Galimatyáš

Jeunetovská manýra, ve které jsou recyklovány odpadky ze snad všech jeho předchozích filmů a která svou neustálou snahou o ozvláštňování na rovině stylu začne být nesmírně ubíjející. Zjevně se mělo jednat o postmoderní poctu filmům noir, sociálním groteskám a animáčům od Texe Averyho, to celé v hávu heist a revenge movie. Nějak se ale přitom pozapomnělo na to, že první jmenovaný typ filmů se vyznačoval chytrostí z hlediska vyprávění, protože potěcha spočívala v určité překombinovanosti a specifickém dávkování informací; sociální grotesky měly postavy, s kterými divák cítí a zajímají ho jejich osudu, nikoliv jednorozměrné figurky... no a na Texe Averyho se fyzická deformita nezahání do krajností, poněvadž se vychází ze skutečných základů (muž-dělová koule, hadí žena ad.). Na podrazáckou podívanou jsou postavy příliš velcí idioti, aby mohli přechytračit i diváka (a závěrečná narativní finta s nespolehlivou montážní sekvencí, která je zpětně rekontextualizována do nového rámce, je jednak předvídatelná, jednak lacině efektní), na revenge movie zase chybí důvod k pomstě či jakákoliv motivovanost vůbec (a to nejenom postav, ale i světa jako takového). A nejhorší ze všeho je "nástavba" v podobě sociální kritiky, která vlastně ve výsledku na nikoho nemíří a nic neříká (tedy kromě "zbrojní korporace fuj"). Mírně nadprůměrné hodnocení je tak z mé strany znakem toho, že se jedná o Jeunetův nejlepší snímek z jeho tří posledních, i když je to hrozná manýra, a za to, že v závěru je vytvořeno alibi k formálním nedostatkům díla (vzhledem k tomu, kdo se vyjeví jako narátor). (11.04.2010)

Je to taká mužská obdoba Amelie, takže namiesto dôrazu na romantiku sa film v druhej polovici zvrhne v klasický heist. Je to zároveň taký mix iných filmov alebo ich tém, ktorý pre mnoho ľudí tvorí nestráviteľný Galimatyáš. Mne ako veľkému Jeunetovmu fanúšikovi sa film perfektne trafil do chute. Aj keď predsalen, keď som film pred rokmi videl prvýkrát, tak mi úplne nesedel divne štylizovaný Dany Boon a práve hlavného hrdinu som pokladal za jedinú slabinu. Ale medzitým som si Danyho obľúbil a po rokoch mi už aj jeho výkon štylizovaný do nejakej nemej grotesky v ktorej robí grimasy jak Mr. Bean, do filmu pasoval dokonale. Strašne sa mi páči tá komunita exotov a skrachovancov, ktorý majú sídlo na skládke šrotu a vymýšľajú jeden vydarený vynález za druhým, že by im aj MacGyver závidel. Ich komunita mi pripomínala komunitu exotov z Bessonovho Subway. V druhej polovici zase film pripomína bláznivejších Dannyho parťákov a nakoniec si film neodpustí aj nejakú tú kritiku zbrojného priemyslu. Proste fakt totálny kokteil ktorý mnohým nesadne. Som rád, že tentoraz patrím k tým šťastlivcom, ktorým sadol. Vizuál je typický Jeanotovský, technická stránka neskutočná, Jeanet hýri mnohými vtipnými nápadmi a neraz ma film rozosmial. Poteší aj niekoľko odkazov na jeho klasiku Delicatessen. Takže za mňa veľká spokojnosť. Ak by film predsalen ešte trochu zapracoval na romantickej línii, tak by to bola absolútna pecka. 8/10. (20.12.2019)

Některé postavy a nápady nádherné, a líbí se mi, že to ideově navazuje na svět Amelie, a tak nějak ho dál rozvíjí. Ale téma kritiky zbraní ve válečných konfliktech je na jeunetovsky poetickou imaginaci naroubováno až příliš doslovně. Postavy obou obchodníků se zbraněmi, jakoby postrádali fantaskní vlastnosti, které by z nich udělali přirozenou součást světa tohoto filmu. (17.09.2016)

Tvrdě anachronický (a anarchistický) slap-stick s typickým jeunetovským obludáriem, co tropí voloviny. Potřeba režiséra točit hraný film jako animák je pořád poměrně kouzelná, stejně jako to, že samotná kamera je často samostatným komickým aktérem. Snad akorát škoda toho zastřešujícího tématu. Bohatě by mi stačilo, kdyby protagonista heistoval akorát srdce elastičky než dvě zbrojařské korporace, což je téma, které působí i přes veškerou snahu zkrátka trochu vytrženě z toho pískoviště, kde se zbytek filmu odehrává. (09.09.2020)

Nijak výrazná, ale milá míchanice stylů, motivů a charakterů. Pro Jeuneta typický způsob barevného (doslova i obrazně) vidění světa a lidí může v divákovi na chvíli vyvolat dojem, že nic nového neuvidí. Je to svým způsobem i pravda, jenže Jeunet má zkrátka originální pohled, takže to ve výsledku není na škodu. Příjemné jsou narážky na dřívější autorovy filmy (například hraní na pilu z Delikates v domě, kde se zvuk šíří komíny), naopak mi jako mírně rušivé a křečovitě zapracované přišlo roubování na moderní fenomén sociálních sítí. Váhám mezi 3 a 4, ale Jeunet je jen jeden… (27.12.2010)