Jógiša X no kenšin

Nebylo to vůbec špatné - zajímavá zápletka, nenápadné zvraty vás i přes svou nenápadnost drží u obrazovky a nutí přemýšlet, co bude dál. Ačkoliv je to doprovázeno scénami, které bych zkrátila či vynechala (aneb stopáž je opět lehce přepálená, ale Japonci to snad ani jinak u filmů už neumí), konečné rozuzlení leckoho překvapí. Během filmu jsme tipovali, jak to vlastně proběhlo, ale tahle varianta nás nenapadla. I tak je úplný konec lehce neuspokojivý - ženský jsou hysterky a musí všechno kazit, tohle kažení platí hlavně pro policajtku, která si prostě musela otevřít hubu na špacír… detektivní ukázka silných citů a brilantní mysli; slabší 4*. (25.06.2012)

Stručně a jednoduše: Bohužel celkem průměrné, nechci být cynička, ale nějak se mi nepozdávalo, že by obětoval svou svobodu pro sousedku…Láska je sice cit iracionální, ale pokud nevidím u hlavního hrdiny uvěřitelnější motiv (vždyť ji znal jen od pohledu, ona o něj nestála etc.), nemohu přistoupit na pravidla filmu a hrát s napětím/nadšením. Ovšem scéna, v níž matematika odváděli, byla velmi dojemná a silná, leč jsem se často nudila, Hiroshi Nishitani mě zkrátka minul. (28.06.2009)

Nikdy bych nevěřil, že detektivka může být napínavá, i když dopředu víte, kdo spáchal zločin. Bavilo mě sledovat souboj dvou exaktně uvažujících kapacit ve svých oborech a jejich úvahy a diskuse o logickém uvažování a pohnutkách člověka v mezních situacích. A nakonec došlo i ke konfrontaci s tolik nevědeckými hodnotami jako je láska nebo morálka. Přesný scénář, výborná zápletka, několik překvapivých odhalení, příjemná a dobře padnoucí hudba a výborný herecký výkon Masaharu Fukuyamy stačí bez váhání na plný počet hvězd. Snad jen ten konec mohl být více zkrácen, dokonce by šlo udělat alternativní konec a nechat některé věci nevyřčené a případ „oficiálně“ neuzavřený, ale to už bych chtěl předělávat něco, co není zapotřebí. (19.12.2012)

Překvapivě něco jiného než jsem čekala. Doufala jsem v podobný strhující intelektuální souboj dvou geniálních mozků jako v případě Zápisníku smrti a bohužel po této stránce jsem byla trochu zklamaná, logické dedukce obou profesorů, matematika a fyzika byly odsunuty na okraj a navíc na nich nebylo nic, co by nevyřešil i obyčejný selský rozum, snad jen na konci jsem byla překvapená, to nezastírám. Přesto nelituji, protože se mi místo toho dostalo velmi působivého dramatu o lidské osamělosti, přátelství a lásce, která plodí zoufalé činy a pokud budu předstírat, že jsem neviděla posledních pět minut, pak se dá mluvit o silném zážitku, který si čtyři hvězdičky určitě zaslouží. (01.09.2013)

,,MĚL JSEM VŠE, AŽ NA SMYSL ŽIVOTA. A VY JSTE MĚ ZACHRÁNILA“....... /// Jak řekl, tak se stalo. Ale nelogickej a neopodstatněnej policejní čich odstartuje SOUBOJ MOZKŮ. Po Japonsku. Vinná – nevinná žena s geniálním matematikem vs. policie a ,,šílenej“ fyzik. Konverzace(?) jako v Death Note, souboj Sherlocka proti Holmesovi (toho ze seriálu). Logicky nepředvídatelný, hravý a zajímavý. Komu přeju (se mi zdá, že) je jasný, ale mám pravdu? Voni to totiž ti kluci šikmooký dokážou tak zapeklitě zamotat. A kdyby jen jednou! (Ty vole ZASE!) Vražda jako výzva, jako smysl života. Ale jinak. Zvláštní krimi, kde všechno vypadá jako úkol z geometrie a zatím je to úloha z funkcí. POCHYBUJI O TOM, ŽE TOMU POROZUMÍTE..... (Ale jo rozumím. A líbilo se mi to. On totiž Sherlock nehoní Sherlocka tak často ani v Japonsku. A vlastně je to o lásce. Na to by se měl mrknout Pedro). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Usínám a vstávám s Reimannovou hypotézou. 2.) Jsem policajt, kterýho zajímá, kolik asi tak v Japonsku lidí maká na jedný vraždě. 3.) Thx za titule ,,donHubert“. (08.11.2011)