Sucker Punch

Snyder má očividně rád nespolehlivé vypravěče, videohry, kabarety, léčebny a girls with guns. Materiálu na tři filmy, vše ale spatlal dohromady tak, že už to není hlavní hrdinka, komu se akutně hrozí lobotomií. Z hlediska relevantnosti dění má Sucker Punch tak 10 minut. Tři roviny filmu jsou nepromyšlené, nekoherentní, nijak nevycházejí ze základu a parazitují na něm v absolutní neochotě čehokoli se vzdát. Existence „bordelové“ a „videoherní“ nadstavby neospravedlňuje nějaký prvek v základní rovině nebo Snyderova snaha charakterizovat hrdinku pomocí její fantazie; Snyder prostě chtěl mít ve filmu jisté věci, logika jednoho konkrétního prostředí mu ale neumožnila je zapracovat, proto je šoupnul jinam bez ohledu na to, co to udělá s narativní logikou. Tři roviny navíc stojí samy o sobě, neobohacují příběh, postavy, ani sebe navzájem a vše spíš zamlžují a znejasňují (jistě dává smysl, aby Blue v bordelové rovině jakožto boss střílel prostitutky, je ale reálné, aby měl stejnou moc v rovině reality jako pouhý zřízenec? A jsou ony holky skutečně mrtvé? Upoutává Babydoll pozornost kunčaftů tanečky i v základní rovině? A ne-li, tak jaká je jejich obdoba? A jaký je vztah Babydoll a Bluea, který dává opět smysl jedině v bordelu?) Dále je logicky nemožné, aby dvě nadstavbové roviny byly fantazií hlavní hrdinky na druhou: 1. je škoda, že Snyder trochu nerozvedl, proč má malá holka potřebu snít o psychiatrické léčebně coby o kabaretním bordelu, z kterého kolegyně zachraňuje tak, že vrtí prdelí. 2. postava ukotvená v 50. letech jistě nebude sdílet fantazie dvanáctiletého geeka z 21. století. 3. objektivní věci jako mentor nebo smrt postavy nemohou být snem. Nedíváme se ergo na fantazie Babydoll, ale na Snyderovy, které mají nahradit nemožnost věrohodně zprostředkovat kouzlo Babydolliných tanečků; prostě musíme věřit, že jsou stejně "cool" jako vycizelovaný pastelový vizuál (který je, dodejme, kvůli naprosté nezranitelnosti hrdinek nudný k uzoufání). Se sterilní a fetišistickou čumilskou estetikou nelze Sucker Punch popsat jako girl power; je to ryze mužská fantazie. Smutné je, že kdyby se Snyder vykašlal na léčebnu, spolehl se jen na bordel a skutečně pracoval s hlavní hrdinkou a její fantazií, mohl to být jeho nejlepší film. (26.03.2011)

. Soundtrack Tyler Bates: 1. Sweet Dreams (Are Made of This) - Emily Browning [5:19] ,2. Army of Me - Bjork/Skunk Anansie [6:53] ,3. White Rabbit - Emiliana Torrini [5:07] ,4. I Want It All/We Will Rock You - Queen/Armageddon aka Geddy [5:08] ,5. Search and Destroy - Skunk Anansie [4:24] ,6. Tomorrow Never Knows - Alison Mosshart/Carla Azar [7:37] ,7. Where Is My Mind? - Yoav/Emily Browning [6:19] ,8. Asleep - Emily Browning [4:20] ,9. Love Is the Drug - Carla Gugino/Oscar Isaac [4:13] (10.04.2011)

Zack Snyder nás poněkud nabubřele vtahuje do světa, kde místo pravidel logiky, platí nejasná pravidla jeho vlastní, přičemž není dovolené klást jakékoliv otázky. Sci-fi / fantasy, nebo lépe řečeno jakoukoliv dějovou rovinou se nemá smysl vůbec zabývat, vše slouží jako vratká a nepříliš plodná půda pro eye-candy záběry a vizuální orgie - je tohle nová forma kinematografie atrakcí? Interpretace "snu uvnitř snu uvnitř reality" se nemá o co opřít, film nic nevysvětluje, ani nenazačuje, jde mu jen o to jedno - akční scény. Ty jsou velmi působivé, stylové a nehledě na povrchní teen zaměření, jsou i opravdu kvalitně natočeny. Ovšem to je jen třetina filmu, co ten zbytek? Neměl místo Baby Doll původně úřadovat Steven Seagal? Sucker Punch je jen sezóní a nepříliš chutná jednohubka typu Tron Legacy, která má jediné štěstí, že se u ní, na rozdíl od Trona, dá vyhonit. 5/10 (26.06.2011)

Odvaha. Patnáct stop vysocí samurajové. Sebeobětování. Parní Skopčáci. Odhodlání. Draci. Statečnost. Vraždící roboti. Hrdinství. Minisukně. Touha. PC hry. Sen ve snu. Sweet dreams are made of this… Sbormistr Kulínský měl saunu, vizionář Snyder má Baby Doll s katanou v říši divů a kdo bude cítit potřebu, bude mít navždy po ruce Snydera a jeho Requiem pro panenky s posláním, že pokud jste vy, nebo někdo blízký v trablech, není nikdy pozdě vypustit vaši Army of me.. O Oscaru Isaacovi asi ještě hodně uslyšíme, ovšem u představitelek Liščí pětky za zrcadly si už o tom (krom J.Malone) nejsem tak jist. (23.08.2011)

Klíčovým momentem filmu je jeho poslední věta. S tou totiž tvůrci vyloží karty na stůl a definitivně pojmenují své cílové publikum - dospívající dívky vyznávající "alternativní" módní styly uroní slzu, že konečně někdo natočil film přesně pro ně, a všichni ostatní s hrůzou prozřou. Mokrý sen všech náctiletých návštěvnic conů se stal skutečností a Snyder, poprvé režírující podle vlastního původního scénáře, mistrně v jednom díle skloubil módní elementy mangy a anime, fantasy, sci-fi, military a videoher, tedy komplet programu conů, při čemž zdůrazňuje spiklenecké elitářství dívek a jejich nepochopení okolím (konstatované umístěním do blázince). Povrchnost, afektovanost a doslovnost zde, stejně jako v jiných filmech pro mládež hledající utvrzení ve svém minoritním stylu (ať už je to emo, goth, lolita či werewolf), nejsou nemístné, ale naopak zásadní výrazové prostředky, které nejlépe rezonují se sentimentem cílového publika. V porovnání s "Repo: Genetická opera", kde v centru glorifikace stál jediný konkrétní styl, přichází "Sucker Punch" s uhrančivou pluralitou trendů a doslovně vyzdvihuje své zrcadlení divaček ve vyprávění. Především se zde nedeformuje nějaký již existující vyloženě alternativní styl jako punk či goth do módní pózy, ale naopak se z ryze módních směrů skládá jejich přirozený konglomerát a další stupeň. Na rozdíl od série "Twilight", která za emo fasádou holkám podsouvá genderově tradicionalistické a konzervativní postoje se zde naopak s bezelstnou přímočarostí apeluje na jinakost, byť samozřejmě módně ohraničenou. "Sucker Punch" je co do kompaktnosti, vyváženosti a osobitosti nejlepší Snyderův film. Zde si totiž jeho rukopis, vyznačující se v prvé řadě patosem, nepodmaňuje cizí vyprávění, ale naopak dostává plné pole působnosti v díle od začátku zamýšleném tímto směrem. Ačkoli nepatřím k cílové skupině a s filmem jsem se potkával pouze v některých pasážích, právě díky výše předestřeným kvalitám ho považuji za vynikající dílo ve své kategorii, a to nemluvě o nápaditém vrstvení realit ve vztahu ke genderovým rolím. PS: Stejně jako v případě "Počátku" a "Speed Racera" velmi lituji, že podle "Sucker Punch" nevznikla dobrá videohra, protože zdejší levelová struktura vyprávění a vizuální stylizace světa k tomu vyloženě svádějí. (26.03.2011)