Machete

„Mačeta SMS neposiela.“ Pre mňa najlepší Rodriguezov film od Desperada z deväťdesiateho piateho. Schválne brakový scenár s neuveriteľnými hereckými kreáciami (kebyže mi pred dvoma rokmi niekto povie, že sa v jednom filme budú šermovať Danny Trejo a Steven Seagal, pomyslel by som si, že to nebol najlepší vtip v živote) mu umožnil konečne sa uvoľniť a tak, ako v začiatku svojej kariéry, netrápiť sa tým, čo si o ňom kto pomyslí. Naplno sa odviazal a len tak si zablbol. Chechtal som sa. A bol spokojný. (12.10.2010)

Mělo se zůstat u fake traileru. Servíruje to nápaditou akci i hlášky v každé druhé scéně, ale celé je to tak nějak… sterilní. A nudné k tomu. Mezi těmi gejzíry stylovosti se ztrácí děj, který by vás víc vtáhnul a dal nahlédnout i více k postavám. Vím, všechno to jede podle trošku jiných žánrových i inteligenčních pravidel, ale i když vám v hlavní roli pobíhá jeden z nejošklivějších typů, kteří se mezi Hollywoodem a Mexikem potloukají, čekáte tu zábavu trošku serióznější, nebo naopak ještě střelenější. Třeba jako Planet Terror. (29.09.2010)

Nejsem žádný velký fanoušek ničeho explo, ale Machete jsem si opravdu užil. A to hlavně ze tří důvodů: 1. Machete válcuje každou kočku i frajera v tomhle vymazleném dítku Roberta Rodrigueze opravdu tvrdě. 2. Machete si bere na paškál hromadu klišé (střeva, vrták, náboje, auta), odkazů (Hard to kill, Scarface) a vtipně se vyžívá v povrchních postavách. 3. polovička herců si dělá srandu ze svých rolí (De Niro, Seagal, v podstatě i Trejo) a jiní zase ze svého reálné života (dvojitá dávka do žily Lindsay Lohan). Díky tomu všemu krásné 4* s pocitem dobře stráveného času plného krve, nahých žen (Alba, Lindsay i její filmová matka!) a šílených nápadů. Machete will be back. Again. And again. PS: úvod s hromadou artefaktů v obraze naladí diváka dokonale. (30.09.2010)

Tak se zase všichni uklidníme, ano? Nemůžu se zbavit dojmu, že výrazně nadprůměrná až absolutní hodnocení jsou od lidí, kteří nikdy žádnou rasovou/národnostní exploataci neviděli, ale představují si, že takové byly. Inu, milé děti, ony takové nikdy nebyly. Rodriguez nenapsal a nenatočil vyvážené žánrové dílo, které umně balancuje na hraně mezi pastiší (stylová nápodoba, která se snaží překonat své předobrazy) a persifláží (stylová nápodoba, která je vůči svým předobrazům výsměšná), ale exploataci exploatace (co zde dělá lucha libre?). Při snaze o sérii ikonických scén zcela opomíjí to, co bylo pro dané typy filmů příznačné, tj. pozvolnější temporytmus a nudnou, zato dobově specifickou výplň mezi jednotlivými výjevy, které křičí po zkultovnění. Nevzniklo tak soběstečná dílo, které by se řadilo mezi kanonická díla nacionální exploatace, jakými jsou SWEETSWEETBACK´S BAADASSSSS SONG či THRILLER - EN GRYM FILM, ale jde spíše o vyplňování mezer z faketraileru, u kterých je zábavné, nakolik jsou stavěny do nových významových rámců. MACHETE obstojí při srovnání falešná upoutávky - výsledný film, dokonce i jako autorský biják, kterým se Rodriguez re-etabluje jako tvůrce nezávislých mexických revolučních počinů, i když ty by si mohly ujasnit, kdy se odehrávají, když se chtějí vyjadřovat k dnešku (sedmdesátkový styl, ve kterém jsou mobilní telefony, notebooky, kompaktní disky ad.). Jako exploatace jde o významově chytrý počin, který kritizuje kapitalistický systém nábožensky založené Ameriky, jenž je postaven na imigrační síle, ale jinak neuspokojivý pro žánrově obeznámeného a sběhlého diváka. V podstatě Rodriguez udělal pro exploatace to, co svým SIN CITY pro adaptace komiksů - zvýraznil signifikantní prvky, ale přitom umrtvil potenciál dané látky směrem k ;) médiu. (23.09.2010)

Stominutová reklama na různé zahradnické potřeby, v ní vložená jedna kratší na mobilního operátora nabízejícího volání levnější než SMS a jedno více než podprahové sdělení o útlaku hispánských přistěhovalců. Holt, slibem v podobě traileru nikoho neurazíš, viď Roberte.. Po krátké návnadě před Grindhousem jsem asi neočekával nic jiného, ale s výjimkou pána jménem Fahey a Ave Maria akce v kostele stejně cítím zklamání. I na Rodrigueze se totiž rozhostilo nezvyklé dialogové pusto, k tomu si přidejte docela slaboučký drive jinak potenciálně kulervoucího námětu a máme tu zas až ne tak překvapivé zjištění, že z El Mariachiho pouzdra na kytaru se už delší dobu line jen jedna a tatáž obehraná písnička. Spoiler: Těžko ho zabít, pana Seagala, jen co je pravda. Než Macheteho mačeta prošla tím podkožním tukem ne nepodobnému tomu, kterým se honosí plejtvák myšok, nějakou dobu to trvalo.. (20.12.2010)