Sherlock Holmes

Sherlock Holmes mohl být opravdu skvělým filmem, představuje dva zábavné charaktery s jiskřivou chemií ve svých dialozích, vsází je do atraktivního prostředí - digitální Londýn se zvětšeným důrazem na kontrast a ostrost barev vypadá opravdu pěkně + zvýrazňuje "alchymismus" celého snímku a pak je tu ještě Guy Ritchie... Možná zklamal tím, že si Holmesovy pletky nesepsal sám, ale režisérsky se, co do vedení kamery a natáčení akčních scén, nečekaně předvedl. Ovšem když si vezmeme scénář, neboli poměrne triviální a plytký děj, který Ritchie jen uměle "zesložiťuje" a zase vysvětluje, aby z něj aspoň něco solidního vymáčkl (tento tah ovšem oceňuji, je totiž efektní), uvědomíme si, že slavný Sherlock Holmes není neslavným Andělům a démonům až tak vzdálený... 7/10 (21.01.2010)

Hm, mě, starou konzervu, tady nemá co zabavit. Co se stalo s detektivkami? Zachraňujeme svět, ach bože, toho mám po krk. Proč se nemůžeme hňahňat v nějakých nicotných problémech, na kterých vůbec nezáleží, třeba já nevím, proč třeba lady Sherwoodové zmizelo ze špajzu skopové? Nebýt Boba, který mě proti mojí vůli (Jeremy Brett forever!) nakonec docela bavil, tak budu asi dštít síru mnohem víc. (30.06.2010)

Suchary jsou dobré tak pro psi. Sherlock Holmes to je jiný chlapík. Tu atlet, tu James Bond. Jeho břitký intelekt však zůstal zachován. Snad jen to, že Holmes je neobyčejně chytrý hrdina, ho odlišuje od spousty dalších blockbusterů, které sázejí na šaškárny hlavního hrdiny. Tvůrci si však vymínili i nějaký ten příběh. Což o to, story o Blackwoodovi je vcelku roztomilá, ale chybí ji jakákoliv důmyslnost. Aspoň tedy ze strany zloduchů. Další vráskou na jinak i zábavném Holmesovi je jeho digitální prostředí. S ním už se jděte vycpat. Zlaté doby otevřených moří u Pirátů z Karibiku. Tady je celá atmosféra průmyslového Londýna zvalchována do zeleného plátna, na který se naklíčuje výsledný a digitálně upravený obraz. Ale jděte. Takže za zúčastněné herce jedno velké ano, za Ritchieho entuziasmus snad taky, ale jinak dost chatrný blockbuster. (06.02.2010)

Je fakt, že kdo na princip nespolehlivého vyprávění nepřistoupí hned od počátku a nenechá se unášet iluzorní realitou, tomu se může zdát film poněkud stereotypní a nudný. Robert Downey Jr. (film od filmu ho mám raději) zde představuje totálně racionálního a poněkud sociálně bezohledného Sherlocka Holmese a Jude Law jeho věrného pomocníka, válečného veterána a "vyléčeného" gamblera dr. Johna Watsona. Právě racionalita pravděpodobně odděluje Holmese od většiny publika. Toho, kdo se nechá unášet vyprávěním a zmást se černou magií, pak o to víc překvapí závěr, který Sherlock svým postojem proklamuje vlastně celý průběh filmu a svým silným vrozeným citem pro pozorování à la Mentalista se staví do pozice téměř "vševědoucího", určitě ale o krok napřed jdoucího než je sám divák, který se o průběhu dané scény (akce) dozvídá až zpětně za pomoci krátkého dovysvětlujícího flashbacku (často o nějaké skryté fintě či triku). To je jeden z prvků, který ozvláštňuje celkem přehledné a vyvážené vyprávění. Vzhledem k častému opakování tohoto aspektu může střední část filmu poněkud nudit, nicméně charisma hlavní dvojice na tuto skutečnost dává rychle zapomenout. Druhým z prvků jsou krátké flashforwardy při detektivových boxových vsuvkách, kdy jako zkušený bijec nejdříve ve zpomalených záběrech názorně ilustruje dopady různých úderů na protivníkovo tělo, jeho přemožení a následné zdravotní komplikace a poté jde do pravé bojové akce. Vzhledem k humornému tónu filmu se mohou zdát být tyto vsuvky jako matoucí (Holmes dostane nakládačku), nicméně není tomu tak. Moderní akční háv a další žánrová oscilace zasazené do období britského impéria druhé poloviny 19. století jsou zjevné, inspirace forenzními vědami z mnoha seriálových řad Kriminálek také. Guy Ritchie natočil povedenou poctu literárnímu hrdinovi sira Arthura Conana Doyla, vzkřísil skomírající filmy o době panování královny Viktorie. Anglii při vrcholu průmyslové revoluce zobrazil sice jako prosperující, ale plnou špíny, korupce a zločinu. Právě proto nemohl být Sherlock Holmes zobrazen jako uhlazený elegán a gentleman, ale jako tvrdý, poněkud asociální a vše přeživší jedinec (s dýmkou v ústech samozřejmě). (16.01.2010)

Čárymáry mekgajvvrány...Sherlock Holmes nikdy nebyl zaprděným usedlým detektivem, který nebyl schopen žádné akce. Pojmout jej ale jako podivína, jenž má problémy v kontaktech s realitou, věnuje se zápasení a žárlí na lásky, které mu kradou Watsona? Vlastně... proč ne, že? Ale opravdu musí film o něm až tak připomínat dobrodružství Indiana Jonese? Rozdíly jsou minimální - místo artefaktu se pátrá po vrahovi, který má nějaký zlý plán (zrovna jako nacisté v Indym). Nejsme sice v daleké zemi na území prastaré kultury, ale uznejte, není ponurý retro Londýn 19. století pro dnešního člověka tajemný a exotický. Industriální špína, ocel, parní kotle a temné mraky nahradí skřehotání papoušků, liánami obtočené ruiny a zlaté poklady. Mechanické a elektrické pasti z různých pil a plynovodů jsou stejně atraktivní jako valící se koule a lisovací stropy. Hláškovací slovní přestřelky jsou úplně totožné. Ještě ozdobit dalším množstvím pastí, plameny, čepelemi, pistolemi, bryčkami, plášti, mechanismečky, komíny, parními čluny, palicemi, doky, jedy - vše namíchané do McGyverovského koktejlu, který nedává smysl, ale dobře vypadá. Hlavně, že se divák baví rychlými proměnami prostředí a situací. Možná by mohl být i napjatý, kdyby v něm film dokázal vzbudit obavy o postavy. Ještě štěstí, že hlavní devíza Holmese, dedukce, zůstala. Štěstí? Vlastně ani moc ne. Ritchie nám servíruje fakta v rychlém sledu, dedukce připomínají kulomentou palbu a v té kadenci si možná ani nepovšimneme, jak mělce jsou často promyšleny. Nabízejí nejenom správný Holmesův výklad, nabízejí jich několik. O to míň nabízí film. (12.04.2010)