Daleko od hlučícího davu

Hrdá trubka, která zprasila život minimálně dvěma chlapům, dalo by se napsat. A pro mě navrch celkově film bez hlubší citové investice. Nedokážu pochopit, že si chlapík, který natočil několik výborných syrových dramat (Hon, Submarino, Rodinná oslava), vybral tak prošlapanou látku. Thomas Vinterberg představil umělou romantiku, kterak si jedna husa vykládá nezávislost tak, že když jí někdo řekne pravdu do očí, urazí se a vyhodí ho z hospodářství. Sic se vzpírá konvenčnímu způsobu života dané doby, což je chvályhodné, ale dělá to stylem, který může vadit, stejně jako její zvláštní citové pohnutky. Čekal jsem mnohem víc. Emoce mě poctivě obešly, herci dvakrát nezaujali, žánrové šablony otrávily, režie zklamala. Jen to audiovizuální balení potěší. (13.08.2015)

Hezky natočená populární prstírna viktoriánským panen, u níž je až k neuvěření, že jí napsal chlap. Ačkoliv, když se na toho Hárdyho tak dívám, kdo ví, jak to vlastně bylo… Každopádně jsem měl u toho pocit, jako bych očichával ruku čerstvě vytaženou z netknutého klína Džejn Óstenové a přitom se na mě sápal některý z věčně lačných, lidožravých bobrů sester Brontëových. A k tomu všemu jsem musel čumět na esteticky až nehumánní Kery Chuligán, navíc charakterově napřesdržku, jak je rozpolcena mezi dva bezkonkurenčně nejcharakternější a nejcharismatičtější správňáky, kteří jakoby vypadli z nejlepkavějších snů zoufale nemrdaných, otylých hospodyněk, a dokonale teploušského oficíra (patrně autobiografického). Teď byste asi vsadili na můj odpad, že? Chyba! I heterosexuální cynik totiž občas zatouží po klasice, pohladit po šulínku a ošukat škaredého babochlapa nebo pár ovcí kdesi v romanticky zelených lukách dorsetské farmy devatenáctého století, víte! Asi mi zrovna včera v nestřeženém okamžiku olíznul nějaký harlekýn hypotalamus a po tom přívalu agresivních nebo debilních braků poslední doby to bylo prostě takové uklidňující. Já vím, měl jsem se od toho hlučícího davu držet co nejdál, připadám si teď tak trochu jako feminně empatická, přechytřele užvaněná slečna Matty těsně před ovulací, ale stejně tomu napálím hezky přihřáté tři a už se o tom nechci víckrát bavit. (24.07.2015)

Vesměs souhlasím s úvodem Mattyho komentáře: ten film je zároveň feminní i feministický, a v obou případech zhruba stejně nedostačuje. Nevím, jestli jsem během pokrývání fotbalového mistrovství světa žen chytil až moc hutnou feministickou slinu, každopádně moje skromně emancipované já tu prostě zůstalo neukojeno. Bathsheba jako postava nezávislá? Dejme tomu. Ale k tomu i silná osobnost? Ani omylem. Snad veškeré silné ženské repliky zněly, jako by se psaly a nahrávaly čistě pro potřeby traileru (hlavně teda ta jedna, všichni víme...), a prvotní scéna s vyhazovem nakonec bohužel vůbec nebyla slibným warm-upem, za jaký jsem ji naivně pokládal, nýbrž obyčejným vrcholem hrdinčiny zarputilosti. Zbytek byl v jejím podání hlavně o nerozhodnosti, nevděčnosti a rezignovanosti na cokoliv víc než platonické něco. Takhle jsem to teda aspoň vnímal já osobně, ale budiž, beru (resp. hádám), že Bathsheba diváctvo rozdělovat měla, a v tomhle zase na druhou stranu Carey odvedla obrovský kus práce, když se její nesmělé úsměvy na všechny strany opětovně rovnaly univerzálně odzbrojujícím argumentům. --- S kým mám ještě větší problém než s hlavní postavou, to je pan režisér. Ten zaprvé vůbec neukormidloval proces sesekávání materiálu, ale opravdu vůbec. Zadruhé jeho vrchní záporák znovu působil hystericky, až nepříjemnym způsobem absurdně a zatraceně neuvěřitelně (stejně jako ta babka ze školky v Jagten). A konečně s předešlým bodem související zatřetí: připomeňte mi prosím ještě jednou, kde že se vzala ta Vinterbergova stěží opodstatněná aura "režiséra pravdy"...? --- PS. Armstrongova hudba je tady fakt *překrásná* a už teď mám dojem, že si v klidu rezervovala místo v top3 za letošní rok. --- PPS. Hodnocení dodatečně zvyšuju potom, co jsem se zamiloval do Let No Man Steal Your Thyme. Prostě Carey >>>>> (07.07.2015)

Ach, tyhle feministky! Pro mě napříště "Dál od hlučícího davu", dál od milostných křečí, dál od dialogového mlácení prázdné slámy a dál od toporných hereckých výkonů. Konečně, dál od romantických dramat by se měl držet i Thomas Vinterberg a věnovat se tomu, co mu jde nejlépe - rozboru dánských zvrhlíků. (21.02.2016)

V žánrovém osazení tu nějak postrádám výrazně napsáno "romantický" film, protože po většinu času mi Daleko od hlučícího davu přišlo spíše jako limonádka než nějaké drama, které jsem očekával v nepoměrně hojnější míře. Děj snímku je chytlavý, avšak snadno průhledný a čitelný, místy naivní, což není zrovna lichotivé, ovšem kompenzací jsou příjemné záběry kamery a herecké výkony hlavní dvojice či nějaký občasný zvrat v příběhu, jenž je ovšem, jak jsem již řekl, předvídatelný. Daleko od hlučícího davu je v zásadě zdařilý počin za 4*. (31.07.2015)