Nezapomenutelná láska

Cary Grant je s velkou pravděpodobností ten nejvíce šarmantní, okouzlující a elegantní hrdina, jakého si člověk umí představit. Asi málokterá žena by mu nepodlehla a mě jen napadá, že jestli má podobné charisma i ve svých ostatních filmech, nejspíše se stanu brzy závislá na jeho kinematografii. Ale abych tady nechválila jen Caryho, nutno přiznat, že Affair to Remember je jeden z těch mála romantických filmů, které nad vodou nedrží jen představitelé, ale i scénář. Málokdy se mi stane, že by mě u tohoto žánru bavil stejně tak začátek, jakožto i prostředek a konec a zrovna tento film je onou světlou výjimkou. Ano, je to jeden z nejkýčovitějších, také ale nejkrásnějších romantických filmů všech dob. A jednou se chci taky s někým setkat na střeše Empire State Building, (27.01.2010)

Tak tomuhle se v odborných kruzích říká kýč jako stehno. Je tu opravdu všechno: děvkař měnící se ve své lepší já, ušlechtilá stařenka, odporně roztomilé dětičky, buran s ryzím srdcem a dojemně bezmocná kráska. Chybí snad jen prdelatí amorkové a Santa se sobama. Ani místy vtipné dialogy nezachrání skutečnost, že se tu romantika servíruje neskutečně humpoláckým způsobem. Pravdou ovšem je, že jsem viděl mnoho statečných, silných a ve všech ohledech rozumných žen u tohodle filmu prolévat potoky slz. (24.02.2009)

Po pětileté tvůrčí přestávce se Leo McCarey vrátil na režisérskou stoličku, aby natočil své poslední mistrovské dílo (bez jakéhokoliv přehánění). Nezapomenutelná láska míchá humor se sentimentem téměř v ideálním poměru (ano, konec je mírně přeslazený). Navíc je třeba ocenit vynikající výpravu (ty barvy!) a herecké výkony Granta a Kerrové, kteří šarmem rozhodně nešetří a dohromady tvoří nádherný pár. (25.12.2007)

Některé vztahy začínají jako tornádo, které vás střemhlav pohltí do víru. Jiné jako pramínek čisté vody sveřepě nahlodávající skálu věrnosti. Nezapomenutelná láska stojí rozkročena mezi oběma břehy. Vlny ji smýkají od situační taškařice přes verbální hubačinky do peřejí seriózního dramatu se sociálními obrysy. Leo Carey snad tušil, že jeho dramedie na lodních prknech, která znamenají svět anglických mlh i newyorského smogu, je labutí písní comedie del´ amoure, anachronismem v době, kdy je vypuštěn první umělý satelit do vesmíru. Jak příznačné, že coby jeden z vrcholů staromódní citové sinusoidy používá mrakodrap. Gesto minulého času, v němž koncept filmové lásky neznal propast času a prostoru, ožívá na sto způsobů v mužných vráskách třiapadesátiletého Caryho Granta a zve nás na poslední vzpomínkovou plavbu historickým modelem. Cynici na horní palubu, plátěné kapesníky s monogramem s sebou. Už slyším poslední lodní sirénu. Nezmeškejte ji. (05.01.2008)

Klidně, pomalu, ale ne zdlouhavě vyprávěný jednoduchý, trochu kýčovitý a ne moc uvěřitelný příběh. Film obsahuje některé zásadní věci, které jej povyšují nad běžné holywoodské kýče. Caryho Granta s jeho úžasným charismatem, jemný nevtíravý a inteligentní humor, který sráží patos a sentiment, jehož je zde několik kýblů a některé velmi dobře zrežírované scény, které bych mohla teď hned vidět znova. Třeba polibek na lodních schůdcích, sbor dětí nebo čekání na výtah, který nikoho nepřiváží. (01.01.2010)