Sucker Punch

Scénář: Zack Snyder, Steve Shibuya .. 30% echt bordelu, zbytek se dá vesměs lajkovat, byť to opravdové potěšení tam není v až tak zástupné formě. Po stylové stránce Snyder stále umí vytasit nějaké ty esa z rukávu, bohužel je taky v mnoha momentech dost nepůvodní až nezajímavý. Soubojů a vůbec levelů je zde k plnění spousta, tím nejslabším počínaje až po skvěle propracovanou střílečku ve vlaku. K tomu fajn remixovaná hudba, Jena Melone a průvodčí Scott Glenn. Léčba ještě není kompletní, napodruhé ji doufám "vsucknu." (31.03.2011)

Pubertální přelet nad kukaččím hnízdem v robotických Ninja spodničkách. Stupidní střílečka s bandou afektovaných nán v podvazkách, které hrají jak v laciném americkém pornáči, zarámovaná jakýmsi pseudo-spirituálním blábolením o síle člověka. Co mě opravdu zklamalo je fakt, že Zackovy vizuální montáže jsou sice bombastické, ale naprosto se míjejí účinkem – nevím, jestli za to může jejich nepůvodnost nebo strašná samoúčelnost, ale Sucker Punch mi přišel jako rozmařilá splácanina, která nadbytkem efektů zakrývá naprostou absenci duše. Jen se potvrzuje, že Snyder je vynikající klipař (i když Sucker Punch i v tomto ohledu zaostává za zbytkem jeho tvorby) a že herce vede slušně řečeno velmi benevolentně – dokud má před kamerou solidní materiál, zanikne to, ale jakmile mu tam kvokají ta oživlá pubertální fantasmata, je výsledek katastrofální. Jednu výhodu tahle vyvřelina má – Watchmeni mi po ní připadají jako ještě větší zázrak. Ale tím to hasne (v duchu se teď proklínám, že jsem dal 300 tak málo...). P.S. Nespolehlivý vypravěč ještě nikdy nebyl tak nespolehlivý, jako v tomto filmu (což mu bere všechen kredit a účinek). (23.03.2011)

Aha, tak právě jsem se tady dočetl, že komu se tenhle film líbí je retard, dvanáctileté hovádko, sexuálně neukojený a já nevím co všechno. Joo tohle mám na samozvaných vodbornících chodící na novinářské premiéry nejradši, kdo film vnímá jinak než oni je dvanáctileté hovádko a hotovo, ale ponechme tyhle rádoby vodborníky jejich trapnému osudu a vrhněme se radši na film, protože ten si to zaslouží. Zack si udělal film po svým a nesnažil o nějakou načančanou pochoutku a už to samo o sobě je mě neskutečně sympatické. Za vizuálně hudební stránku by si Zack zasloužil dvouměsíční pobyt na Bahamách s all inclusive navrch. Úvodní scéna je už po prvním shlédnutí můj doživotní mazlík. Samotná pointa v kontextu s koncem filmu byla nádherná a hodně mě rozmixovala. Fantazijní část, ze mě udělala alespoň na pár minut malýho Jardu, který taky v dětství bojoval s draky a vůbec mu jeho myšlenky často utíkaly do mnoha nekonečných příběhů. A, ano holky se mě líbily, nevím co je na tom špatnýho, to udělat tímhle lacinějším sexy způsobem. Film zkrátka dělal chlap, chlap s velkou fanataziji za kterou se nestydí a takovej člověk je mě 100x milejší než zdejší kinder-elite, uražející lidi s opačným názorem a vysmívající se v podstatě všemu co zavání sic patosem, ale upřimným patosem. Jedno z nejpříjemnějších kinopřekvapení roku 2011. P.S. Taky by jste si přáli vidět jak Babydoll tančí ? Já hrozně :-) (06.04.2011)

"Unusual and cruel film". Většina lidí si všímá vizuálu, který je ale záměrně přešlechtěný a falešný, protože se tu pracuje s fenoménem "nespolehlivého vypravěče". Zůstává jen otázka, jestli to celé je chlapecká, nebo dívčí fantazie... Zatím to vypadá spíš tak, že Snyder dost koncepčně naštval spoustu geeků a fanboyů, kteří si nemůžou užívat film podle svého. Že to ani při pochopení tvůrčích záměrů není velká zábava, ale jen sebedestruktivní experiment, je věc jiná. (23.03.2011)

It's you.. Nacisti, zombies, roboti, draci, samurajové a parta krásných holek proti nim. Jinými slovy šest důvodů, proč Sucker Punch globálně uspět nemohl. Je v něm totiž všechno, co si lze představit ve chvíli, kdy chceme velký, opulentní, bombastický blockbuster a svět se takovou náloží zahltit nenechal, protože je oněch trháků nacpáno v jednom filmu nějak moc. Snyder si očividně plní nejednu fantazii a já mu za to i přes pár výhrad musím fandit. Obešel bych se bez trochu křečovitého kontrastu vymalovaných fantazií a depresivní reality (ve které se mi paradoxně líbilo více), ale nakonec právě díky tomu, kam příběh směřuje, mě závěr dostal skoro na lopatky. Takhle specifickou jízdu už neuvidím nejen letos, ale ani nikdy jindy. A teď už katanu do ruky a Baby Doll může začít tančit. (18.06.2011)