Reklama

Reklama

V dubnu roku 1945, kdy Rusové vpochodovali do zruinovaného Berlína, započalo trápení civilního obyvatelstva. Masové znásilňování žen různých věkových kategorií je na denním pořádku. Zde začíná drama fotografky Anonymy, která hledá pomoc a lásku u jednoho z ruských důstojníků. Znásilňování německých žen ruskými vojáky bylo dosud tabu. Autor přináší zdrcující pohled do zákulisí těchto událostí. (TV Prima)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (101)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Druhá světová válka se jeví jako nevyčerpatelná studnice příběhů...a na jednu stranu se ani není čemu divit. Žena v Berlíně je totiž opět velice zajímavý a originální příběh, který vypráví jeden z příběhů, který se pro změnu odehrál přímo v Berlíně, těsně před a po skončení války. Naprosto chápu, proč film vznikl. Vždyť já nad tím nikdy nepřemýšlel, co se stalo, když do Berlína vtrhla ruská vojska. Pro mě prostě válka skončila a tím to všecko haslo. Jenže když jsem se nad tím vším zamyslel, určitě to všecko nebylo tak růžové, jak se v knihách píše a právě proto jedna anonymní německá žena napsala deník, podle kterého se natočil tenhle skvělý film. Škoda, že neuvěřitelně pomalu ubíhá. Chvílemi totiž dokáže šíleně nudit, což je u válečných dramat občas problém. Na druhou stranu se snažil naprosto objektivně ukázat život dvou odvrácených stran. Ta objektivita je pro takový film nesmírně důležitá, protože bez ní by vypovídající hodnota byla prakticky nulová. Američani, ale i Rusáci o tom můžou vyprávět svoje. Všichni jsme lidi a všichni jednáme podle svých pudů, a jelikož tomu tak je, nikdo není dobrý nebo zlý. Všichni jsme prostě lidmi s dobrými i špatnými stránkami. Jsem rád, že jsem takový film viděl. Nezaujatost je hlavní devizou tohodle filmu a ta tenhle příběh jedné, ale i tisíců dalších, žen z Berlína neuvěřitelně vyzdvihuje. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Natočit dnes něčím překvapující film o druhé světové válce, podívat se na tuto etapu dějin nějak jinak, nově, překvapivě, to je téměř nemožný úkol. Vše již bylo pojmenováno, vyřčeno, zdokumentováno... Přesto se čas od času někomu podaří vytvořit mimořádné dílo, které vyráží divákovi dech objevností tématu. Německý režisér Max Färberböck to svou adaptací kontroverzních pamětí ,,Žena v Berlíně" záměrně anonymní autorky ovšem dokázal. Pohled na válku z perspektivy ženy (je v podstatě jedno, jaké je národnosti, i přímo ve filmu zaznívají sugestivní pasáže dokumentující fakt, že pohled například ruské ženy by byl ještě mnohem drastičtější, proto odsuzovat slepě jen ruské vojáky a ruskou stranu je tragický omyl...) je skutečné novum a při jeho percepci mrazí. Válka a o to paradoxněji její konec není synonymem radosti a pozitivních nálad, ale jen a pouze strachu, potupy, pohany, znásilňování...(oč paradoxněji by popisované události vyzněli posunuty k skutečně vnímanému osvobození, kupříkladu do prostředí polského či pobaltského, eventuálně i našeho), neboť slovo válka je ve všech jazycích v podstatě jen eufemismem...její skutečné hrůzy se do žádného slova nevměstnají... ,,Válka změnila význam slov." ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Události líčené ve filmu nebyly ani zdaleka historikům neznámé, přesto trvalo mnoho dekád, než se prolomilo společenské tabu, které souviselo s traumatem masově znásilňovaných a zneužívaných žen postupující Rudou armádou. SSSR ani jeho nástupce Rusko pochopitelně neměly zájem otevírat tuhle neslavnou kapitolu působení svých vojáků za 2. světové války. Když Rudá armáda v roce 1944 dosáhla německých hranic, měla za sebou krutou zkušenost těžkých a krvavých bitev a vědomí brutálního násilí páchaného Němci na civilistech. Rudoarmějci měli co vracet a obyvatelstvo prvních obsazených německých osad věru nedopadlo dobře. To ovšem znásobilo odpor německých jednotek, a proto sovětské vedení největším excesům rychle zamezilo. Znásilňování a loupení ale nebránilo, něco se vyčerpaným jednotkám zkrátka nabídnout muselo. K sexuálním deliktům u západních jednotek sice docházelo taky, ale v nesrovnatelně menší míře a jiné atmosféře (svědčí o tom např. scéna hromadného znásilnění italské školačky ve snímku Horalka). Na východní frontě mělo znásilňování masový charakter a rozměr systémového selhání - a fakticky i válečného zločinu. Postižené ženy se pomoci nedovolaly a o připomínání své bolesti a hanby nestály. Teprve poté, co válečná generace zemřela nebo se dožila stařeckého věku, bylo možné se k téhle problematice vrátit. Obsah filmu je pro některé kontroverzní ostatně i dnes, ale po mém soudu o nějakou snahu o relativizaci hrůz nacismu z německé strany nebo dokonce o falšování dějin určitě nejde. Snímek se nesnaží o černobílé vidění, rudoarmějci nejsou jednorozměrné zrůdy, ale lidé, které formovala válka a osobní zkušenost. Jejich postoje a pocity jsou zkrátka rozporuplné - konec konců totéž se dá říci i o německých civilistech. Za první půli bych vzhledem k tématu neváhal nadělit 5*, ale v druhé půli se scénář začne motat v kruhu a řadu scén by šlo prostříhat. Takže nakonec za 4* a 85 % celkového dojmu. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

"Jak máme teď žít?" Strašně smutné drama o ženě v době, kterou si většina z nás už nedovede představit, natož pochopit její velmi bolestný vnitřní boj s jejími rozporuplnými pocity. Jsou věci o kterých se špatně mluví, píše a už vůbec těžké je zrealizovat do filmové podoby. Fakta, které by mnozí nejraději zamlčeli, ale nejdou jen tak vygumovat z dějin, jakoby se nic nestalo. A já jsem ráda, že jsem mohla vidět události ke kterým ve velkém docházelo nejen na konci války v Německu, ale ve více státech a co já vím tak u nás také. Tento snímek byl pro mě i jistým zdokumentováním událostí, které mám možnost číst v archivních rodinných dopisech z rajchu. Byla jsem překvapená, kolik situací odpovídalo událostem ve filmovém zpracování. A nedivím se, když jsem tam četla, že nejen ženy při bombardování vybíhaly z krytů pro dobrovolnou smrt. Je jisté, že nejde jen o jednostrannou záležitost, ale to nic nemění na tom, že to byl velmi věrohodný válečný film. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

První vydání knihy Anonyma ,,Žena v Berlíně“ vzbudilo velké pohoršení. Byla nazývána hanbou německých žen. Autorka byla tak šokována opovržením součastníků, že až do své smrti zakázala další vydání. A i poté mělo zůstat její jméno anonymní.... Zprvu to vypadá na horor plný nadržených ,,zvířat“. Rudá armáda taková zřejmě byla. Scény znásilnění, mladá či stará – válka si nevybírá. VŽDYŤ JDE JEN O PÁR MINUT. Film má pomoci pochopit PROČ některé německé ženy dělaly to, co dělaly. Příběh si zachovává korektnost (odsuzovat sovětské vojáky?.... co myslíte, že dělali Němci?). Místo pozdravu – KOLIKRÁT? Každý se snaží přežít jak umí. Kurva? Možná ano. Jíst se ale musí. Může však také dojít ke sblížení kultur. Nepochopitelné? Ale válka ještě neskončila! Ženy si to sami před sebou dokáží obhájit. Ale co vracející se němečtí muži? Silný příběh nutící k zamyšlení. Někdo to pochopí, někdo ne. A nejde ani o to, jak tento film skončí. Jde o to, o čem vyprávěl. Německá kinematografie zažívá nádherné časy! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** ()

Galerie (38)

Zajímavosti (9)

  • Bitva o Berlín trvala od 16. dubna do 2. května 1945. (ArthasKarfa)
  • Rusové si nevybírali, obětem znásilnění bylo mezi 8 a 90 lety. Mnoho žen za to zaplatilo životem. (Petulka88)
  • Dnes se odborníci shodují, že během konce 2. světové války znásilnili vojáci Rudé armády asi 2 000 000 německých žen. Každá přitom byla znásilněna v průměru 12x. (Petulka88)

Reklama

Reklama