Adam

Aspergerův syndrom je jako diagnóza znám přibližně od poloviny 90. let. Filmaři jej objevují teprve nyní (Ben X, Mary a Max, částečně i Sheldon v The Big Bang Theory). U uvedených titulů jsem měl dojem, že o Aspergerovi pouze mluví, aniž by byl ve filmu skutečně přítomen. Adam v tomto ohledu nepředstavuje výjimku, naopak se v popisu nemoci snaží být ještě důkladnější a trochu tak supluje Wikipedii. Neměl bych mu to ale za zlé, „aspici“ jsou filmařsky ještě méně vděční než třeba autisté a proto cením už samotnou odvahu o nich natočit drama (netuším, kde se mezi žánry vzala komedie). Adam některé věci trochu přehání, ale jen málo jich zlehčuje. I díky výstižným detailům (ucuknutí při pokusu o fyzický kontakt) se mu dá věřit. Navzdory snaze dělat z malých dramat velká, ve filmu opravdové drama chybí, ale díky sympatickým hercům (ač malinko starším, než bych soudil z jejich chování, asperger neasperger) a vcelku realistickému závěru se mi tahle verze příběhu o tom, kterak A(dam) potkalo B(eth) – nebo spíš naopak – zamlouval. 70% Zajímavé komentáře: Subjektiv, sona123 (06.09.2010)

Lidé trpící Aspergerovým syndromem bytostně nesnáší změny v životě. Adamovi se zničeho nic těch změn nahromadilo nějak moc - zemřel mu otec, propustili ho z práce, začal chodit s dívkou, byl kvůli ní nucen zajít do společnosti, setkat se s jejími rodiči..a nakonec se dokonce přestěhovat do Kalifornie za prací. Jak tohle všechno zvládá ukazuje právě tento film - milostná romance mi tu připadá nějak vedlejší. Moc se mi líbil výkon Hugha Dancyho, o kterém jsem jaktěživ neslyšela (no, tak teď už ho znám). (11.04.2013)

Takhle příjemný film jsem už dlouho neviděla. K plnému počtu mi chyběl snad jen propracovanější konec, pořád mám pocit, že to vlastně nijak nedopadlo... ale i tak krásných 85%... Film si na nic nehraje, nesnaží se z diváka ždímat emoce, ale zároveň ani není povrchní, prostě více než příjemná oddechovka. Aspergerův syndrom je některými diváky tohoto filmu chápán jako snaha o pozvednutí jinak nicotného námětu, já ho naopak vidím jako původní záměr, který ale byl zpracován tak mile (nezaměňovat za klišé, prosím), že to někomu může připadat neuvěřitelné... já to ale spolkla i s navijákem a vůbec se za to nestydím!... (30.08.2011)

Na můj vkus místy naprosto nevkusná hudba, která z toho všeho dělala přeromantizovaný drámo. To je asi první, co mi v části výtek utkvělo na prvním místě, pak samozřejmě ohranost příběhu, kterému nepomohl ani nevšední syndrom hlavního hrdiny, který sice roli zahrál hodně přesvědčivě, ale s takhle debilně naivně tupým příběhem to stejně moc nehlo dopředu. Konec byl na můj vkus krapet překvapením, vzhledem k oné dějové přeromantizovanosti a nevychytané postavě Beth, a to je možná důvod, proč mi tam taky dost neseděl. To se prostě celý děj někam pomalu posouváte (opravdu nepatrně), když už čekáte, že to skončí tak, jak by ta občasná přecukrovanost skončit měla, tak to tak nakonec vůbec neni, což asi mělo způsobit náhlou nevšednost nebo co, což se ovšem v mém případě naprosto minulo účinkem. Z příběhu to ve finále udělalo něco mimořádně plochého a tuctového, co se tak strašně moc snaží být netuctové, až se z toho stala nekvalitní slátanina, která má sice pár pěkných momentů, to ale film stejně nezachrání, takže bohužel za dva. (09.05.2011)

To, že je autismus a Aspergerův syndrom velice neoriginální téma, to se tu píše v mnoha komentářích. Nebudu se tomu tedy již věnovat. K filmu mám hodně různých výtek. Tak například, film jsem pustila, a po devíti minutách jsem měla pocit, že sleduju nejnudnější film na světě. Pak mi ale došlo, že jsem už viděla i Archipelago (2010), takže místo nejnudnějšího filmu je už obsazené. Tak teda sleduju dál. Po devatenácti minutách jsem věděla přesně co se bude dít, jak to dopadne, a bylo mi jasné, že na konci Beth napíše dětskou knížku jménem Adam. Kolem dvaadvacáté minuty jsem se zamyslela nad tím, že to přeci jenom Dancy docela slušně hraje, a za to taky jedna hvězda. Dál mne to ale vůbec nebavilo. Nudila jsem se i po šestapadesáti minutách, i po hodině a jedenácti minutách. Hlavní ženská postava mi byla čím dál méně sympatická, a jenom se tam odehrávalo přesně to, co bylo už od začátku jasné. Ke konci potom ještě začala znít velice nevkusná písnička, která podtrhla celý ten patos, který se z celého filmu valí. A krom toho mi připadal velice špatný i český dabing. Docela často odvádí čeští dabéři velice dobrou práci, ale v tomto případě tedy Matouš Ruml spolu s Kateřinou Lojdovou celému filmu velice přihoršili. (22.08.2012)