Fotři jsou lotři

I když se jedná o třetí film z "jebalského" vesmíru, Fotři jsou lotři mají stále ještě potenciál člověka pobavit. Rodina se rozrostla, postavy zestárly, ale svár mezi tchánem a zetěm zůstal. Film sice nepřináší nic nového, nabízí ale stále několik humorných a nápaditých momentů - ať už se jednalo o "vražedný" placák do díry, "homomyl" (tento novotvar bych si měl nechat patentovat), pokukování po Kmotrovi, nebo míčkové Čelisti. Člověk v podstatě ví, jak to celé dopadne již od začátku, nicméně film nenudí a utíká celkem rychle, takže ta předvídatelnost vyložení nevadí. (15.01.2023)

Po přečtení několika zdejších komentářů zklamaných uživatelů jsem došla k závěru, že můj názor na toto pokračování fotrů a lotrů je zcela opačný. Trojka je stejně dobrá a vtipná jako její předchozí dva sourozenci. Kmotr Jebal vs exagent CIA - dva kohouti na jednom rodinném písečku. Mou bránici snad nejvíc atakovala scéna samodefibrilace menšího infarktu dvěma dráty pod napětím nebo záchrana života při zhruba pětihodinové erekci vbodnutím adrenalinové injekce přímo do třetí nohy. Můj oblíbenec Owen Wilson tento film ovšem korunoval svou budhisticky šířící aurou, všeříkající kérkou a realizací malé narozeninové oslavy končící ryze politicky diplomatickou výměnou názorů. (31.05.2014)

Kupodivu ne tak blbé, jak jsem předpokládal. Hlavní oporou je sice stále De Niro těžící z těch samých situací, co v předchozích dvou filmech, ale celková úroveň se i tak drží na průměru, až lehkém nadprůměru. Možná je to i tím, že Fockerova rodina (při vší úctě k Dustinu Hoffmanovi, který se sice snaží, ale se scénářem udělá máloco), která mi ve "dvojce" přišla coby hlavní zdroj trapnosti se tu objevuje tak málo. Zhlédnutí Little Fockers rozhodně není ztrátou času, ale na druhou stranu ani filmem, který by člověka dokázal přikovat ke křeslu. Je to sice svou komikou omletá, nicméně slušně obsazená a stále celkem solidní komedie-jednohubka. (05.07.2011)

Jak jsem při sledování filmu prohlásil: Chtěl bych být jeho scénáristou, a brát třeba polovinu platu, co on. Protože tohle bych prostě napsal levou zadní. Směs nesmyslů, fekálních vtípků a nepochopitelného megalomanství (k čemu má být zajímavé, že pětileté děti mají narozeninovou oslavu pojatou jako menší lokální pouť... apod). Nejvíc mě dožral konec, kdy Ben Stiller v tom pošahaném mixu (k čemu to celé?) mluví v originále - proč má "normální" hlas, zatímco "my" musíme poslouchat debilního Mahdala, který podobně jako Terš strojově odříkává všechno, co mu kdo napíše? (21.04.2011)

Pobavíte se, ne že ne, ale nevím jestli není spíše smutné se tímhle stylem bavit při sledování herců De Nirova formátu či Stillerova nepopiratelného komediálního talentu. Co ještě fungovalo v jedničce, protože to působilo roztomile a nevinně, a kulminovalo ve dvojce díky živelným charakterům Hoffmana a Streisandové, už tady vyznívá otravně a jaksi přebytečně. Některé scény, pokud jste obrněni odpovídající dávkou tolerance, mají ještě ten správný crazy náboj a ona smutná přítomnost těch super herců se zkrátka pozitivně projevuje, ale jinak se jedná minimálně o sprostou urážku té inteligentnější části publika, která do svých miláčků stále vkládala důvěru, a přímo ukázkový příklad stupidního hvězdného trademarku, který vznikl opravdu jen proto, aby se co nejvíce prodal... 50% (17.08.2011)