Pod vlivem lásky

Rozvleklost této perverznosti přesáhla únosnou mez. Sestříhat to do svižnější stopáže by příběh dost osvěžilo. Několik světlých momentů se v té slátanině najde, ale pro tuto chvíli nejsem tak moc 'hentai', abych s dějem splynula a hodnotila výš. (07.09.2016)

Erekce je pravda a láska. Buďte hrdý na svý kinky. A hledejte za nimi své rodiče. Bůh to tak chtěl. A já ten film miluju. Popisně velmi sedí oficiální text distributora v obsahu výše, což považuju za největší překvapení filmu. (13.01.2024)

4 hodiny připoután k posteli a každé vyrušení od toho filmu, ať už nějaké potřeby nebo někým mi byly na obtíž. Když bych měl obsáhnout vše co k tomu filmu mam, tak se dneska nevyspim, takže to zkrátim jen na pár bodů. Herecké obsazení výtečné a jejich výkony i nezapomenutelné, režisér pečlivě vybral správnou osobu pro každou roli, to že někteří asiati vypadají zženštile se mu zde i hodilo do scénáře. Hudba nebyla výrazná, ale hezky doprovázela celý film, možná někde však chyběla. Stopáž celkem dlouhá, ale zase kdyby to mělo jen 2 hodiny, tak si řeknu, že chci ještě, takhle mi to vyhovovalo. Témata, která tam byla omílána jsou určitě aktuální. Vyzdvyžené úchylky už jsou celkem známé i u nás a není to jen výsada japonců, jen o nich se to víc ví. Celkem film hodnotim za 95% (10.01.2010)

„Sláva všemu perverznímu!“ Ultimátní love story. (29.04.2015)

Po delší době film, který mě opravdu překvapil a skrz svou epickou stopáž výstředně nabourával zažité filmové schémata a postupy. Ultimátní "Love Story", která jde v duchu japonské tradice až na hranici okázalého sebeobětování. (24.08.2011)

Není úplně košér hodnotit film, který jsem neviděl celý... šel jsem na něj s vědomím, že budu muset odejít dřív, ale myslel jsem si, že mi to nebude vadit a možná odejdu ještě dříve, než po třech hodinách. Když delegátka z TokyoFilmX mluvila o kladných reakcích, že publiku tenhle 4hodinový kus připadal jen jako hodinu a půl dlouhý, sálem se ozvalo chichotání; nikdo nevěřil. Když jsem se pak podíval na hodinky, jestli už uběhla aspoň ta hodina, uběhly už dvě... Zpočátku velmi svěží, vtipné, absurdní, nadsazené... později film sice zvážní, ale stejně si uchovává své lehké kouzlo. Odešel jsem opravdu na poslední chvíli, po třech a půl hodinách, velmi nerad, s vědomím, že jsem viděl jeden z nejlepších filmů festivalu. (12.07.2009)

Nebudu se rozepisovat, když to jde jednoduše pokrýt historkou ze života. Zhruba po hodině filmu mě začal dráždit sopl v nose, říkám si: "Počkám až tam bude nějaká míň záživná scéna a skočím si do šuplete pro kapesník." No a soplík nakonec chudák ztvrdul, páč já za zbývající tři hodiny žádnou takovou scénu nezpozorovala. Holt zjevně nastaly časy, kdy i nudle v nose může mít z filmu erekci. (18.06.2013)

Skrátená verzia komentára: Postmoderný epos o láske._____Jednoslovná charakteristika: fotogenický (kto nepozná pravý význam tohoto termínu, nech si ho nájde, teraz je tá správna chvíľa). Práve som oficiálne dopozeral dosiaľ najdlhší film, s akým som mal tú česť. A nutno povedať, že Sonov opus magnum s veľkorysou stopážou 237 minút je asi najkomplexnejším filmovým zážitkom od Pálfiho Dámy a páni, finálna verzia - a aj ten má ešte k hodnotenému kúsku ďaleko. GE-NI-TÁL-NE, chcelo by sa zakričať a dodať, že si Sono tentoraz šňupol viac, než je zdravé. A v tomto štýle by sa dalo pokračovať: Tá mnohovrstevnatosť! Tie témy! Tá nadnesenosť a nadsadenosť! Tá emocionálnosť! Tá krvavosť! Tá objemnosť! Tá parodickosť! Tá satyrickosť! Tá brutálnosť! Tá perverznosť! Ten humor! Tá dramatickosť! Tá symbolickosť! Tie hojne rozsiate odkazy! A tak ďalej a tak ďalej... lenže to o filme samotnom nič nevypovie. Takže zavrhujem všetko doteraz napísané a skúsim to znovu: Sono je momentálne zrejme najvýraznejší a najvýznamnejší japonský režisér autorských filmov (teda s jasne rozpoznateľným rukopisom) vôbec. A možno nie len v rámci Japonska. Triptych Ai no mukidashi využíva opäť konceptu troch hlavných postáv (metaforicky vzaté môžu byť parafrázou na trojjedinosť Boha, keď ich činy a myšlienky sú vo filme opakovane označované za božské) a často na diváka vyťahuje trojité heslá ako opatrnosť-neviditeľnosť-smelosť (vzťahujúce sa na umenie voyeurstva Tosatsu) alebo viera-nádej-láska (vzťahujúce sa na náboženský symbolizmus, duchovný presah a vo filme citovaný 13. list Korinťanom). Tri postavy evokujú Noriko a Hazard, rozdelenie na kapitoly opäť Noriko a... to druhé som teraz zabudol. Každopádne je to celistvý hardcore prierez Sonovou kinematografiou a učinený doslovný orgazmus. Nosná téma je láska a všetko, čo s ňou súvisí, a tak sem jednoducho nahádzal, čo ho napadlo - neštandardnú rodinu, jedincov s úchylkami a podivnými chúťkami, popkultúrne odkazy na anime (Hellsing scene rulez), hentai, ostrý výsmech náboženstva, náboženského fanatizmu a sektárstva, týranie detí, vzostupné šialenstvo, moderné Japonsko a Japonci, násilie, pornopriemysel, voyeurizmus, bomby, nohavičky... Nazdávam sa, že popísať tento film tak, aby som spomenul aspoň 50% toho, čomu sa venuje by zabralo viac než 20 normostrán a stále by to nebolo dostatočné. Sono ultimátne vyspovedal všetky svoje ja a výsledok má jednoducho šmrnc a punc provokatérskej dokonalosti poetiky oplzlosti. Ergo je to rozhodne niečo, čo už druhý raz za život nezažijete. Poznámka: v komentári som nepoužil žiadnu hlášku ani citáciu z filmu, vybrať jednu v konkurencii takých ako Ztopoř své srdce., Jdi a konej hříchy! alebo Všichni zvrhlíci byly stvořeni jako sobě rovni. je nemožné... a diabolské, čo je v rozpore z božskosťou filmu. Nič takéto už nikto nikdy nenatočí, tým som si istý. Takže si to budem musieť pozrieť znova. 100%_____POZNÁMKA: Komentár potrebné od základov prepracovať. (17.06.2014)

Tohle jest Film s velkým F. Těžko říci, kolik hodin bych musel strávit popisem veškerých zážitků z každé minuty této šílenosti, ale rozhodně to nemám v úmyslu zkoušet, neboť by to v tom případě chtělo hodně času a kofeinu, přičemž ani jednoho nemá má maličkost dostatek. Zkusím se tedy omezit jen na to nejpodstatnější. –– Za prvé: je to šílený film. Nedělá mi problém zaškatulkovat jej jako jeden z nejšílenějších filmů, jaké jsem doposud viděl, a to do stejné sorty, v jaké mám například Antikrista, Turkish Star Wars nebo The Room. Čtyřhodinový epos, v němž se stříhají penisy, hledá Panna Marie, stalkuje ostošest, praktikuje umění fotografování ženských kalhotek, dělají perverzní zpovědi a vybuchují bomby, prostě nemůže být úplně normálním filmem ani na japonské poměry. –– Za druhé: takovou plejádu emocí a žánrů, jako je právě v tomto snímku, najdete v jednom filmu jen těžko. Jednou se smějete, až vám slzy tečou z očí, podruhé jste zhrozeni a zhnusení děním na obrazovce, potřetí jste úplně napjatí jak struna, počtvrté se nostalgicky uculujete a popáté se popadáte za hlavu s myšlenkou, jaká že je to blbost. Sledujete totiž zároveň nervy drásající krvák, kriminálku, thriller, romantickou komedii, parodii, bojový film, film s duchovním tématem, akční film, erotiku… a určitě jsem na něco ještě zapomněl. To všechno v tomhle filmu najdete. –– A to nejdůležitější je za třetí: všechno výše jmenované spolu perfektně funguje. Ne, opravdu nevěřím tomu, že by film, který by výše uvedené prvky obsahoval, uměl vyvolat stejné emoce a zároveň se dal dokoukat do konce, dokázal natočit jiný národ než právě Japonci. Já bych tento film popsal ve zkratce asi takto: Dogma meets Antichrist meets My Sassy Girl. Samozřejmě by se k tomu dalo přilepit ještě několik dalších "meets", ale jako skvělá mixáž právě těchto tří filmů mi to připadalo nejvíce. Nezapomenutelný, vskutku nezapomenutelný film to jest. Pokud jste tedy tento film ještě neviděl a nemáte opravdu vážný pocit, že byste měli do čtyř hodin odejít na onen svět, určitě na to mrkněte, neboť film zaměnitelný s tímto vskutku nenajdete. (04.04.2013)

Tak tento film vám dá za 4 hodiny více než rok studia. Neznám okolnosti vzniku filmu, či zda chtěl režisér něco naznačovat nebo chtěl jen předvést absurdnost lidského konání. Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mě napadají přímo „hříšné myšlenky“. Přišlo mi zajímavé ukázat v převážně šintoistickém a budhistickém Japonsku problematiku katolické církve. SPOILER! Otec – kněz sobecky trestá svého syna za své hříchy, kterými porušil církevní právo. Důvod – jako katolický kněz nemůže legálně žít se svou láskou a tak ji musí skrývat, tedy věčné dilema mezi láskou k ženě a láskou k Bohu – pro Japonce málo pochopitelné. Další problém – pokrytectví církevních hodnostářů. Ten kdo má problémy s morálkou není hoden pozornosti církve, takovou duši církvi nestojí za to spasit – pro Japonce s náboženstvím bez církevní hierarchie asi také problém. Ach ta podobenství. Ale asi to bude úplně jinak – film je prostě ukázkou života dnešních Japonců, kteří přicházejí o tradiční hodnoty a hlavně o možnost klasické funkční rodiny. (13.03.2010)

Netradičně pojatý film, který mísí mnoho žánrů. Najdeme zde romantiku, komedii, krvavou akci, obscénní scény i teenagerské motivy. To vše ve stopáži, která může trumfnout některé známé ságy nebo historické eposy. Přes velkou šíři záběru na mě snímek tvoří dojem nenáročné zábavy, určené primárně pro mladé asijské publikum. Zdárně aplikovaná zápletka, kdy si dva mladí lidé k sobě obtížně hledají cestu, nenabízí drama ale nadsázku. Dramaticko – společenské měřítko, které nabízí vedlejší zápletka v podobě vlivu církve, víry a vymývání mozků, je též hnáno do absurdna. Vcelku pohodový film, který by mohl vyhovovat hlavnímu proudu, se nakonec utápí v přetažené stopáži a přehnaném závěru. (22.01.2012)

Nebýt při nemoci schopný dělat nic jiného, nežli jen ležet a léčit se, u toho má člověk čas na hodně zvláštní věci - například se podívat na čtyřhodinový těžkotonážně romantický film o fanatických křesťanech, kteří běhají po městě a kung-fu stylem fotí kolemjdoucím školačkám kalhotky... a co víc, ono je to "Love Exposure" vážně parádní. Nenudí celou stopáž, ztopořené penisy míchá s filosofickými otázkami a ještě k tomu dokáže vzít za srdce. 8/10 (15.05.2011)

Dynamický, pod kožu lezúci epos o láske, náboženských otázkach a umení nepozorovaného fotenia ženských nohavičiek. Hlboká sonda do vnútra sveta rôznych úchyliek, mánií a duševne narušených jedincov. Sonovi sa podarilo vytvoriť akúsi čudno smiešnu karikatúru, v ktorej spoločenské problémy (hlavne v súvislosti s mladšou generáciou a pozeraním animovaných seriálov) nadobúdajú bizarný, uletený charakter. Užil som si každú minútu, neuveriteľne uhrančivé veľdielo. Videné v rámci Season Challenge Tour. (18.09.2015)

Velkolepej epos o náboženství,lásce a erekci.Zajímalo mě jak Sono ukočíruje téměř 4 hodinovej film o něčem co mě absolutně nezajímá a jde mimo mě.A tím je víra,křesťanství,náboženství a bůh.A musím říct,že i přes toto pro mě nevděčný téma se s tím vypořádal na výbornou.A film mě rozhodně nenudil.Sono si to prostě rozjel po svým a tak jak to umí jenom on a nenechá diváka ani na chvíli vydechnout.S diváky si hraje jako s loutkama a nedává jim sebe menší šanci aby vytušili jakým směrem se bude dál film ubírat.Sono prostě opět dokázal,že umí.A ten jeho psychonátlak je prostě dechberoucí.Další geniální kus od mistra podivností.DOPORUČUJU. (09.08.2015)

Voyeurova odysea. Druhýkrát za dva dni a stále nie som schopný ani komentára. Chcem ešte. (17.03.2013)

Shion Sono v tomto bezmála čtyřhodinovém filmu stihl zkombinovat velké množství žánrů, aniž by to budilo dojem jakékoliv nesourodosti. Právě neobvykle dlouhá stopáž mu dovolila dostatečně rozvinout množství dějových linií, které se v závěrečné kapitole (film je rozdělen do čtyř kapitol) protínají. Vedle centrální romantické linie film pojednává o křesťanství a fanatismu, o úchylkách, dospívání a o rodinných problémech, přičemž Sono se při psaní tohoto eposu nezdráhal kombinovat jednotlivá témata do originálních a vcelku odvážných vzorců (např. fakt, že hlavní hrdina – syn pedantského kněze – hledá svou „Pannu Marii“ skrze fotografování kalhotek nic netušících dívek, které je zde prezentováno jakožto specifický druh umění). Jedná se o velmi zábavný, nápaditý a myšlenkově podnětný film. (20.06.2011)

Musím pochválit rozlišení žluťáků. Výjimečně jsem se v postavičkách neztrácel. Jeden žluťák je obarvený na blond, druhý má culík. Zkrátka fantazie. Pětihvězdičkové pasáže se objevovaly bez debat. Udržet takové tempo po celé 4 hodiny je však úkol, se kterým by si neporadil ani samotný Bůh! Třeba hned ta úvodní část, kdy se synáček snaží nazlobit svého otce svatého otce, nemá chybičku. Jeho zběsilé pokusy vyeskalují až v nejvtipnější část, kdy si nejdříve hlavní hrdina projde náročným výcvikem na fotiče ženských rozkroků a započne tak úžasnou kariéru. Výběr hudby byl luxusní a hudba provázela diváka téměř kompletní stopáží, takže se razantně zredukovaly jeho možnosti usnout. Film oplývá neskutečnou originalitou. Režisér Šion Sono natočil film v ryze babickovském stylu. Nacpal do něj opravdu všechno a jsem tuze rád, že to s ním producenti ukecali na výsledné "jen" 4 hodinky. K mému údivu mi výsledný produkt docela chutnal. Mám trošku slabost pro šílené šílenosti. Celkově bych své hodnocení posadil někam ke třem hvězdám. Rozhodně jsem viděl filmy výrazně perverznější a zvrhlejší, čímž rozhodně nechci napsat, že by tento nebyl více než dostatečně. Výjimečný byl však hlavně v tom, že by si zřejmě odnesl pomyslnou sošku za množství prvků a žánrů, které hravě zvládl do sebe zakomponovat, přičemž nepřestal úplně dávat smysl. I když děj to byl teda maximálně šílený a duševní zdraví režiséra by si určitě zasloužilo překontrolovat. (06.05.2016)

Být zamilovaný může znamenat mnohé a erekce by u toho určitě chybět neměla. 4 hodiny trvající ujetost, která však neuvěřitelně drapne a zažere se pod kůži, dal jsem to na jeden zátah a na konci jsem nebyl vyčerpaný a říkal jsem si já chci ještě. (29.01.2012)

Moc dlouhé a zatím pro mě ne tolik přitažlivé. Možná časem. Dosud jsem žádnou japonskou komedii, co bych se při ní bavil neviděl. (02.11.2010)

Rozložili jsme si Love Exposure na tři části a hlásíme, že by to šlo. V podstatě i jednotlivé třetiny jsou dostatečně odlišné a hlavně nadupané. Hodně nadupané. Originalitou by jste naplnili osm lavorů a ještě by trochu přetejkalo. 4 hodiny nabídnou epos se vším všudy. Přijde mi, jako by někdo chtěl dát obrovskou facku těm, kteří tvrdili, že na lásku už se nic originálního natočit nedá a vůbec, že dneska film zabředá do bahna. Jenže, když se agresor připravoval k facce, rozmyslel se a nakopl všechny ty kritiky přímo do rozkroku. Uznávám, že během poslední třetiny už jsem si říkal, že zřejmě nápady došly a teď už to jen tak nějak dotlučeme (abych byl přesný, tak jsem nebyl zrovna nadšen z "kapitulací" "záporáka") , ale finální scéna mi naznačila, že nemám zlobit, jinak ten kopanec taktéž schytám. (04.03.2012)