Galimatyáš

Moc jsem nepobíral, co se právě děje a proč se tak děje - skutečnost akceptovatelná možná u děl Davida Lynche, nikoliv u lehké francouzské komedie. Uhozené/bláznivé/geniální vtipy a scénky všeho druhu (fingovaný převoz na letiště) potěší, pobaví a občas i tu salvu smíchu spustí, nic je ovšem nespojuje, proto jsem v době, kdy se na plátně zrovna nepředváděla udělátka z odpadků jen nechápavě a nevěřícně zíral. A z toho nikdy nemám dobrý pocit. 50% (FFF 2009) (23.11.2009)

5.7.2010 ~ Satirická kriminální francouzská rádoby-komedie beroucí si na paškál prodej zbraní a podněcování násilí ve třetích zemích. Satira moc tlačila na pilu, komediálno minimalistické, krimi za vlasy přitažené, takže jen ta francouzská část je... francouzská. ~ Hlavnímu hrdinovi, ještě jako malému chlapci, zabila na vojenské misi nášlapná mina otce. O třicet let později mu udělala do hlavy dírku kulka od stejného prodejce zbraní. Po návratu z nemocnice už nemá ani bydlení ani práci. Je bezdomovec, který má štěstí a dostane se do "rodiny" potrhlých padlých existencí ze šroťáku. S jejich pomocí dokáže poštvat proti sobě dva největší domy prodejců zbraní a padnout na kolena před spravedlností. Pěkný pokus o pěknou pitomost. A vydařil se. Je to pitomost. ~ Parta houmlesů co stojí při sobě, má tolik kuráže a možností, že by se leckteré výzvědné službě možná tajil dech. Jsou tak schopni se dostat na kobylku i dvěma mocným prodejcům zbraní, přičemž jeden bydlí ve svém sídle a druhý v činžáku v Paříži (!). Oba mají naprosto nulové zabezpečení naprosto všeho a stačí malá lest, aby proti sobě zahájili malé tažení, aniž by mezi nimi neproběhla nějaká delší diskuze, která by vše vyřešila během deseti vteřin. Houmlesům vše vychází bez problémů a zbrojaři na vše koukají jak sůvy z nudlí. ~ Tahle komedie je tak absurdní, až není vtipná. Vše začíná smrtí ženisty, časem dostanou nakopáno normální lidé a na konci přijdou masy o práci Těch pár vtipných kousků ve filmu, kterých je vážně jen pár, donutí k pousmání, víc ze mě vyloudit nedokázaly. Vím, že to byly pouze dvě věci a na tu první už si nemůžu vzpomenout. A to jsem film dokoukal před pár minutami. Tak moc se mi to vrylo do paměti. (24.03.2013)

Fanoušci Amélie si pravděpodobně vzpomínají na její výtečnou typicky francouzskou hudbu. Skvělý Yann Tiersen zde byl ovšem nahrazen zatím neznámým Raphaëlem Beauem, pro něhož byl Galimatyáš prvotinou. A tak je hudební linka celkem příjemná, ne ale nějak zapamatovatelná nebo výjimečná. Naopak scenárista zůstal stejný jako u Amélie z Montmartru, a přitom je tento snímek natolik předimenzovaný. Jednou z možností je, že za tu dobu, co byl Jeunet v ústraní, se v něm nahromadilo tolik nápadů, že je prostě musel nacpat do jediného filmu. V hudbě tohle bývá velkým plusem, u Galimatyáše ale vznikl doslova galimatyáš – hodně zmatený mix. (07.11.2010)

Galimatyáš je naprosto dokonalý název pro tento mix scén zavánějících genialitou, okamžiků neobratně se potácejících na hraně trapnosti a v podstatě čehokoli dalšího. Bez nutnosti každodenního humánního mučení na Guantánamu se přiznávám k tomu, že ty tři hvězdy jsou výrazem mé hodnotící bezradnosti. (12.07.2011)

Poměrně příjemná francouzská krimikomedie. Ač francouzskou kinematografii moc nemusím, Galimatyáš mi přišel poměrně fajn a vtipný. Jeunet vizuálně exceluje a někdy předvádí skutečně zajímavé kousky, u kterých jsem se nestačil divit. Na druhou stranu je to dost překomplikované a hlavně mi u některých herců vadí to šílené přehrávání. Vím, že to byl záměr, ale mně to tam nějak nesedlo. Francouzská variace na Dannyho parťáky je fajn a uběhne rychle. Dobře naladí a hezky se na ní kouká, protože Jeunet si je dost jistý a pomáhají mu i příjemní představitelé. A mimochodem, český název je trefný, někdy to byl skutečně Galimatyáš. Dávám sice čtyři, ale nejsou úplně čisté, dal bych spíš tři a půl, vyjádřeno procenty 70%. (26.11.2009)