Machete

Po dlouhých pěti letech nastal znovu Úsvit ve Městě hříchů a pan Rodriguez je zase chytlavý jako mexická chřipka! Navíc se strýček Danny konečně doasociáloval k hauptce, která mu sedla jako hispánský mukl do San Quentinu a neexistuje snad slušivější doplněk k jeho obvyklému outfitu, než šedesáticentimetrová mačeta. Nezbývá, než doufat, že se v roce 2015 po Spy Shits VI Bobo zase vrátí ke kořenům a pan Trejo nebude zrovna zaneprázdněn šikanováním drogových dealerů v nějakém útulném korekčním zařízení . (24.09.2010)

Příjemný odvaz, který sice není tak ultimátní, jak být mohl, ale přeci jen - takové retro tu nebylo od Planety Teror (nebo možná ještě déle), proto to musím ocenit. Všichni ostatní chtěli být až moc áčkoví, včetně Slye, Robert toho využil a udělal radost všem těm, co mají rádi béčka. Takže díky za to! (25.09.2010)

"Expendables my ass," křičí El Roberto a já křičím opatrně s ním. Rodriguez si - na rozdíl od často ubuleného a rádoby seriózního Stallona - na nic nehraje a přesně ví, kde postávají žánrové mantinely. Stopáž je sice přepálená, slovní vata občas nekonečná, ale pokaždé, když Machete vytáhne náčiní (od mačety přes strunovou sekačku a křovinořez až po otvírák na víno), anebo je v obraze (stačí i hlava) nadsázkou prošpikovaný Stevie, zábava nebere konce, neboť Rodriguez má trash v malíku a s materiálem se doslova mazlí, uctívá ho a zároveň si z něj i utahuje. Když už nic jiného, Machete je důkaz, že Planeta Teror nebyla náhoda, Bobby De Niro není žádný páprda a Lindsay patří do bordelu. A Cheech Marin je... Ježíš! Tak se nechte zbavit hříchů a táhněte do kina. (10.09.2010)

Takže z toho menšího grindhousového béčka, které vznikalo ve stínu Stalloneho Postradatelných, se nakonec vyklubal naprosto nehoráznej nářez, kterej zná míru. Brakovost a sebereflexe jsou dávkovány úplně přesně. Trejo! Seagal! Alba! De Niro! Fahey! Lohan! Rodriguez! Rodriguez! Kam se Expendables hrabou ... (27.09.2010)

Je fakt, že doslova Danny nikomu koule za celou stopáž neutrhne, ale co se týče metafory - ani v relativně požehnané stopáži se nikde nezpomaluje. Béda Trávníček by čuměl, jak to jeho kolega z reklamy umí natočit, když Robert Rodriguez zavzpomíná na sladké guerillové začátky z Desperada. Tohle se bere trochu míň vážně, ale ještě pořád to není parodie - jen velká a upřímná zábava, ve které Robert De Niro, Steven Seagal nebo Lindsay Lohan nepůsobí nepatřičně... spíš naopak. Dost možná by se měli sebrat a seknout s kariérou, protože končit se má v nejlepším. Lindsay se konečně svlékla, De Niro si ze sebe udělal větší srandu než v Hvězdném prachu a Seagal to vzal na lehkou váhu... ano, to je taky jenom metafora. Bohužel. Je jasné, že tihle tři už to dál nedotáhnou, ale tahle série přímo kypí fajnovými postavami, hláškami, useknutými hlavami a nadšeneckou energií, kterou by od místních veteránů těžko někdo očekával. Klobouk dolů před touhle tex-mexploitation, která se netopí ve vlastním egu ani nás nemáchá v neohrabaném parodování a pomrkávání. Zlatá střední cesta je zbrocená tělesnými tekutinami a mohla by i mezi mládeží znovu dostat do módy křovinořezy, strunové sekačky nebo hadr na podlahu. To samo o sobě je přece úžasně dobrá zpráva, no ne? Tak popadněte kýbl a hybaj do kina... někdo ten krvavej bordel po Mačetovi uklidit musí. (10.09.2010)