• Pitryx
    **

    Tak v každém případě hodnocení za pěkné písničky. To je jasné. Ale dál? Neshledal jsem vůbec nic na této divadelní hře, co by mělo být hodnoceno nějak nadprůměrně. Vesnické drama, jakých bylo napsáno desítky. Nic nového, nic překvapivého. Ano, herci byli dobří, ale proč to hodnotit jako kdovíco. Mně se to celé líbilo, ale tak nějak obyčejně.(31.8.2017)

  • Aky
    *****

    Vkusná, povedená kombinace tradičního moravského jazyka, puritánské venkovské morálky a moderních divadelních postupů. Od počátku je téměř jasné, jak příběh musí dopadnout, ale režisér a herci přesto udržují napětí - vlastně tím, že je člověk zvědavý, jak to udělají. Útržky moravských písniček, které se celým dějem trousí, dodávají všemu pravou peotickou atmosféru. Celé dílko je opětovným důkazem, že dramatu vždycky prospěje, když "je odněkud."(28.10.2009)

  • sportovec
    *****

    Myslím, že i v tomto případě měla Česká televize šťastnou ruku. Feministický předchůdce MARYŠI Mrštíkových vyniká ostrým pohledem na titulní hrdinku, její šarm i velkorysost, ale také rentgenováním živých potíží tehdejší slovácké vesnice. Ženská velkorysost se rozbíjí o mužskou partnerskou malověrnost a - jakkoliv frázovitě to zní - o nepřízeň doby a poměrů. Zajímavý vhled hra nabízí v případě českých agrárních gastarbeitrů v dolnorakouské nížině. Z postav, ve hře ztvárněných, určitě vyniká Dagmar Veškrnová, nic dlužna však své pověsti nezůstává ani Jana Hlaváčová v roli potenciální Eviny tchyně. Režijně i autorsky se tu podařilo navzájem skloubit výrazný slovácký dialekt, přechod mezi tehdejším městským i venkovským světem a "ty nahoře". GAZDINA ROBA je mimořádným nadčasovým dílem s plnohodnotnými živými postavami; totéž lze říci i o její vinohradské divadelní inscenaci.(10.2.2011)

  • LeoH
    ****

    Ojediněle emocionální hra, nikoli ve smyslu „hra, která vzbuzuje emoce“, ale „hra, u níž jsou emoce hlavní osou a podstatou“; myslím, že nepůjde o žádné sexistické zjednodušování, když si dovolím napsat „hra výsostně ženská“. Což výborně rezonuje s niterným herectvím Dagmar Veškrnové. Síla prostoty a syrovosti, autentické psychologické peklo vesnického/maloměstského sousedského mikroklimatu. Stylizace moravského nářečí v podání pražské části souboru výjimečně nekarikuje ani neuráží. Pasáže inscenovaných vnitřních představ a snů vyvolávají atmosféru, která je možná bližší lyrickému filmu než divadlu, ač je TV záznam tentokrát pokorný, bez jakýchkoli záběrových či střihových samoúčelností. Opravdu pozoruhodný kousek.(25.8.2013)

  • LiVentura
    ****

    Nejlepší role paní Dáši..(7.7.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace