Daleko od hlučícího davu

Bohužel i vytříbená audiovizuální stránka nedokáže pozvednout možná až příliš klasické kostýmní drama. Thomas Vinterberg to má v ruce, herečtí představitelé jsou parádní a hudební doprovod Craiga Armstronga je více než podmanivý. Ovšem na ploše dvou hodin probíhá téměř rutinní příběhová skladba řešící vztah ústřední dvojice a jejich vztahu v kontrastu se společenskými změnami a novými nápadníky na obzoru. Pro fanoušky žánru asi dostatečné, pro ostatní přeci jen trochu za očekáváními. [65%] (18.07.2015)

Predchádzajúce dve filmové verzie tohto diela som nevidel a tak som odkázaný iba na túto jedinú od Vinterberga. Vinterberg spolu s Jensenom sú moji najobľúbenejší severskí režiséri preto som mal aj veľké očakávania. Tie sa z väčšej časti naplnili, aj napriek tomu, že sa tento snímok nezaradil k popredným dielam tohto režiséra, ktorého doménou vždy boli surové, drsné a emocionálne vyhrotené drámy. Veľa z toho sa nájde aj tu, predovšetkým v hlavných postavách Bathsheby a Gabriela, je však limitovaný danou predlohou, od ktorej sa snažil neodkláňať. Bathsheba je emancipovaná, inteligentná a hlavne nespútaná, žena túžiaca po slobode a samostatnosti. Len tak na okraj, ruku na srdce, po čase mi to u nej začalo trochu liezť na nervy, nič sa nemá preháňať. Naproti tomu Gabriel je stelesnený svätec, múdry a šikovný pracant, prekypujúci trpezlivosťou a nekritickou láskou. Postupne, ako sa do hry zamiešajú aj zvyšní dvaja páni (sused a vojak), sa rozdané karty začnú odkrývať a na svetlo sveta sa pomaly začnú drať hlavné charakterové rysy všetkých zúčastnených aj so všetkými následkami a dôsledkami. To je snáď na snímku to najlepšie. V istých momentoch som sa dokonca pristihol pri myšlienke, že Bathsheba dostala čo chcela, toľko preberala až nakoniec prebrala, ale o tom už je život. Žena má často tú zvláštnu schopnosť, že si z veľkého množstva nápadníkov vyberie práve toho najmenej vhodného, z tohto pohľadu sa od viktoriánskeho obdobia až do súčasnosti nič nezmenilo. Skrátka, film má schopnosť cez postavy pohrať si s pocitmi diváka. Všetko podčiarkuje výborne zvládnutá viktoriánska atmosféra (trochu pochmúrnosti a hmly na úkor slniečka a jasných farieb by ale nezaškodilo) spolu s výpravou, kamerou a hudbou, ktorá mi tu náramne zapasovala. Na nadpriemer tu toho dobrého bohato stačí. 75/100 (25.09.2015)

Jestliže to vezmu pocitově a od srdce, tak se asi nehnu z verze natočené roku 1998. Možná to bylo dané i tím, že postavy až na Liddy byly víc prokreslené a dokázala jsem jim víc číst z očí. Tím nechci říct, že tahle verze pro mnohé nebude příjemná, romantická podívaná, Matthias je Matthias a Carey je také prima herečka, tady mě ale s postavou Bathsheby moc nekorespondovala. Já si budu muset počkat asi ještě na nějaké jiné zpracování, které dosáhne výšin s hereckou sestavou jako z již řečeného roku. Tam mě totiž hlavní představitelé opravdu přesvědčili o svých citech, rozporuplnosti, divokosti a hlavně lásky. Hudební podkres Craiga Amstronga a exteriéry byly nádherné díky Charlotte. Knihu mám někde tady doma, asi se do ní po pár letech opět podívám......je to asi ten nejlepší filmometr.Filmová výzva 2016 (18.06.2016)

A proč se jednou za čas nepodívat k nebi, odlepit se od země a nechat se lehce unášet někam do snů, mimo realitu. Unášet krásnými obrazy, milým příběhem, charakterními muži, platonicky se zamilovat a lehce závidět Bathshebě oddanost a lásku Gabriela. Nadávat, co to ta holka vyvádí a nakonci jí to vlastně ze srdce přát. Možná chvílemi i vidět sami sebe, jak stále hledáme s hlavou vztyčenou vzhůru a přitom se stačí podívat pod nohy.... (04.08.2015)

Film stejný jako jeho hlavní hrdinka, zároveň feminní i feministický (čímž netvrdím, že jedno vylučuje druhé). Přitom film v dobrém slova smyslu klasický. Poctivě udělané kostýmnní velkofilmy z éry klasického Hollywoodu, k nimž Vinterberg odkazuje v rozhovorech, nepřipomínají jenom soundtrack a velké celky krajiny hrající všemi barvami, ale i přímočará výstavba příběhu nebo časté užívání zatmívaček. Vinterberg a Nicholls předlohu zbytečně nemodernizují, pouze zdůrazněním některých povahových rysů protagonistky a drobnými úpravami dialogů vyzdvihují to, co v ní bylo moderní už v době vydání (silná a nezávislá ženská postava). Díky vyjmutí postav ze širšího kontextu viktoriánské společnosti a potlačení třídního aspektu je film nadčasový a jasně zacílený. Sevřené vyprávění, dynamizované od začátku tím, jak se k sobě mají/nemají Oak a Bathsheba (namísto kladení otázky, který z nápadníků bude tím pravým), nedává oproti Schlesingerově verzi skoro vůbec znát, že Hardyho předloha vycházela na pokračování. Snaha o udržení svižného tempa (s dobře rozvrženými dějovými zvraty a uváděním nových postav) a zachování maximální semknutosti, která film zachraňuje také před sentimentalitou, akorát chvílemi vede ke zkratkovitosti (natočeného materiálu bylo původně podstatně víc a muselo se hodně stříhat). Zřejmě na začátku a na konci není dost zřetelné, že mezi událostmi uběhlo mnohem více času než pár hodin, což trochu snižuje věrohodnost rozhodnutí, která postavy činí. Zásluhou herců, především Carey Mulligan, jejíž Bathsheba je velmi současná a velmí sympatická i tím, jak je nad věcí (a filmu tak nechybí ani jemný humor), ale autenticita nikdy neklesne pod přijatelnou úroveň. Její míra je ve skutečnosti po celou dobu mnohem vyšší než v nejedné moderní romantické komedii, která se melodramatickým konvencím navenek vysmívá. Vinterberg konvence naopak respektuje, aniž by kvůli nim slevil ze svých dosavadních nároků na pravdivost. Jestliže Schlesingerovo zpracování bylo pouze velkolepé, toto je navíc uvěřitelné. Více zde. 80% (26.06.2015)