Odsun

Za války se děly hrozné věci, ale když automaticky šoupnu každému filmu, jenž se zabývá podobně bolestivým tématem, pět hvězdiček, nikomu to nepomůže a mně karmu nenavýší a ctnosti nepřidá. La Rafle je zdlouhavá, nezáživná rutina, jež ve mně sice několikrát vyvolala smutek či vztek, po delší dobu však nebyla schopna onu emoci udržet. Navíc zdejší vykreslení Hitlera je neuvěřitelný přehmat, všechny scény s ním mi připadaly jako kariaktura, což se do takto rádoby hodnotného filmu opravdu nehodí. S přimhouřenýma očima 6/10. (17.11.2010)

Nefunkční jak po straně emocí tak po straně kritiky - střídající se scény s hodujícím Hitlerem a hladovějícími židy, patriotistické písně a řeči oslavující Francii za pozvolného odvozu židů do zimního velodromu francouzskými policajty... Potenciál zůstává nevyužit, filmu škodí i digitální efekty, fakt, že události se dějí "jen tak mimochodem" se sem nehodí a celek je nakyslý jedním velkým klišém. Zklamání. (21.12.2010)

Francouzi se v tomhle filmu ukazují v tak dobrém světle, že by tomu člověk chvilkama nevěřil. Najdeme zde klasická "holocaustová" klišé a méně nasilí než je obvyklé. Ničemu to však nevadí. I když film nepřekypuje drsnými a krvavými scénami, tak nenudí a naopak nás donutí více se vžít a vcítit do rolí obětí holacaustu. Pro mě je však jedna z nejzásadnějších věcí, které mi vadily, je závěr filmu. Režisér toho jednoduše mohl ukázat víc. Filmů o holocaustu je hodně, tenhle určitě patří mezi ty lepší. (20.09.2012)

Nevyvážené. Režisérka chtěla být Francouzům advokátkou i žalobkyní, ale nepodařilo se jí to, protože nenašla nebo spíše nechtěla najít protipól sestře, která ztělesňovala ty správné Francouze. Vznikla tak kostrbatá obhajoba, proložená kýčovitými momenty, jako byl třeba medvídek na nádraží či květina židovské holčičky. Vedle šlápla i se zařazením scén s Hitlerem a Himmlerem, jejichž představitelé byli naprosto nevhodně vybráni a jejichž vystoupení mi přišlo pro rámec filmu naprosto zbytečné. Najde se ovšem i řada pozitiv, ať už jde o scény z Velodromu, výkon Mélanie Laurent či drastické oddělování dětí od matek. Dojem udělal i konec, kdy Roselyn Bosch dokázala dát jedním záběrem beze slov najevo, že děti po prožitých hrůzách přestaly být i přes útlý věk dětmi, ale pocit polovičaté práce ve mě převládá. 50% (17.02.2011)

Snímek upozorňuje na absolutní zdiskreditování západní modernity a jejího pojetí racionalizace hrůzami holocaustu, přičemž v tomto případě se zaměřuje na rok 1942 a odsun nefrancouzských i francouzských židů z okupované Francie. Filmařsky v pořádku, občas malinko natahované, ale jinak celkem bez problémů. 7/10! (13.02.2012)