Nastala chyba při přehrávání videa.
  • honajz
    *

    Vskutku laciná proněmecká a protiruská propaganda. Nezlobte se na mě, ale divit se, že adrenalinem nabušení vojáci po dobytí Berlína pustili své choutky ze řetězu, by bylo podobné, jako se divit, že lev chytá gazely a pak je sežere. Válka není normální a lidé se nechovají normálně. A zvěrstva se děla na obou stranách. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/zena-v-berline.html --- Vzkaz pro blbou hellstruck, kterou toto hodnocení popudilo: "Nechápu lidi, kteří neustojí jiný názor, než jen ten svůj. A ještě mají potřebu rozohněně dštít síru. Za dob inkvizice by tací nejspíše upalovali, protože jiný názor je neomluvitelný. "Něco načteného" neznamená prožito. Takže si stojím za svým komentářem i za tím, že je film vyděračsky natočen, a v demokracii nazdar. Na oplátku slibuju, že ti na žádný tvůj komentář nebudu psát rozohněně do pošty. Ach, já vlastně ani nemůžu, protožes mne zablokovala. To je odvaha! Bravo!"(5.4.2010)

  • Big Bear
    ***

    Velmi silné téma, které si zaslouží vyšší hodnocení již jen za odvahu jej zpracovat. Je konec války, Vůdce ještě vzdoruje ve svém podzemním bunkru v Berlíně a vydává přes nejbližší velitele nesmyslné rozkazy již neexistujícím divizím. Čtvrť za čtvtí je dobívána Rudou armádou. Většina německých mužů padla na frontách Evropy či živoří v zajateckých táborech. Ve sklepích rozbombardovaného města se schovávají jen vyděšené ženy s dětmi a staří lidé. Schovávají se ve tmě a poslouchají zvuky nad hlavou. Zvuky z ulice, střelbu, skřípot tankových pásů po dlažbě a čekají na spásné ticho, které bude znamenat, že boje ustaly. Že se dá vyjít ven na vzduch. Fašisté, nefašisté, každý se už těší na konec války, na konec utrpení. Všichni čekají v hrůze, panují děsivé zkazky o chování dobyvatelů. Vraždy, znásilňování žen, krádeže... Náhle se otevřou dveře sklepení a otvoru stojí první rudoarmějci s napřaženými samopaly a palčivým světlem baterek svítí vyděšeným obyvatelům sklepení do očí..... --- Snímek vypráví jedna z žen. Je to výpověď o těžkostech žití ve zničeném městě, poražené mocnosti na konci války. Rusové se chovali jako zvířata na územích, která osvobozovali od nepřítele, takže samozřejmě v samotném srdci nenáviděné země a nenáviděného města se chovali jako divá zvěř dvojnásobně. Život Němce pro ně neměl cenu, ženy, děti nevyjímaje. Kdosi tu píše, že Rusové byli vykresleni jako buranská hovada... No ono to tak ale bylo. Vojáci zažili nepředstavitelné útrapy, viděli při zpětném osvobozování zvěrstva napáchaná Němci a to zejména na bezbranných civilistech. Řada z nich vstoupila do armády v 17 letech. 5 let nedělali nic jiného než zabíjeli a ničili. To musí mladého člověka zdeformovat. Mnoho z nich pocházelo až z Mongolsko-Čínských hranic. Neměli nejmenší hygienické návyky a během svých tažení viděli řadu věcí (vodovod, splachovací záchod, vanu, gramofon, elektrospotřebiče..) poprvé v životě... V jedné knize (a to pomíjím scénku z humorné knížky Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku :-)) ) popisuje jeden Americký velitel, jak se jeho obrněná divize připravovala na setkání s Rusy na demarkační linii. Velitelé dali mužstvo do gala, vyžehlené uniformy, všichni oholení, halftracky nablýskané a čekali na setkání. Po chvilce přibalancovalo několik otrhaných mužiků na kolech, pak jelo několik vozů tažených koňmi naložených peřinami, koberci atd, řízených asiaty. Teprve po kilometru kolony jel první Gazik se slušně vypadajícím důstojníkem, který zavezl amerického velitele k ruskému velení.... V Berlíně se Rusové chovali jako dobyvatelé nenáviděného území. Přeživší ženy musely snášet mnohonásobná znásilnění častokrát několikrát za sebou po několik dní. Časem řada z nich poznala, že než se tomuto bránit, je lepší spolupracovat, ušetřit si bití a třeba i získat kousek chleba či špeku pro rodinu. Kdo si myslí, že se toto v americkém sektoru nedělo je na omylu. Rozdíl byl jen v tom, že Amíci měli přísný zákaz znásilňovat a rabovat, za to hrozila kulka u vojenského soudu. Prostituce za jídlo však byla běžná. Rusové byli v tomto benevolentnější. Snímek zajímavě popisuje i scény, kdy se přeživší němečtí mužové vrací z front a vidí jak se z jejich žen staly často svolné poskytovatelky sexuálních služeb. Děti však kvůli tomu měli ve zničeném a mrtvolami zapáchajícím městě bez fungujících základních služeb co do úst. Zasloužily si ,,Ženy v Berlíně" znechucení a odpor svých mužů? Film nechává na každém samotném se s tématem poprat a udělat si vlastní úsudek. Mě je vždy líto nevinných civilních obětí válečných konfliktů. Byli však obyvatelé Berlína - jedni z mnoha, díky nimž se Adolf Hitler dostal k moci - nevinní? Snímek stojí za shlédnutí už jen za ty reálie a prostředí. Pravdou je, že ipro mne byl snímek dlouhý a ke konci nudný. Ale na solidní tři rudé hvězdy to stačí ----- * * * .(17.8.2011)

  • fragre
    ****

    Když se válka vrátila, odkud přišla, byli Němci překvapení, že je tak necivilizovaná a že na ně nebere ohled. Jistě, že ti nejméně vinní trpí většinou nejvíce, často více než různí prominenti režimu (u kterých by v tomto případě větší spravedlností byla stará dobrá pomsta, a ne Norimberský proces). Ani nemyslím, že by zde byl záměr pomlouvat rudoarmějce, ta vlna znásilňování prostě byla. A ani zde nejsou všichni vykresleni jako primitivní mongoloidní mužici, a i zde je připomenuto, že kdyby se rudoarmějci chovali tak, jak Němci na východě, brzy by už zde žádný Němec nebyl. Hrdinka prostě chtěla žít, tak se chovala pragmaticky. Nakonec nebyla sobecká, pomáhala slabším, takže těžko ji odsuzovat. V extrémních případech mají morální pojmy trochu jiný obsah. Jen mi připadalo, že postupně se ten film nakazil ruskou filmovou chorobou – rozvláčností, dlouhými záběry, pohledy do nikam. No, nejvíc mne pobavila ta závěrečná informace, že když kniha vyšla v r. 1959 v Německu byla zuřivě odmítnuta a bylo řečeno, že je to „potupa pro německou ženu“. To je přece slovník III. říše, ať pak našinci někdo něco říká o úspěšné denacifikaci. Zřejmě měly všechny ty ženy spáchat sebevraždu, aby si zachovaly čest německé ženy. A přitom mají Němci takové přísloví (tuším od B. Brechta): Erst kommt das Fressen, dann die Moral.(7.4.2014)

  • mm13
    ****

    Nie je pravda, že tento film vykresľuje ruských vojakov ako odporné hovädá a už vôbec nie, že im týmto krivdí. Akurát v úvodných scénach ukazuje ich vyčíňanie bez upozornenia na širší kontext - berlínske ženy sú obete, ruskí vojaci psy z reťaze pustené. Nie je to zavádzajúce, je to holá pravda, avšak podaná z vyhraneného uhla pohľadu. Z pohľadu ženy. Berlínčanky. Autorky denníka, ktorého adaptáciou je tento film. Ako inak to teda má pôsobiť? Taký je však len úvod, akonáhle chytí hrdinka svoj osud do rúk a začne podnikať konkrétne kroky, aby nebola len tŕpne vyčkávajúcou obeťou, ale mohla čo-to sama ovplyvniť, v tom momente sa obzor neporovnateľne rozšíri a divák dostane nemálo príležitostí premýšľať nad relativitou hodnôt, neurčitosťou kategórií ako sú dobro, zlo či spravodlivosť, nad ospravedlniteľným a neospravedlniteľným, odvahou a zbabelstvom, vernosťou a zradou. Rus aj Nemec sú si každou ďalšou scénou rovnejší, jediným víťazom je vojna sama aj s jej dopadom na životy každého jedného z nich. Zničené životy, ktoré sa v túžbe za šťastím a v presvedčení, že si to po všetkej tej biede zaslúžia, ničia ešte viac. Pretože v zbláznenom svete to inak ani dopadnúť nemôže. ...Silný a autentický zážitok, ktorý si ale od diváka pýta strašne veľa empatie. Súčasná nemecká kinematografia čoraz hlasnejšie pochoduje svojim vlastným smerom, verím, že ešte len naberie na intenzite a jej dupot jedného dňa svetom filmu otrasie. Nie je ani jednoduché ani príjemné sledovať filmy ako Anonyma či Baader-Meinhof Komplex, je ale dobré vedieť si k nim nájsť cestu.(18.4.2010)

  • janisska
    ****

    "Wie sollen wir leben?" se všemi významy, jež daná věta může nést, nás v závěru citelně rozechvěje. Známé zmizelo, nebo se rozpadlo. Věřit už se nedá ani slovům, když tolik nesouzní se skutečností. Co je láska? Redefinovat. Co je zlo? Redefinovat. "Was? Was? Keine Antwort."// (Navíc mám slabost pro lásky à la Markéta Lazarová.)(13.3.2011)

  • - Kniha „Žena v Berlíně“ vyšla poprvé v angličtině v USA v roce 1954, v němčině ji poprvé publikovali až o 5 let později ve Švýcarsku. Dílo se setkalo s vlnou kritiky, pročež se nedočkalo další publikace až do roku 2003, kdy se dokonce stalo bestsellerem. (Candice)

  • - Vědci se domnívají, že autorkou knižní předlohy byla německá novinářka Marta Hillers (1911–2001). Vzhledem ke kontroverzi se však všechna vydání publikovala anonymně. (Candice)

  • - Při osvobozování Berlína v roce 1945 padlo přes 80 000 sovětských vojáků. (ArthasKarfa)