Akiresu to kame
Achilles and the Tortoise
Achiles a korytnačka
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Juki KadžiuraHrají:
Takeši Kitano, Kanako Higuči, Kumiko Asó, Masató Ibu, Nao Ómori, Ren Ósugi, Susumu Teradžima, Eri Fuse, Bobby Ologun, Nacumi Seto, Mariko Cucui, Eri Tokunaga (více)Obsahy(1)
Svobodomyslné melancholické satiře proslulého japonského režiséra Takešiho Kitana dominuje suchý humor, poklidné tempo a otázka, co je to vlastně Umění. (Cinepur Choice)
Recenze (61)
Zase neuvěritelné........Pravda-z počátku mě mistr lehce zmátl-pro něj neobvyklým stylem vyprávění-ale po chvilce jsem odtušil kudy se film ubírá a že je vlastně vše na svém místě..........Jde o klasickou Kitanovku,která se nezaobírá nějákýma banalitama a nevtipkuje jen tak po povrchu...Kitano zde téma uchopil se vší vážností,ponořil se opravdu do hloubky a těch otázek a hledaných odpovědí je tu neuvěřitelné množství..Kitano hledá ,ze všech stran ošahává a vrtá se v celém tom tématu=umění=naprosto bez studu a ukazuje nám celou tu směšnou hru na umělce v její nelichotivé nahotě.........Moc dobrá studie ()
Aj keď mám s Kitanom pár osobných problémov. Teda, nieže by sme sa pohádali alebo tak. My sa len nerozprávame. ;-). Anyway, podivný autoportrét (teda, autoportrét a zároveň súčasť autoportrétu), v ktorom sú postupným plynutím vždy viac a viac zjavnejšie atribúty Kitanových režisérskych "úchyliek" a zároveň reflexia vývoja tvorenia a hľadania "seba" ako umelca, hľadanie vlastného štýlu (ktorý vlastne mal od počiatku) a proces jeho "prznenia" vzdelávaním a príliš horlivým načúvaním "múdrym radám". A tiež je to pekná frčka "radcom", ktorí radia bez rozmyslu. A vlastne to bolo dosť deprimujúce. Ale pekné. ()
Zajímavý nápad pro mě zpracovaný naprosto neschůdnou cestou. Ty tři hvězdičky jsou za kameru. Herectví hodnotit nemůžu, protože tam nikdo nehrál... ()
Po "Dolls" dalsi genialni kousek od Katany, ktery me totalne dostal. Absolutne nadherny film o umeni, o tom co je to umeni, o pristupu k nemu a odhodlani jit za svym umeleckym snem a take o tom jaky ma vztah k samotnemu umelci jeho okoli. Umelci jsou casto videni jako urcita forma magoru mimo realitu, kteri navic kvuli umeni nemaji cas a pomysleni na nic jineho diky cemuz jdou stranou veci jako normalni zivotni aktivity, vydelavani penez atd. tenhle film to dokonale zachycuje. Dokonalym vypravenim, skvelou vizualni strankou zobrazujici ruzne alternativni malirske styly a cele opet podporeno skvelou hudbou, i prestoze po neshodach uz neni od Joe Hisaishiho. Ja chci taky zenu, ktera se nebude zajimat jen o penize a bude me podporovat v mem umeni, to je v dnesni dobe naproste sci-fi. 9/10 ()
Tohle nám nedávno pustil učitel. Vážně jsem kroutila hlavou nad tím jak můžou být ti Japonci "zvláštní". :) Crazy umělecký svět. A ano, tak jak to filosof předpověděl. Achilles nikdy želvu nedohoní. Tak jako umělec nedožene pokrok umění :) (to co tam ukazovali za obrazy bych si nepověsila snad ani na záchod). Celá třída se smála tomu polévání na bílé plátno, akorát, až to s jejich připitomnělostí přehnaly, všichni ztichli.... ()
Komedie ani náhodou, tragikomedie určitě.Jak žít, pokud jste posedlý uměním od malička, přijdete o rodiče, příbuzní o váš nestojí, skončíte na internátě, máte brigády, studujete, experimentujete a pořád jste neúspěšný? Oženit se, mít dceru...a dál? Být jeho paní, časem ho přizabiju, tohle soužití je humorné, ale i tragické. A tak film o posedlosti, co vám obrátí život naruby, hodnotím za čtyři hvězdy. ()
Umění. Dalo by se říci, že tady docela platí můj náhled na toto téma - čím větší šílenost a nesmysl, tím je to více umělecké a oceňované. Podivné komediální drama jež začíná být zajímavější až s nástupem Kitana na scénu. ()
Film tvářící se ze začátku jako tragické pojednání o nespravedlnosti světa, o jeho nepřejícnosti lidem jiným, než jsou ti dělní, se ovšem po chvilce změní na zběsilou komedii o nespravedlnosti světa, o jeho nepřejícnosti… Začněme smrtí, vyhnanstvím, nuceným pobytem u tyranského strýčka a zaparkujme v umělecké galerii, kde za umění se bere jízda na kole končící v plné rychlosti ve zdi, kde surrealismus je jen jiné slovo pro polohu vlastní blbosti. Takeshi Kitano je režisér, kterému když políbit botu, tak si rozedřít o jeho břitký humor hubu, ale stejně se vždycky sehnete, stejně patolízalsky našpulíte rty k jeho podrážkám, protože to, co vám Kitano předvede na plátně, jinde neuvidíte. ()
Kitanov blok nie a nie skončiť. Pre jeho divákov je to víťazstvo "tak napůl". ()
První část filmu je poměrně fádní. Příběh chlapce, který rád maluje a vinou nešťastného osudu se dostane do poměrů v kterých nemůže svoji zálibu zdárně rozvíjet. Předvídatelné a chvílemi nudné, až vata, chce se říct. V momentě dospívání našeho malíře se ale film pomalu dostává do obrátek, objevují se vtipy na které jsme v Kitanových filmů zvyklí. V závěrečně části, kdy je náš umělec na vrcholu tvůrčích sil, ač stále nenašel sám sebe (typické téma outsiderů), nastupuje Beat Takeshi a film je tím, čím Takeshiho filmy vždy jsou. Výborný humor místy dost drsný a sebeironický. ()
Škoda že to má tak pomalý rozjezd, protože potom to opravdu stojí za to. Nebýt toho pomalého rozjezdu, tak bych dal o * víc...takto je to 3,5*. Skvělý humor... ()
V umění se fakt nevyznám a tady jsem moc nepochopil co nám tím chtěl básník říct, v tomto případě spíš malíř. Další věc, kterou nechápu je proč se film řadí do kemdií. Je pravda, že jsem se u několika scén pousmál, ale blíž to podle mě mělo spíš k dramatu. Jinak docela slušně podivnej příběh, s pomalu stárnoucím a bláznícím hlavním hrdinou, byl až na ten černej humor docela odlehčující. 60% ()
Krásná filmová báseň o umění. Kitano natočil příběh člověka, který je svým uměním posledlý. Jako malému mu umřou rodiče, takže se v něm i ztratí jakékoliv city kromě citu k umění. ()
Sice úsměvná, ale jinak značně hořká úvaha nad uměním, jeho funkcí a posláním v současném světě. Sledujeme několik životních etap jednoho blázna, který nadevše rád maluje, jak se zoufale snaží prorazit a na rady cynického dealera s obrazy bezhlavě zkouší nové a nové styly, postupy, techniky. Působí při tom jako poloviční snílek / magor, ale jde sveřepě za svým, přestože "smysl" mu stále uniká. Je znovu vidět naprostá jistota BEATa Takeshiho ve všech aspektech díla (zvláště ve vizuálnosti filmu a obrazů (malovaných samotným režisérem)), které svou poetikou a humorem (mladické nadšení avantgardní skupiny je velmi nakažlivé :-)) reflektuje trochu jiné, nesvázané vidění světa. ()
Dámy a pánové, nyní si povíme něco o tom, jak lze také dělat umění. Počkáme si, až na nás přijde potřeba vyprazdňování střev. Poté, co dojde k defekaci, v žádném případě nesplachujeme. Použijeme čistý list papíru a vložíme ho do análního otvoru. Papír vyjmeme a umělecké dílo je na světě. K jeho dotvoření lze použít štětce, při nedostatku materiálu lze použít hmotu z exkrementu, který se stále nachází v záchodové míse... Ne, to je příliš konvenční... Vytvoříme krásný obraz, do kterého zakomponujeme skutečné lidské oči... Tak dost! Takhle to vypadá, když mě pohltí fantazie, nutno však dodat, že tyhle šílenosti od toho, co se objevilo v tomhle geniálním dílku, nejsou zas tak daleko. A to to začalo tak poklidně neštastným dětstvím malířského samouka. Jenže tak, jako z poupěte tulipánu se brzy stane krásný květ, tak i tento film se z nenápadného začátku rozvinul v krásně květnatou černou komedii. Společnosti už nestačí běžné obrazy, všechno, co bychom mohli nazvat normálním uměním, už bylo dávnou objeveno a využito. Laťka však stále stoupá. K čemu je dneska umění? Máme se radovat nad sochami, které vypadají jako mrtvoly, které byly ponechány na větru a dešti, jelikož je někdo zapomněl pohřbít? A není to tzv. umění jen snahou šokovat a vydělat na tom pěníze? A potřebujeme vůbec dnes umění? Tento film se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem zatím z Japonska měl možnost vidět. Umění prostě dneska naprosto šílená věc, za chvíli i rezatou plechovku od Coca-coly budeme považovat za výtvor hodný mistrů. A mistr režisér si to evidentně uvědomuje. 100% ()
Na rozdíl od jakuzáren mě Kitanův humor míjí. ()
Tak tento film skončil u mňa veľkým sklamaním. Nudil od začiatku a vôbec sa nevyvíjal k lepšiemu. Nenadchol príbehom, nápadmi, ani metaforickosťou. Prišiel mi dosť odporný. Zatiaľ najslabší Kitanov pokus pre mňa. ()
Hodnocení u tohodle filmu je asi dost zbytečné. Na toto se musí každý podívat protože někdo si pod trema hvezdama predstavuje prumernej film... coz on je, ale námět je hluboký, složitý, melancholický a plný nenávisti, procítění a naděje... a ta stejně nepřichází a nepřichází... ()
První polovina je takové netypicky kitanovské WTF, jakože má člověk skoro až dojem, že sleduje nějakej pitomoučky miloučkej životopisek o malíři Tubičkovi, no...a pak se to naštěstí rozjede, resp.vjede do druhu vyprávění a humoru, které mám na filmech tohoto autora rád. Opatrně s první polovinou! Neodcházet! Nevypínat! Ono to povolí... ()
MFF 2008 Bratislava ()