Režie:
Rose BoschScénář:
Rose BoschKamera:
David UngaroHudba:
Christian HensonHrají:
Jean Reno, Mélanie Laurent, Gad Elmaleh, Raphaëlle Agogué, Hugo Leverdez, Oliver Cywie, Sylvie Testud, Anne Brochet, Denis Ménochet, Roland Copé (více)Obsahy(1)
6. června 1942 vstupuje v platnost nové nařízení francouzské vlády namířené proti židovskému obyvatelstvu. Jedenáctiletý Joseph Weismann proto odchází do školy se žlutou hvězdou na hrudi. Přesto žijí Weismannovi v přesvědčení, že mají stále důvody k radosti. Ale jen do úsvitu dne 16. července 1942, kdy do bytu vtrhnou muži v černých uniformách. Budí celou Josephovu rodinu a ženou je do autobusu… Po největší razii v dějinách lidstva, která proběhla pod taktovkou francouzské policie, se v pařížské cyklistické aréně tísní na třináct tisíc Židů. Pět dní bez vody, bez jídla a bez zdravotní péče. Dr. Sheinbaum (Jean Reno) internovaný spolu s ostatními dělá, co může. Intenzita rasismu šířeného zdejší kolaborantskou vládou hluboce zasahuje mimo jiné také sestru Červeného kříže Anette Monod (Melanie Laurent). (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (179)
Nevyvážené. Režisérka chtěla být Francouzům advokátkou i žalobkyní, ale nepodařilo se jí to, protože nenašla nebo spíše nechtěla najít protipól sestře, která ztělesňovala ty správné Francouze. Vznikla tak kostrbatá obhajoba, proložená kýčovitými momenty, jako byl třeba medvídek na nádraží či květina židovské holčičky. Vedle šlápla i se zařazením scén s Hitlerem a Himmlerem, jejichž představitelé byli naprosto nevhodně vybráni a jejichž vystoupení mi přišlo pro rámec filmu naprosto zbytečné. Najde se ovšem i řada pozitiv, ať už jde o scény z Velodromu, výkon Mélanie Laurent či drastické oddělování dětí od matek. Dojem udělal i konec, kdy Roselyn Bosch dokázala dát jedním záběrem beze slov najevo, že děti po prožitých hrůzách přestaly být i přes útlý věk dětmi, ale pocit polovičaté práce ve mě převládá. 50% ()
Bohužel se asi tvůrci filmu báli, že dané téma není dostatečně nosné a zajímavé, a proto občas tlačí moc na pilu dojetí a strunu citového vydírání. Prostřihy na dekadentně užívajícího si Hitlera s Evou jsou na hraně manipulace s divákem a i loučení dětských hrdinů s dospělými se neobejde bez patetických prohlášení (Reno) a trhání kulis (maminka a hlavní dětský hrdina). Přitom skutečnost sama už je tak drastická a úděsná, že nepotřebuje nic víc, než být vyprávěna a neustále připomínána. A tak i přes určitou rádoby-uměleckou aseptickou estetiku nepopsatelné hrůzy, jde o silný film a je dobře, že byl natočen. ()
Škoda, že naozaj silné scény (násilné odlučovanie detí od rodičov, razie v domoch atď) sú mohutne prekladané nezáživnou romantikou (svetospasiteľské ambície sestry Anette) a miestami až komickou vatou (zbytočné scény s Ádim). Namiesto nich by radový divák určite radšej prijal ucelenejší pohľad na historický podtext a ozrejmenie opisovaných udalostí. Mňa osobne by ešte zaujímalo, kedy sa takejto sebareflexie dočkám aj od slovenských filmárov... ()
Dosť prechválený film, ktorý na mňa pôsobí jednotvárne a nedostal zo mňa silnejšie emócie napriek ťažkej téme. O židoch a druhej svetovej vojne je až neuveriteľne veľa filmov, tento na mňa pôsobil, ak sa to vôbec dá k tomuto povedať, nudne, nemal výraznejšie momenty a to si film o smrti viac ako 13 000 ľudí, z ktorých vraj prežilo zo zatknutých len 25, zaslúžil. Príde mi to povrchné, ako film to u mňa prepadlo. ()
O Francúzoch je známe, že najlepšie, čo vedia je vzdávať sa a tuto, smradľavý Nemčúrik s mastnými vlasmi a priščami po celom ksichte, zahajloval a celé Francúsko sa zosralo a vrhli sa na Židov ako nenažratí vlci na karkuľku. Ta to nielen vyspevovať žetem, žetem, ale keď treba tresnuť aj po papuli chlapovi a nie vršiť sa na malých deťoch. ()
Galerie (39)
Zajímavosti (22)
- Film byl částečně natáčen v Maďarsku (15.5 do 13.8.2009), kde byla rekonstruována část stadionu Vélodrome d'Hiver, který byl po válce zničen. (Lucas87)
- DVD filmu bolo vydané 7. septembra 2010 a stalo sa vo Francúzsku číslom 1 v predajnosti počas troch po sebe nasledujúcich týždňov. (Arsenal83)
- Francúzsky národný denník Libération označil film za "ťažkopádnu historickú melodrámu a retro gýč očistený od presnosti", na čo režisérka Roselyne Bosch zareagovala, že každý, ktorého film nedojal, sa dá prirovnať k Hitlerovi: „Je mi podozrivý každý, kto pri zhliadnutí tohto filmu neplače. Takému chýba jeden gén: gén súcitu. Toto si myslel aj Hitler, že emócie sú sentimentálne. Je zaujímavé vidieť, že títo kritici sa v duchu pripájajú k Hitlerovi, však?" (Arsenal83)
Reklama