Helen

"A teď pět nejhorších rad od lidí, kteří vůbec nevědí, o čem mluví.." - "Vezmi si volno.. Něco si přečti.." - "Zkus jógu.." - "Vymaluj byt.." - "Ostříhej se.." Mluvíte, jak je dnes moderní, o tom, že máte depresi, kterou však s největší pravděpodobností díkybohu nemáte ?? Pak tedy po seznámení s Helen snad už takhle mluvit nebudete.. A budete si vážit toho, co máte.. Alespoň v to tedy doufám, stejně jako nejspíš Sandra Nettelbeck, jejíž nesmírně silné festivalové drama, které mimo řemeslné jistoty ve zvolených prostředcích stojí na empatii vůči všem zainteresovaným stranám, nabádá k zamyšlení jako málokterý tematicky podobný snímek.. Autorka Nettelbeck vychází de facto z vlastních zkušeností, nemudruje, nezdvihá obočí, jen zvolna vypráví o bolestech bez konce, které nepochopíte, dokud se vás osobně nedotknou, nesnaží se hledat viníky, protože ti tu prostě nejsou.. Ačkoliv by role Helen snadno mohla svádět k přepjatosti a přehrávání, Nettelbeck, s přispěním nesmírně samozřejmého soundtracku Davida Darlinga, i Ashley Judd obstály se vztyčenými hlavami.. Myslíte, že byste měli dostatek sil a odvahy ustát něco podobného, ať už v jakékoliv roli ?? Ano ?? Pak vám tedy přeju, ať to nemusíte nikdy zjistit.. (16.03.2015)

Silný, emocionálně zdrcující filmový zážitek, který se mě dotkl na nejcitlivějším místě a tím je lidská psychika. Deprese? Nemoc, kterou většina lidí nedokáže a vlastně ani nechce pochopit. Ovšem lhal bych, kdybych řekl, že to není pochopitelné. Jsem potěšen z účasti Ashley Judd, která ve své roli excelovala a její emocionální výbuchy byly naprosto přirozené, stejně tak Lauren Lee Smithové, která to dovedla do naprosté dokonalosti. Když k tomu přidáte „ukolébající“, přesně padnoucí hudbu a výbornou kameru, tak vám z toho vyjde jedno z nejpodmanivějších a nejvěrohodnějších dramat poslední doby. Škoda jen trošku lacinějšího konce. Za mě 95%. (26.08.2010)

Vaše žena není nešťastná. Je nemocná.. Deprese se člověku vkrade do života jako zlověstný nenápadný stín, který nelze vyléčit dobrým filmem, nebo nakupováním, což si ještě spousta lidí neuvědomuje. Toto v podstatě "tabu" téma mě velice zajímá, i když ono koukat na depku o depce nemusí být pro každého. Sám o sobě by film nebyl špatný, jenomže já zkrátka nedokázala vydržet do konce kvůli přehrávající Ashley Judd (upozorňuji, že nejde o zaujatost, protože jsem ji až doposud měla celkem ráda). Obě aktérky působily většinou spíše jako na špatném tripu, než-li v depresi. Pláč Ashley Judd se nedal poslouchat. Jakoby se nevžila do role, jen za každou cenu toužila zapůsobit a odnést si nějakou tu cenu. A všechno kolem toho může být sebe lepší, ale když je hlavní postava k nesnesení, na celek to hází dost špatné světlo. (20.02.2013)

Německá režisérka Sandra Nettelbeck zavádí diváka k trochu opomíjenému a vlastně filmovým světem spíše tabuizovanému tématu. Její sonda je hodně popisná a dělá průvodce velmi bolestivým příběhem, který je navíc dost zprofanován tím, že coby deprese je dnes označováno kdeco, téměř každý běžný spleen. Tady jde ale o depresi probíhající jako skutečně závažné onemocnění, navíc spojené se suicidními tendencemi. Pomalý nástup a průběh nemoci, jakési bezčasí propadu do nicoty, se odráží ve zvolených výrazových prostředcích - pomalé tempo, až ambientně vnímaná hudba (která je skutečně krásná a velmi mi konvenovala), barevné ladění a práce se světlem, stejně jako s hereckým výrazivem jednotlivých aktérů... Helen je skutečně vážně vnímaná výpověď o závažném psychickém onemocnění, která je navíc tak nějak žensky empatická...až mě při sledování filmu napadlo, že režisérka přesně ví, o čem točí, jako by tam byla očitá zkušenost. Vnitřní prožívání ve fázi deprese je něco, co se nedá zprostředkovat, na co se dá dívat jen zvenčí, pohled nastíněný snímkem Helen je citlivý a zneklidňující a vyplatí se ho vidět, už jen kvůli tomu zamyšlení, že cosi takového může potkat každého z nás... (26.04.2011)

Na něco takového jsem opravdu nebyl připravený, respektive nečekal jsem takto roztahaný film, kde se všechno říká jen napůl, kde se divák za celou dobu nedozví, co hlavní hrdince vlastně je, kde není jasné, jaké vztahy jsou mezi některými zúčastněnými, zkrátka tohle je film, jehož veliký nedostatek vidím v nedostatečné komunikaci s divákem. Upřímně řečeno mi bylo jedno, jak hlavní hrdinka dopadne, bylo mi jedno, jestli se vrátí k rodině, zkrátka jsem si k ní nevybudoval žádný vztah, její chování a mnohá rozhodnutí jsem nechápal a celkově mám z tohoto filmu jakési zvláštní pocity. Nebyl jsem zkrátka připraven na to, že tenhle film je svým zaměřením spíše pro náročné diváky, vědět to, tak dám asi od něj ihned ruce pryč, protože v sobotu večer jsem rozhodně neměl chuť na něco, u čeho musím jako divák vynaložit značné úsilí k přemýšlení a k tomu, abych hlavní hrdinku nějakým způsobem pochopil. Na to jsem prostě neměl chuť ani sílu. Ale naštěstí to není jen o hlavní hrdince, a jiné postavy, jako jsou její manžel nebo její dcera, tenhle film v mých očích alespoň trochu zachraňují a drží ho alespoň v těch průměrných vodách. Na rovinu tedy říkám, že tohle mi nesedlo a asi jsem od toho očekával něco jiného. Jednoznačně se jedná o veliké zklamání, uděluji tři mírně podprůměrné hvězdy. (21.11.2010)