Ďáblova lest

perfektní důkaz toho,že češí jsou televizní mistří.co českému tvůrci nejde v kině,to mu jde na televizní obrazovce.za malý rozpočet,velké překvapení.kriminální horor,se skvělými herci,parádní lokace okolo chrudimi a vynikající režie jiřího stracha,který je bez pochyb největší nadějí umírajícího českého filmu.víc takových filmů do kin a třeba se zvedne naše prestiž. (01.01.2010)

Jiří Strach je velká naděje pro návrat důvěry v české filmy. Tam, kde uvidím jeho jméno v režisérské židli, tak je pro mě daný snímek zárukou kvalitního filmového zážitku, Ďáblovu lest nevyjímaje. Příběh je tajemně mystický, temný, přímo satanský a to detektivní pátrání jak v historii lidstva, potažmo církve mě opravdu baví. Stanislav Zindulka ve filmu vypadá jako těsně před skonem, je bledý jako list pergamenu z první poloviny 13. století a otce Toderika hraje skvěle, no ... vlastně on to možná ani hrát moc nemusí, vypadá už opravdu hodně sešle. (07.11.2013)

Hodnocení po zhlédnutých 2 dílech... Filmařsky na ČR je to nadprůměr. Líbí se mi různé drobné vtípky, rýpance, mrknutí okem, detaily, kamera a jízdy kamerou, nasvícení, lokace... Ale ten příběh malinko, někdy víc, pokulhává. Je to asi jako kdybyste si koupili oříškovou mléčnou čokoládu ve zlatavém obalu a uvnitř byla jen tmavá hořká čokoláda s trošičkou oříškové drti... Někteří herci se plácají ve výkonech nahoru/dolů (pan Zindulka, jak ho mám rád), někteří jsou down skoro furt (ano, Munzarová a dokonce bych řekl i Geislerová, Voříšková byla dřevo dycky). Zase na druhou stranu - podobných mystických věcí by to chtělo daleko víc, a nejen od guru Vašíčka (jak je mi ten pán osobně jinak také sympatický .-)). ----- EDIT PO 3. DÍLE: Svým způsobem zklamání. Spousta nedořešených věcí. Logické chyby (např. kde se vzala v Broumově Jitka Schneiderová a proč? Porta Coelli je u Tišnova - i s majáčkem a v noci po dálnici to může trvat z Prahy minimálně hodinu se tam dostat - a minimálně hodinu zpět. Jak to, že v závěru nešel otec se hned podívat za dcerou, jak na tom je? Podezřelou mrtvolu neodváží pohřebáci, ale ústav soudního lékařství. Atd.) Dá se říci, že profesionální Strachova režie celkem banální historku pozvedla na o hodně vyšší úroveň. (23.02.2009)

1. díl coby expozice do ,,žánrové detektivky" neměl chybu, do mysteriozní či noirové atmosféry hollywoodské první ligy tomu sice ještě scházelo mnohé, hlavně výpravnost a dolarový rozpočet, ovšem mnou očekávaný umělecký propadák se nekonal, Jiří Strach si stále drží své neposkvrněné režisérské renomé... Druhý díl v načrtnutém rámci zdařile pokračoval, mix detektivky a mysteriozního thrilleru celkem obstojně držel svůj tvar a ani závěr třídílný snímek nesrazil úplně do kolen...(i když finále mysteriózní dějové linky patrně nadzvedlo nejednoho střízlivého diváka...) Jiří Strach natočil pro Českou televizi čistě žánrový film (včetně stylového ,,metafyzického" béčkového konce), což je v na českých televizích věc málokdy vídaná... SAT-666AN :-) (15.02.2009)

Tak jsem se netradičně pozpátku dostal od pravděpodobně nejzdařilejšího Labyrintu, přes Ztracenou bránu až K Jirkově Ďáblově lsti, díky čemuž v té retrospektivě lze skutečně spatřit, jaký tvůrčí posun režisér Strach za poslední léta prodělal, a ačkoliv vlastně všechny jeho televizní projekty - Ačkoliv on sám ten dnes už jen málo významný rozdíl mezi filmovou a televizní tvorbou svým uctivým přístupem ještě více smazává.. - za nejlepší tuzemské žánrové práce, všechny jednoznačně trpí nedokonalostí svých scénářů, které Lotrando Strach tu s větším, tu s menším úspěchem zvládá překlenovat.. Ďáblova lest ukazuje, že záhadolog Arnošt Vašíček dokáže svá lehce diskutabilní témata šikovně zlehčovat, ostatně ten sympatický humor, ať už jízlivý, černý či ironický vlastně je pro režiséra samotného typický, ono totiž lze k podobným látkám bez nadhledu přistupovat jen velmi těžko.. Co mi ovšem z těchto tří minisérií vychází zcela zřejmě ?? Že vlastně každá jednotlivě poměrně zásadně klopýtá co do tempa, ne že by si režisér právě s rytmizací svých kriminálek vyloženě nerozuměl, u prvních dvou totiž divák cítí snahu o akčnější a svižnou naraci, která ovšem v souvislosti s nastříháním do triptychů působí poněkud zmateně a nefunkčně, v případě Labyrintu, jemuž na Kavkách přiřkli poměrně zbytečně velkorysý půdorys o sedmi dílech naopak ty zásadní pasáže fungují nejlépe právě při tom opatrném tempu s dlouhým snímáním beze slov.. Právě tahle fimařina totiž Jiřímu Strachovi sluší, až z toho jednoho mrazí.. (09.12.2015)