Pod vlivem lásky

Jasné, že celých 237 minút nie je dokonalých, ale ani jedna minúta nie je nudná. Nájdete v tom filme všetko, ale hlavne je to príbeh o láske ... v netradičnom obale. O láske medzi Yoko a Yu. Príbeh s výpovednou hodnotou. Veľmi japonské a dobré. (28.06.2015)

"I úchyl má svoji perverzní čest." aneb 4 hodiny filmu točeného evidentně pod hlesem: šílenci a úchylové všeho světa, spojte se! Musím uznat, že Šion Sono to má natočeno opět výdatně, enormně dlouhou stopáž dokáže naplnit tak, aby se stále něco dělo, propojit funkčně více zápletek a motivů... Přestože tu Sono často využívá postupy, prvky a motivy, s jakými jsem se u něj už víckrát setkal v jeho dřívějších i novějších filmech a mnohé mě tudíž už tolik nepřekvapily, zároveň se mu opět podařilo přijít s více scénami, kde mě notnou dávkou originality doslova posadil na zadek (třeba akční zaučování v úchylném fotografování, s trojicí jako z nějaké bizarní sekty, mě v první hodině dost odrovnalo, to může vymyslet asi fakt jen Sono :D ) nebo jindy úderně zapůsobit sílou rozehraného okamžiku. A některé rodinné scény s náboženskou linií a rozporuplnou postavou otce a kněze v jedné osobě, či více silných emotivních vzplanutí lásky na pozadí hraničních okolností (nakolik se můžou zdát svou vypjatostí i s typickým japonským afektem přehnané) tu silnou údernost v sobě mají a slušně naplňují film i v dramatické rovině. Na druhé straně stejně jako v Hazardu i Bad filmu se Sonův děj zas točí kolem mladistvých postav s tak zvráceným počínáním, že můj zájem o ně i přes režisérův talent vést divoký děj občas upadal a probíhal na nevyrovnané sinusoidě. Scén, kdy mě sledování této dlouhé „voyeuristické odysey“ začalo míjet až lézt na nervy, tak nebylo zrovna málo a... prostě jsme si se Sonem jednou zas úplně nesedli. Zvláště, když tu zamíchal i akční kung-fu / karate boje, krvavé gejzíry à la Tarantino i několik totálně ujetých nechutností (jedna přijde už těsně po hodině). / Ač je mnohými tady Pod vlivem lásky označováno jako Sonovo opus magnum a také proto jsem ho chtěl vidět, nemohu si pomoct: je dost jiných Sonových filmů v čele s Hiso hiso boši, z nichž jsem si odnesl pozitivnější zážitek. [65%] (21.12.2023)

44th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2009 - Toto je film na který nikdy z festivalů nepůjde zapomenout. Film pokud dokáže čtyři hodiny bavit a nenudit to už opravdu musí být kvalitní snímek. Film je opravdu dokonale propracovaný, vše v něm dává smysl né jako u dosti jiných Japonských ztřeštěností. Snímek se sice neubránil takových až přehnaných výstupů, je jich tam opravdu dosti, ale divák to s úsměvem přejde... Nečekal jsem až takový závěrečný potlesk, čekal jsem, že to lidé asi moc nepoberou, ale můj omyl :-) - Úžasných 90% (11.07.2009)

Neskutečná japonská fantasmagorie rozcapená v nechutných čtyřech hodinách, které jsou v tomto případě za trest. Unikal mi smysl konání postav i celého příběhu a vlastně ani nevím o čem to bylo. Myslim, že o lásce ... (03.06.2011)

Psáno pod vlivem bezprostředního šoku: "Ty brďo!" Okamžitě přiznávám, že jsem něco podobného ještě nikdy neviděl. Vynikající! Něco tak šíleného, romantického, úchylného, hysterického, realistického, krutého, zamilovaného, s pocity na zvracení, svěžího (to vše dohromady a přitom to není slátanina), nervy převracejícího a dějem manipulujícího jsem nekoukal, ani nepamatuju. A taky jsem si v průběhu žádného filmu už dlouho neuvědomoval, jak moc si přeju, aby se dva lidé vzájemně potkali (jak to dopadne, neprozrazuji - toto je asijská kinematografie a ta může doopravdy skončit jakkoli). Scénu citování z bible (konkrétně listu Korinťanům) na pláži z druhé poloviny filmu už teď zařazuji mezi nejpodmanivější a nejkrásnější filmové scény, jaké znám (a nejextravagantnější kázeň, jakou jsem kdy poslouchal). Prostě ... tento film se musí "prožít". Přál bych si, aby film trval ještě o několik minut déle. ■ Po třetím a čtvrtém vidění: Méně se směji (téměř vůbec), víc si uvědomuji, že to je o lásce. Každá z hlavních postav vlastně prožívá své "období šílenství" (ve kterém je paradoxně nejvýraznější), každá svým způsobem miluje, je přitahována nebo fascinována. Líbí se mi, když si jedna postava něco pomyslí a druhá jí myšlenkou odpoví (přičemž logicky nemohla o dotyčné myšlence vědět), líbí se mi "dialog", který vlastně neexistuje (obě postavy spolu reálně nehovoří), fascinuje mě hudební doprovod k mnoha scénám (vynikající). Film místy absurdností (tři přátelé přikrčeni za kamenem pár metrů od hovořící dvojice, přičemž si je jeden z dvojice jakoby vůbec neuvědomoval a nereaguje na ně) připomíná divadlo, což však pranic nevadí, protože si to člověk vlastně ani neuvědomuje (a pokud ano, nemá problém konzumovat návnadu i s navijákem). (16.04.2011)

To aby si jeden vzal dvoudenní dovolenou k pobrání šílené stopáže a následné další tři dny na vzpamatování z kulturního šoku! Hodně ujeté, uplácané z x žánrů, se zjevným exploatačním záměrem ... Musím však říct, že mou mysl zaměstnává už čtvrtý den (sledovačka rozdělená do tří dnů) a některé záležitosti se mi hodně líbily, ačkoli způsob japonského herectví zdá se mi poněkud nešťastný... Nicméně, dynamiku první třetiny, úžasný výběr hudby, krásné záběry, ninja fotografování a dívčí deklamaci listu Korintským bych s klidem nacpala do devadesáti minut, s vynechávkou přehnaného "killbillovského" konce bez náznaku odlehčení i vtipu, a napříště by mně stačilo videové osvěžení z youtubu. Originalita se však snímku upřít nedá a čas, který jsem mu věnovala, mě určitě nemrzí. (08.07.2012)

Nikdy bych si nepomyslel, že nejlepší film za posledních x let co uvidím, bude 4hod opus Shiona Sona! (11.12.2015)

Nebyť tej uškriekanej Japončiny (žiaľ pre mňa je až príliš melodická, čo mi rezalo uši), miestami prílišnej afektovanosti hercov (ale možno len ich kultúre hrania nerozumiem) a premrštenej stopáže (v porovnaní s rýchlosťou záverečnej časti mi tie predchádzajúce prišli premrštené, chcelo by to prestrihať kvalitnými nožničkami), tak by to bolo aj za päť, ale takto je to tak ako to je. (21.07.2015)

For ME 80% (10.01.2011)

Intenzita akčného filmu skĺbená s náboženskou spiritualitou. Neustále striedanie vážnych a komických momentov. Hektický strih. Dokonalé bojové scény. Šport tosatsu (rozhodol som sa založiť prvý klub na Slovensku). Panna Mária. Megaerekcia. Hektolitre krvi. Kríže. Uchyláci. Sekty. Papagáj. Absolútny film, v ktorom je všetko! Málokomu sa dnes podarí dosiahnuť taký emotívny zážitok s toľkou porciou slastnej zábavy. Tento film má štyri hodiny, no pozeral by som ho aj keby mal osem. (24.05.2012)

"Použij kung-fu, abys získal momentku." S tvorbou Šiona Sona jsem se zcela náhodou setkal zhruba před rokem a Koi no Tsumi mě zcela uchvátil. Na Ai no mukidashi jsem se tak hrozně těšil, byl na to zvědavý, ale zároveň, hlavně díky té stopáži, jsem se trochu obával. Bude to stejné nebo to tehdy byla jen náhoda? Takřka čtyřhodinový romantický epos o lásce z prostředí japonských katolíků (sic!) o mladíkovi, který hledá svou vyvolenou Marii, kde vás na začátku ani ve snu nenapadne, kam vás to dovede v závěru a na konci budete překvapeně vzpomínat, kde to vlastně všechno začalo. Je tady úplně všechno, humor (některé sekvence vyznívají až poklesle a podbízivě kabaretně komediálně), akce (hromadná rvačka), krev (nějaký ten ustřižený úd a tradiční japonské krvavé fontány), drama (skvělá první třetina o synovi a jeho otci knězi), lesbičky, bizar (obzvláště vyznavači dívčích kalhotek si přijdou na své, v tomhle ohledu má film silný potenciál vytvořit nový kult, v podstatě náboženství, neb "vše co hledáš lze najít v ženském klíně" - asi se naučím lépe ovládat náš foťák), lehké zastání zvrhlíků (neb i to jsou jen prostí lidé), romantiku, patos, kýč, sociální kritiku. Hrozně jsem se té délky bál, ale ani na okamžik jsem se nějak výrazně nenudil, člověk si vždycky po jakémsi zdánlivém zacyklení (kdy do závěru filmu pořád zbývá ještě nějaká ta stovka minut) o čem to ještě může být, a ono to plynně přejde do další dějové roviny, která však pořád souvisí s hlavní premisou a dál to táhne na nudli. Kamera si laškovně hraje, herci hrají (výtečná Sakura Andó), hudba perfektně sedí, delší záběry bez střihu těší, až vás nakonec ten film pohltí a zavře se nad vámi jako voda, že vám nějaké ty nedostatky budou v podstatě volné. Je to dlouhé, je to typicky japonské, nevím, zda se ještě někdy odhodlám to absolvovat znovu, ale je to výborné. Šion Sono se pevně ukotvuje v mém hledáčku. Chci něco dalšího. "Ztopoř své srdce." (27.08.2014)

237 minut do zázraku. (13.03.2013)

Já vím že oni mají mnoho způsobů lasky, smrti a strachu ale i když se snažím sebevíc tak to prostě nejde. (20.02.2022)

Dokonalost. Je to tak precizně promyšlený snímek, dopilovaný k dokonalosti a tomu by dvě hodiny rozhodně nestačily. Během těch čtyř hodin mě ani nenapadlo pomyslet si, že je to moc dlouhé nebo nudné, naopak jsem jsem si říkala, jak moc mě to baví a jsem zvědavá, jak se bude dál vyvíjet. Příběh je příběhem o lásce trochu jinak, ale o krásné lásce. Všechny postavy jsou tak trochu nenormální a mají své „original sins“, ale přitom jsou lidské a většina z nich se dá pochopit. Vystupují zde osoby perverzní, ale snímek sám o sobě perverzní není, jen roztomile provokativní a divák/divačka jej musím brát trochu s nadhledem. Má zvláštní, poutavou atmosféru, je vtipný, děsivý i smutný, vyvolá směsici nejrůznějších pocitů. Pro mě jistě jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Nedá se říci nic jiného, než že je třeba se na Ai no mukidaši podívat, aby člověk pochopil tu genialitu, ale bezpochyby se najdou i tací, kterým podobný styl filmů nesedne a se znechucením jej hodí do odpadu, takže jej nelze doporučit každému. Já nemohu být spokojenější. (17.07.2010)

Wow! Omlouvám se za tohle extrémně imbecilní citoslovce, ale odpovídající český ekvivalent mě nenapadá. Po prvním zhlédnutí tohohle kousku byla před lety definitivně zpečetěna moje fascinace vyšinutou japonskou popkulturou, která má už navždy mou nehynoucí lásku a obdiv. Myslím, že od mé srdcovky True Romance, jsem neviděl úžasnější a ujetější love story, než je tenhle japonský skvost. A od mé další srdcovky Life of Brian, jsem neviděl vytříbenější satiru na křesťanství, respektive na sektářství. Ale teď trochu zjednodušuju, Ai no mukidaši je film ještě mnohem pestřejší a mnohovrstevnatější... Navíc Hikari Micušima je vrcholně sladká a fantastická, sladký jako cumel je i Takahiro Nišidžima, hudba je krásná (nejen ten "náš" Beethoven a Ravel, ale i "jejich" Yura yura teikoku)... Nemá cenu to tu nějak víc rozpitvávat - nenechte se odradit dlouhou stopáží, kdo má uši k slyšení, slyš, kdo má oči k vidění, hleď... a "Ježíši, odpusť těm kreténům". Amen. (15.04.2014)

Strhujúci mix bláznivej frašky a zároveň drámy priam epických rozmerov. Veď ako inak výstižnejšie o láske, no že? (20.04.2020)

Čo hodnotiť na takomto filme? Šion Sono je špicka v tom čo robí. Jeho rekonštrukcia hodnôt - hlavne tých rodinných je dokonalou ukážkou ľudskej nevinnosti a zvrátenosti. Potom príde na rad jeho deštrukcia. A to čo je stavebným pilierom nejednej spoločnosti prechádza prehodnotením. Perverznosť nebola nikdy tak cool. A sekty neboli nikdy tak atraktívne. Mix náboženstva, hľadania lásky a zvrátených chúťok vo veľkolepej filmovej odysey. Ak treba hľadať neklamný znak toho prečo je tento film taký funkčný stačí si uvedomiť, že nemá za celé 4 hodiny vôbec čas byť nudným, všedným, alebo hlúpym. Všetko so všetkom súvisí, všetko je podané inak. A je to po všetkých stránkach veľmi atraktívne. Pôvodne som chcel dať 4, ale posledná kapitola, ktorá posunula rovinu príbehu od šialeného emocionálneho masakru do ľudskejšej roviny a citlivejších emócií ma odrovnala. Spolu so Suicide club Sonove majstrovské dielo. (10.04.2014)

První shlédnutí filmu Ai no mukidashi jakožto lehce přiopilá a s lehce přiopilými spoludivačkami na mě zapůsobilo poněkud jinak, než shlédnutí druhé v naprosto střízlivém a osamoceném stavu - obojí však velmi silně. Stále je to film, ve kterém je obsaženo naprosto všechno - vtip, láska, bitky, sex, víra, zoufalství, perverze, bezmocnost, ale hlavně láska... prostě život ve více či méně absurdní rovině. Napodruhé ve mě ale po skončení zůstaly pocity vážnějšího rázu, byť jsem teď byla přes prvotní šok a pobavení schopna vidět ve filmu i spoustu nedokonalostí. Ty byly ale s přehledem převálcovány naprosto skvostnými hereckými výkony a přinejmenším osobitým příběhem a 'poselstvím' filmu. Celek je něco naprosto epického, ve kterém si troufám tvrdit najde něco každý. Pro mě to bylo ověření toho, jak snadné může být rozložení lidské psychiky do poslední molekuly. Zakončení mě zahřálo u (mého bohužel čím dál tím víc skeptického) srdce a nechalo v něm kousky naděje. Co víc si od filmu přát? (20.01.2012)

rozhoduji se mezi 4 a 5*...necham si to projit hlavou :-) (20.03.2010)

Náboženstvo, viera, posadnutosť, túžba niekoho vlastniť. Toto je malá vzorka z tém, ktoré film rieši a nebyť Sona, aby tam nezamiešal aj ľudské úchylky a aj nejaké tie milé perverznosti.  Film má krutú stopáž, ale mne to osobne vobec neprekážalo, práve naopak, ešte by som nejaké minúty navyše uvítal.  Veľa filmov, ktoré sa opierajú o náboženstvo či vieru sa berú príliš vážne a aj keď je aj tu sekta, ktorá rozvracia rodiny, tak je to brané s takým nadhľadom,  bez nejakých trápnych moralizovaní. Do tých 237 minút tento talentovaný režisér  vtlačil toho toľko, že niekto by z toho spravil tri filmy, ale jemu stačilo na rozvinutie viacerých príbehov necelé štyria hodiny a ukočíroval  to ukážkovo. Nie je to chaotické a to vedľa seba sa rozvíjali príbehy o láske, perverznostiach, viere a nezabudlo sa ani na gore efektnosť či manipuláciu s ľuďmi a ich vedomím. Veľmi úsmevné bolo, keď prišiel majster vo fotení, to mi trocha prišlo, ako keby film parodoval snímky ako karate Kid a iné. Ale aj to bolo také slušne spracované a veselé. Od začiatku som vedel, aké hodnotenie filmu dám a finálny kill Bill odstrel to len potvrdil. (11.10.2023)