Seriózní muž

Pro mě ze všeho nejvíc film o subjektivním vnímání světa a důležitosti perspektivy, s jakou se diváme na vlastní realitu. Minipříběh v jidiš toto téma uvozuje a právě představuje rozdíl dvou naprosto odlišných pohledů na jednu věc a drastické následky, jaké jejich konfrontace může přinést. Pravdu se ale nedozvíme. Stejně jako Schrödingerova kočka, je i stařík/dybbuk zároveň živý a mrtvý (podle toho, čím pohledem se na něj díváme). Podobně nejednoznačné vyznení má i finále vlastního filmu. ______ Coeni opět bravurně režírují panoptikum pinožících se postaviček, jejichž marná snaha najít v tomhle zatraceném světě nějaký řád a smysl, vyznívá směšně. Larryho problém se nachází v pasivitě, s jakou přistupuje ke všem jobovkám ("But I didn't do anything!"), na které se snaží hledat odpověď, místo aby je řešil. Přitom klíč k porozumění je mu neustále předhazován přímo pod nos ("Accept the mystery"), ale jelikož nejde o odpověď na jeho otázku, je ignorován. Závěr vyznívá značně černohumorně, protože v momentě, kdy se Larry k nějakému činu konečně odhodlá (a opět u něj převládne ješitnost), zasáhne Bůh/osud ranou tvrdší než předtím. Čím dál banálnější rady do života se nakonec v Dannyho příběhu ztenčí na "buď hodný chlapec a poslouchej Jefferson Airplane", což lze s trochou fantasie přeložit jako "nedělej nic, za co by ses musel stydět a měj koho milovat". Jednoduché poselství, ale takhle trefně a nápaditě mi ho už dlouho nikdo nepodal. (17.01.2010)

Ovšem to se dá snadno vysvětlit. Příběh, jenž měl oscarovou nominaci za scénář a film roku, po divákovi žádá trochu zralosti, nikoli jen fanouškovskou lačnost po "dalších Coenech". Ostatně Seriózní muž se od "minulých Coenů" silně liší. Nemá jejich typickou zápletku, tedy amatéry zabředlé do zločinu, a navíc se odehrává na židovské půdě včetně prvků hebrejštiny a jidiš. Nicméně nesrozumitelnosti se není třeba bát, univerzálním jazykem Coenů totiž zůstává chytrý černočerný humor, kterému tu dali dosud snad nejhořčí, nejmoudřejší a nejméně efektní podobu.Seriózní muž začíná stylizovaným prologem ve stylu historického hororu, v němž se pojí duchařina se sekáčkem na led. Vlastní děj se pak odehrává v 60. letech, kam vtáhne skvělá hudba Cartera Burwella a ospalá nálada židovské školy, kde učitel zkoumá zázrak techniky – zabavené tranzistorové rádio. Vládne tu navenek vyrovnaný rytmus idylického předměstí – jenže hrdina, místní profesor v příznačném podání Michaela Stuhlbarga, se spokojeně jen tváří. A stojí ho to stále více sil. Vlastní děti ho přehlížejí, studenti vydírají, zkrachovalý bratr využívá a manželka mu zčistajasna oznámí, že odchází s jiným. (16.06.2020)

Takže to máme zase další film bez konce od mejch oblíbenců. Coeny mam prostě rád, film se mi líbil (i když viděl jsem od nich už výrazně lepší filmy), ale čekal jsem na nějakou pointu nebo rozuzlení a vono hovno. Ten "konec" mě prostě nasral. Bohužel mam takovej pocit, že Coeni už všechny svoje geniální nápady vyčerpali a úroveň jejich filmů jde v posledních letech dolu... Když jsem viděl Tahle země neni pro starý, tak jsem byl zklamanej. Teď už ani zklamanej nejsem, protože si začínám pomalu zvykat na to, že ty časy, kdy Coeni točili filmy, kterejm jsem tady bez váhání dával 5 hvězdiček, jsou dávno pryč... 60% (19.07.2010)

Zdaleka ne nejvíc košer Coenovci, ale i navzdory vší té "nediváckosti" je to zdařilé, byť v zásadě ani trochu vtipné. I když nejen ze závěru je jasné, že nic jiného než jeden velký vtípek to od bratrského dua nebyl. A vyvedl se jim náramně, to se jim musí nechat (jakkoli jsem podezření pojal již po té zubařské vsuvce). (10.01.2010)

Coeni se toho nebojí, fakt ne. Jejich schopnost rozvinout třeba i marginální téma a co do formální stránky ho potom dotáhnout do detailní (a detailové) dokonalosti, není v dnešním mainstream filmovém světě zase tak běžná. Považuju se spíš za kritika než jejich příznivce, ale Seriózní muž, jakkoliv třeba vyhodnotíte dějovou linku jako nezajímavou, je povedeným retrem, kterému nechybí moc dobrá kamera, hudba ani celková atmosféra. (24.02.2011)