Sucker Punch

Stále dokola musím poslouchat muziku, která se v tomhle filmu objevila. I při psaní tohoto komentáře si ji pouštím. Je to právě ona, která ze zvláštní fantasy udělala neuvěřitelně temnou pecku, která je originální svým sněním a zábavná všemi postavami, které se ve filmu objeví. Začáteční Sweet Dreams je snad nejlepší verze, která se zpěvačce a herečce Emily Browning povedla. Předvedla totiž v jakém duchu se celý tenhle film bude vést. A nemělo to chybu. Celý příběh je vlastně spletenec snění, které si Emily ve své hlavě přichystala a celý ten film nabízí tunu perfektní akce, která nejenom, že baví, ale ještě do toho je super a plná parádních efektů. Celé to je ale hlavně zábava a těžko jsem v tom příběhu hledal něco jiného. Proto dávám čtyři hvězdy. A to i přesto, že závěr mě upřímně šoknul. Protože mě ze zábavy vhodil přímo do reality. A to stačilo málo - naprosto precizní závěrečný monolog. (13.06.2012)

Prvé sklamanie od Snydera. Vedel som, že nebude dlho trvať, kým si Snyder uskutoční pod záštitou nejakého veľkého štúdia svoj sen natočiť svoju osobnú gýčovinu, ku ktorej (povedzme si úprimne z feelingov posledných filmov) bezdebaty smeroval. Táto žámrová, myšlienková a príbehová zmeska mojim spolusledovateľom pripomínala ich skúsenosti s ľahkými drogami a mám taký pocit, že neboli ďaleko. Hlavná pointa príbehu je až príliš jednoduchá na to, aby som vedel oceniť to, že bola zabalená do týchto audio-vizuálnych šialenstiev. Tie mi síce imponovali, akcia skvelá, efekty špičkové, hudbou mi plesalo srdce, no nič to nemení na fakte, že ma to aj tak celé proste nudilo. Otváral som ústa nad tým kam až zájde Zackova fantázia, ale hlavne nad tým, že ju nedokázal udržať pod kontrolou a prevedenie na plátno bolo miestami dosť chaotické. Teším sa preto na Supermana a napravenie si renomé. 60%. (25.01.2012)

Aha, tak právě jsem se tady dočetl, že komu se tenhle film líbí je retard, dvanáctileté hovádko, sexuálně neukojený a já nevím co všechno. Joo tohle mám na samozvaných vodbornících chodící na novinářské premiéry nejradši, kdo film vnímá jinak než oni je dvanáctileté hovádko a hotovo, ale ponechme tyhle rádoby vodborníky jejich trapnému osudu a vrhněme se radši na film, protože ten si to zaslouží. Zack si udělal film po svým a nesnažil o nějakou načančanou pochoutku a už to samo o sobě je mě neskutečně sympatické. Za vizuálně hudební stránku by si Zack zasloužil dvouměsíční pobyt na Bahamách s all inclusive navrch. Úvodní scéna je už po prvním shlédnutí můj doživotní mazlík. Samotná pointa v kontextu s koncem filmu byla nádherná a hodně mě rozmixovala. Fantazijní část, ze mě udělala alespoň na pár minut malýho Jardu, který taky v dětství bojoval s draky a vůbec mu jeho myšlenky často utíkaly do mnoha nekonečných příběhů. A, ano holky se mě líbily, nevím co je na tom špatnýho, to udělat tímhle lacinějším sexy způsobem. Film zkrátka dělal chlap, chlap s velkou fanataziji za kterou se nestydí a takovej člověk je mě 100x milejší než zdejší kinder-elite, uražející lidi s opačným názorem a vysmívající se v podstatě všemu co zavání sic patosem, ale upřimným patosem. Jedno z nejpříjemnějších kinopřekvapení roku 2011. P.S. Taky by jste si přáli vidět jak Babydoll tančí ? Já hrozně :-) (06.04.2011)

Klíčovým momentem filmu je jeho poslední věta. S tou totiž tvůrci vyloží karty na stůl a definitivně pojmenují své cílové publikum - dospívající dívky vyznávající "alternativní" módní styly uroní slzu, že konečně někdo natočil film přesně pro ně, a všichni ostatní s hrůzou prozřou. Mokrý sen všech náctiletých návštěvnic conů se stal skutečností a Snyder, poprvé režírující podle vlastního původního scénáře, mistrně v jednom díle skloubil módní elementy mangy a anime, fantasy, sci-fi, military a videoher, tedy komplet programu conů, při čemž zdůrazňuje spiklenecké elitářství dívek a jejich nepochopení okolím (konstatované umístěním do blázince). Povrchnost, afektovanost a doslovnost zde, stejně jako v jiných filmech pro mládež hledající utvrzení ve svém minoritním stylu (ať už je to emo, goth, lolita či werewolf), nejsou nemístné, ale naopak zásadní výrazové prostředky, které nejlépe rezonují se sentimentem cílového publika. V porovnání s "Repo: Genetická opera", kde v centru glorifikace stál jediný konkrétní styl, přichází "Sucker Punch" s uhrančivou pluralitou trendů a doslovně vyzdvihuje své zrcadlení divaček ve vyprávění. Především se zde nedeformuje nějaký již existující vyloženě alternativní styl jako punk či goth do módní pózy, ale naopak se z ryze módních směrů skládá jejich přirozený konglomerát a další stupeň. Na rozdíl od série "Twilight", která za emo fasádou holkám podsouvá genderově tradicionalistické a konzervativní postoje se zde naopak s bezelstnou přímočarostí apeluje na jinakost, byť samozřejmě módně ohraničenou. "Sucker Punch" je co do kompaktnosti, vyváženosti a osobitosti nejlepší Snyderův film. Zde si totiž jeho rukopis, vyznačující se v prvé řadě patosem, nepodmaňuje cizí vyprávění, ale naopak dostává plné pole působnosti v díle od začátku zamýšleném tímto směrem. Ačkoli nepatřím k cílové skupině a s filmem jsem se potkával pouze v některých pasážích, právě díky výše předestřeným kvalitám ho považuji za vynikající dílo ve své kategorii, a to nemluvě o nápaditém vrstvení realit ve vztahu ke genderovým rolím. PS: Stejně jako v případě "Počátku" a "Speed Racera" velmi lituji, že podle "Sucker Punch" nevznikla dobrá videohra, protože zdejší levelová struktura vyprávění a vizuální stylizace světa k tomu vyloženě svádějí. (26.03.2011)