Wall Street: Money Never Sleeps
Wall Street: Peniaze nikdy nespia
Režie:
Oliver StoneKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Craig ArmstrongHrají:
Shia LaBeouf, Michael Douglas, Josh Brolin, Carey Mulligan, Frank Langella, Susan Sarandon, Charlie Sheen, Vanessa Ferlito, Eli Wallach, Austin Pendleton (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Chamtivost je dobrá, chamtivost je zdravá... Hollywoodský režisér Oliver Stone se vrátil ke kultovní postavě charismatického finančníka Gordona Gekka v podání Michaela Douglase z filmu Wall Street po 23 letech a natočil pokračování s příznačným podtitulem Peníze nikdy nespí. Děj se tentokrát odehrává v roce 2008 na pozadí příběhu největší bubliny v dějinách, která vyústila v globální ekonomickou krizi. Bývalý elitní makléř Gordon Gekko představuje padlou legendu a ikonu Wall Street. Ve vězení si odpykal trest za nelegální spekulace a nyní se věnuje ekonomickým přednáškám, které předjímají nástup globální ekonomické krize. Zdá se, že se z něj stal jiný člověk. Aspoň by tomu rád věřil mladý makléř Jake Moore (Shia LaBeouf), který zrovna řeší pracovní problémy po sebevraždě svého mentora a investičního správce Louise Zabela (Frank Langella). Ambiciózní Jake randí s Gordonovou dcerou Winnie (Carey Mulliganová), která před lety přerušila s otcem kontakt a odmítá uvěřit, že by se mohl změnit. Jake a Gordon se vídají za jejími zády, společně řeší svět byznysu a financí, zároveň se snaží pracovat na urovnání křehkých rodinných vztahů. Minulost sice člověk napravit nedokáže, ale může se snažit pomoct. Otázkou zůstává, zda to platí i v případě Gordona Gekka, který v hloubi duše touží po návratu do světa velkých financí. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (688)
Když se všichni ohánějí frází "nejlepší Stoneův film od Vítězů a poražených", přispěju i já svou troškou do mlýna. Ano, je to tak. Když nebudu počítat tento snímek, tak Oliver natočil od roku 1999 tři filmy, z nichž dva (Alexander Veliký a World Trade Center) jsou opravdu průměrné a lehko zapomenutelné (W. jsem zatím neviděl). A proto jsem rád, že můžu konstatovat, že Wall Street: Money Never Sleeps se vyrovnal prvnímu dílu a Stone se opět vrátil do prostředí, kterému, jak se zdá, rozumí. Nejlepší na tomto snímku je fakt, že vidíte, že opravdu nevznikl jen tak, ale měl důvod pro vznik (hospodářská krize, která zasáhla prakticky každého). Navíc pro mě bylo potěšením sledovat Michaela Douglase, jak si opět s chutí zahrál Gordona Gekka, jednoho z nejcharismatičtějších bastardů, kterého kdy (zvláště ekonomický) filmový svět mohl vidět. Shia LaBeouf potvrzuje své kvality, stejně jako Carey Mulligan (tipuju, že právě tito dva budou velkou součástí filmové budoucnosti pro dalších 20 - 30 let minimálně) a Josh Brolin s Eli Wallachem a Frakem Langellou zase předvedli, že není malých rolí, jen malých herců (v dobrém slova smyslu). Cameo Charlieho Sheena mě neskutečně potěšilo a pobavilo, stejně jako vtípek s vyzváněním Shiova mobilu (schválně, kolik fanoušků si toho všimlo…) Dalo by se říct, že jsem dostal přesně to, co jsem od tohohle filmu čekal - dravost, novou krev, která ale nesmí zapomínat na to, kdo je tady (prozatím) eso… že Michaeli… 100 %. ()
Když vidím, jak LaBeouf měl krasně rozjetou kariéru, tak mě celkem mrzí jak dopadl. Tenkrát toho talentu dokázal využít i Oliver Stone, jež po letech navazoval na jeden ze svých nejslavnějších filmů (cameo Charlieho Sheena potěšilo, ale dnes už na kinofilm nemá) a ačkoliv tomu hodnocení nenapovídá, je to opět radost pohledět. A navíc je tu ten fenomenální Michael Douglas. Něco mi říká, že si doženu ještě jednu nějakou jeho klasiku a stane se jedním z mých nejoblíbenějších herců. ()
É, bylo to o něčem jiném, než že od pohledu "ývl" mumifikovaný bankéř z Monopolů hraný Eli Wallachem přežije (za ustavičného děsivého cvrlikání) všechny a všechno, a proto, že v "tom" všichni mocipáni mají svoje zlaťoučké penízky, díky kterým si myslí, že oni (a ne Eli Wallach a jeho Melody Boys) tomu šéfují, se to hned tak nezmění? Vlastně jo, bylo to ještě o tom, jak byl Josh Brolin moc namachrovaný, jak geniální a sofistikovaný a v jádru dobrý chlapec Shia LaBoeuf našel svoje srdce (a hádejte co udělal s tím Brolinovým), a jak se Oliver Stone rozhodl udělat z Gordona Gekka alespoň trošku lidskou postavu... nebo taky ne:) Ano, je v tom to Stoneovo poťouchlé mrkání a výsměch burziánskému kapitalismu zvícího rozměrů, které si ani soudruzi v mírovém socialistickém táboře nedovedli představit, a takový ten nenápadně vztyčený ne prostředník, ale ukazovák (i když ten prostředník asi taky), ale nemohl jsem se zbavit dojmu rezignovanosti (i když to možná právě mělo působit šok a znechucení) - zvlášť ve scéně, kdy Charlie Sheen s Michaelem Douglasem vzpomněli na staré časy, kdy si ještě museli na něco hrát. První díl mi zkrátka přišel výrazně lepší, tohle je taková moderněji natočená, výborně obsazená, ale obsahově slabá sociální moralita, nazíráno "zevnitř shora". Zatmívačka s bublifuky už byla opravdu laciná... 70% a víc ani ránu, narozdíl od jedničky bez reprízy. ()
První Wall Street jsem viděl poměrně krátkou dobu před druhým, proto se neubráním srovnání. Bohužel dvojka není tolik strhující jako její předchůdce, ale zajímavé téma stále aktuální krize to kompenzuje. Snad každý v tomto filmu předvádí prvotřídní práci, velmi vyrovnané herecké výkony na takové úrovni se jen tak nevidí. Ale na konci jsem měl stejně pocit, že Oliver Stone chtěl přeci jenom natočit film... film na který se jen tak nezapomene, jako třeba na první Wall Street, což dvojka rozhodně není. P.S. Doufal jsem, že Charlie Sheen dostane více prostoru, než jen na pozdrav. ()
Achillovou patou většiny narativních uměleckých děl není vytvoření krize či katarze a z ní vyplývajícího efektu stimulujícího divácký afekt - prchavé pohnutí, ale závěru. Tedy poslední třetiny, která uzavírá předchozí avanturistický kejkle. Jak vhodně ukončit příběh, toť spisovatelova řehole a věčná hádanka, uspokojivě doposud nerozluštěná. Tentýž problém se týká romantických komedií, v nichž po první rozdováděný polovině vykrystalizuje nedůvěryhodný morální apel, jako by filmaři navazovali na tradici amerického slovesného umění, v němž je vyprávěný příběh nositelem zřetelné morality. Jak srdnatě demonstruje Wall Street 2, tento spor mezi nekonečným vršením událostí a nutností je uzavřít má samozřejmě politickou rovinu v podobě střetu zakonzervovaného status quo a prosazování reformních změn: na jedné straně hamižní prodejci nemovitostí a vysocí hráči z americké burzy vyznačující se intenzivní racionalitou prostředků a naprostou iracionalitou cílů, proti nim gender v podobě ukníkaně citlivého hlavního hrdiny a jeho dominantní partnerky, které se musí neustále za něco omlouvat, dotyčná je - jak jinak - aktivně činná v levicové multikulti neziskovce a going green. Spor mezi nekonečným vršením událostí a nutností je uzavřít má ale i svou skrytější podobu dramaturgickou, protože v obecné rovině je každý film reprezentován ve formě fragmentů či soudržné narace, jinak řečeno ve formě periferií či jader. Tyto formy se různě kombinují, přičemž pro jednu formu je obvykle „zapomínána“ druhá. Pokud se zapojíme do hry na periferiích příběhu, obvykle nás přestane zajímat jeho původní jádro a utápíme se v balastu doplňků - jak je tomu např. v případě sběratelských karetních her Pokémon či Magic nebo u panenky Barbie. Stáváme se sběrateli, archiváři, hráči, příběh nám uniká, bortí se. Pokud jsme postaveni do jádra příběhu, tak proto, abychom zkonsolidovali předešlý chaos. Krize je vrcholem dramatu, jeho „středem“, jádrem, často nejdelší částí. Je v ní odvrhováno vše podružné, nepodstatné. Variantní řešení jsou postupně vylučována, takže nakonec není možno se vyhnout rozhodující srážce. (-spoilery-) Ve Wall Street 2 představují periferii brilantní dialogy na téma capitalism&money určené všem ekonomickým geekům a jádro, do filmu zjevně nepatřící, romantická vztahovka a nemístný happy end, který vše dobré z předešlých minut obvykle přepíše, protože filmy si pamatujeme hlavně podle posledních několika minut a jsme klidně s to zapomenout skvěle pojatý vizuální gryfy/grafy uprostřed příběhu souznící s dravým tématem wallstreetských finančníků. Jako by chtěl Stone na ten konec záměrně upozornit. Lze ho vyložit pěti způsoby: Stone (a) se buď někde kapitálně připil, anebo (b) se snaží po vyhroceným WTC rehabilitovat u demokratů, popř. (c) na něj tlačili producenti, samozřejmě (d) se nabízí vnímat konec i jako sofistikovaně falešný závěr neboli jako takovou co nevidět prasklou bublinu, nicméně (e) dle mého onen nepatřičný konec dává dokonale do souvislosti ony periferie a jádra, respektive věčný tok peněz, svět výsledovek, rozvah a nikdy nekončících cash flow, které se stále proměňují jako loňské sněhy a znovu rodí jako sněženky s novým jarem, a proti nim tok života, který, jak nabádá Heidegger, je konečný. Peníze tečnou věčně, ale vztahy mezi lidmi se musí uzavřít. Skrze umění se dotýkáme věčnosti. Ale nemá to žádný smysl, protože jsme smrtelní. () (méně) (více)
Galerie (43)
Zajímavosti (27)
- Michael Douglas se k natáčení připojil 18. září 2009, přesně týden před jeho pětašedesátými narozeninami. První scéna, do které se herec pustil, bylo propuštění Gordona Gekka z vězení. (CrypzzXD)
- Prostředí financí Shiu LaBeoufa zaujalo natolik, že si pořídil licenci a stal se skutečným makléřem. (jenik71)
- Do role Winnie Gekkové byly v jednu chvíli zvažovány Blake Lively a Lea Michele. (CrypzzXD)
Související novinky
Stoneova divočina
Oliver Stone se rozhodl bavit. Soudě podle trailerů na Wall Street 2: Peníze nikdy nespí, jde mu to docela od ruky. Jeho následujícím filmem bude podle všeho akční thriller Savages. Adaptace románu… (více)
Reklama