený výčitkami svědomí/ v dětství opomíjený a nešťastný.______ KOUSEK DĚJE: Hlavního hrdinu nikdy nevidíme v negativním světle, vše zlé je jenom naznačeno, neukázáno. Scénáristický mus přímo trčí v černobílé kombinaci dvou osudových okamžiků: zabije dívku/zachrání dívku (stejným nožem na papír!). A ještě jedna dvojkombinace: zlý, ztracený syn se stane dobrým a syn vlastní se stane zlým a tím se ztratí. Fantazijní loučení s přítelkyní na mole by se dalo čekat spíš v nějaké harlekýnce. _____ Nedivím se, že film získal cenu ekumenické poroty, protože přímo překypuje vzýváním k odpuštění. Jde na to ale nebezpečnou cestou, protože hrdina je jednoznačně suprkladný, takže odpustit mu je lehké. Přidat mu sem tam nějakou tu zápornou vlastnost (aby byl aspoň trochu reálný), už by to odpouštění šlo hůř. Proto znovu říkám: Tohle je kýč. /12. 9. 11. / (12.09.2011)

Abych pravdu řekl, ze začátku jsem nevěděl, na čem si vlastně stojim, protože jsem vlastně nevěděl do čeho jsem se to zamotal, no a tak to všecko na mě vyplyvlo, zničehonic, příběh, který vlastně za shlédnutí rozhodně stojí, jenom mi v tom ze začátku dělal hodně veliký guláš a ten ne a ne setřást, až pak tak po třetině filmu vlastně vím, o čem to všecko vlastně je, a kam to všecko směřuje, protože to není nic jiného než depresivní výpověď, promarněného života, na který ani pes nenachčije, a co se nedá zachránit rozumně, ani lidský mozek nezachrání. Škoda právě toho, jak je film depresivní od začátku až do konce, ale na druhou stranu, díky tomu všemu ho nedokážu setřást na hodně dlouhou dobu. Hlavní role, padla Peterovi Mullanovi jako ulitá, a jak scénáristi příběh sfoukli jako svíčku, tak ani já nevěděl, co si o tom všem myslet, a ten konec, ten konec mě naprosto oddělal. No a možná právě proto dávám čtyři hvězdičky, protože to se prostě musí vidět. Silné a působivé to je, to ano, ale možná až moc. (07.12.2008)