Ten, koho se bojíš

Perfektni namet, ktery zaujme. Stejne jako herecke duo Thomsen a Steen, na ktere je radost se divat. Posledni tretina uz je celkem silena a z Mikaela mrazi v zadech. I pres samou chvalu si myslim, ze z takoveho nametu se dalo vytriskat jeste zdibec navic. Jinak se jedna o film, na ktery se jen tak nezapomene, pro fanousky psychologickych dramat povinnost. (01.03.2015)

Aj slušný a obľúbený človek sa môže zmeniť keď sa dá na tabletky a dobrovoľne v rámci testovania nových liekov začne hltať také svinstvo. Pekne postupne tak Mikael prichádza o zdravý rozum, pričom celé jeho trápenie vrcholí v nepríjemnom finále. Naozaj pekný psychologický rozbor straty osobnosti. Aj Paprike Steen to tu svedčilo, dokonca viac ako obyčajne. So svojou psychikou a podvedomím si neradno zahrávať. 75/100 (08.12.2015)

Psycho jako kráva. To se snad ani jinak říct nedá. Dlouho jsem přemýšlel, jestli dát čtyři, ale nakonec to jistí poctivá pěti hvězda, protože ty následky, které ve Vás tenhle film vyvolá, si nenecháte jen na pár minut nebo hodin po skončení filmu. Já nad ním třeba přemýšlím doteď, pár dnů po skončení projekce. Šílený, jakou sílu má obyčejné slovo na psychiku každého z nás. Ulrich Thomsen tu svojí postavu zahrál fakt poctivě. Divnej on byl už od začátku. Takovej tiší, ale víceméně hodnej chlap. Pak se ale rozjede totální psychologickej teror, u kterého Vám nebude dobře. Ke konci Vás zastihne jeden šok a na konci pak i druhej. Závěrečné zakončení na hlavním nádraží v Praze pak našinec přijme s radostí, protože nic jiného mu v ten moment ani nezbyde. Žijeme skutečně životy, které chceme žít nebo jsme zamčeni v bublině, které nás obalila přijímáním různých skutečností, které se kolem našeho života naskytly, a které radši přijmeme než, abychom se jimi konfrontovali? (05.10.2014)

Psychologický profil Mikaela zůstal pro mě po celý film záhadou, a trouchám si říct, že v něm neměli jasno ani Levring s Thomsenem. A podle toho to pak celé vypadá. Jakýs takýs niterný vývoj hlavní postavy si divák spíše domýšlí na základě námětu. Nedá se říci, že by herecké podání, scénář a režie byly v nějaké významné korelaci, spíše jen paralelně odsýpají. Thomsenovy netečné grimasy se za celý děj nezmění, divák je tak spolu s ním odkázán na vnitřní monology a scenérie, které naznačují onen proklamovaný (anebo tušený) vnitřní přerod. Motivy konkrétních činů, stejně jako Mikaelova dřívější povaha, intenzita prožívání a úroveň rodinných vztahů... oč méně zůstaly tyto skutečnosti zřetelné, o to nesrozumitelnější zůstává celý snímek co do psychologie a dramatu. Nízká tvůrčí investice v tomto projektu znamená proto i slabší úrodu. 65% (19.04.2011)

„Tenhle pocit svobody, který mám poslední měsíc, mi nesmí proklouznout mezi prsty. Sigrid potřebovala řídit náš život řadu let. Pomalu přebírala kontrolu nad vším. To není dobré pro nikoho z nás. Teď je na čase, abych udělal menší opravy. Nic velkolepého. Jen dát věci zpět do rovnováhy. Jsem si jistý, že to bude lepší pro nás všechny.“ Jenže dobrovolné testování nových antidepresiv není pro každého…Od Levrina jsem viděl jen o 6 let mladší Spásu a tenhle film byl snad ve všem jiný. Z těžkého psychologického dramatu o krizi středního věku se směrem ke konci stane takřka nefalšovaný thriller. Bavilo mě sledovat hlavního hrdinu, jak se „proměňuje“ (a probouzí se v něm život…či spíš zvíře?), snažit se do něj vcítit a porozumět mu. Ale „pod prášky“ se začne cítit živý až příliš (pěst, telefonát, hra v autě, posezení na pohovce, chlupatí kamarádi), takže mé sympatie k Mikaelovi začaly poněkud ochabovat. Závěr, jenž jakoby ani nenavazoval na předešlý zvrat, mě pak docela zklamal. Po většinu filmu jsem byl ale spokojený, takže dávám slušné 4*. (14.06.2020)