Amarcord

Těžko hledat film, který by tak krásně dokázal vystihnout italskou mentalitu - uřvaní, temperamentní blázni, s nimiž se nemáte šanci nudit. Přesně takoví, jaké si je pamatuji. :) (20.01.2013)

365 dní z pohľadu rodiny za fašistického Talianska. Lúčime sa so zimou, plníme školskú dochádzku, cez leto berieme na výlet dementného strýka, bojujeme s jesennou chrípkou a zažívame smútky, túžby, radosti života. Fellini dokáže zaujať jednotlivými pasážami (výsluch pre protištátne vystupovanie), či peknými zábermi (hmla nad mestom, pestrofarebný páv za bielej zimy), ale ako celok je film veľmi nevýrazný, úvodná trištvrte hodina priam vražedná. Vopred som si o ňom nič neprečítal (ani to, že ide o autobiografiu) a polovicu minutáže mal problém ho vôbec zaradiť. Cítil som prítomnosť vtipu, na ktorom sa nesmial, sledoval postavy, ktorým nerozumel a dej, akému pre jeho roztrieštenosť nechápal. Nehovoriac o tom, že sa režisér na celé minúty dokázal odviazať a vyrozprávať akési milostné príhody z Grand Hotela po príchode turistov, kde si dokázal vrznúť aj štrbavý zelovociar. Asi ďalší vtip, ktorý kráčal mimo mňa. No nevadí, za posledné dva mesiace som si potykal s tromi veľkými režisérmi a zatiaľ len krčím plecami. (20.03.2017)

Tento film sem vůbec nepochopil a jestli má pravdu Radyo s tím, že je to nejsnáze pochopitelný Felliniho film, tak aspoň vím, že se na další Felliniho filmy nemám radši vůbec dívat. (21.07.2005)

Jednoznačně nejzajímavější Felliniho počin. (08.06.2006)

Jeden z nejkrásnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Dokonalá ukázka filmového kouzla, které mě vtáhne do jiného světa. V tomto případě je to jen italské pobřežní město, ale v jeho ulicích se nachází víc magie a zázraků než v mnoha fantasy příbězích. Fellini předvádí nostalgický pohled na fašistickou éru Itálie, která ale do životů obyvatel Rimini vstupuje jen okrajově a je často zesměšňována, jako ve snu o Mussolinim. Film nemá nějakou výraznou zápletku, což vůbec nevadí. Sledujeme osudy mnoha podivných postav, od školáků po bohaté měšťany. Každá z nich přináší do filmu trochu jinou perspektivu a společně vytváří neuvěřitelně bohatou mozaiku osobností, které spojuje vypravěč. Možná spíš průvodce, protože takovým způsobem nás provádí prostředím filmu a opakovaně boří čtvrtou stěnu. Amarcord je nesmírně zábavný film a po jeho zhlédnutí jsem měl chuť se spolu s Fellinim vypravit do jeho dětství. (26.01.2020)

Tato Felliniho filmová klasika mě roky míjela a musím říci, že se stydím jak ďas. Tak, jako Češi uměli tragikomické komedie, tak dobře Italové uměli filmy s dekadentním až perverzním závojem. Amarcord by se dal z fleku popsat jako autobiografický snímek, který vypráví o lidech a příbězích v jedné italské vesničce. Nicméně nutno přičíst již zmiňované dekadentní nápinky, které dávají filmu neuvěřitelnou… vlastně uvěřitelnou atmosféru. Je zde od každého něco. Budete se smát, plakat, divit se, ale hlavně obdivovat místní dámy, které nenechají jedinou představu suchou. Vlastně až po zhlédnutí pochopíte, proč je film tak super. Obzvláště liška teda vlastne Lištička! (04.01.2021)

(1001)  U mňa bezpochyby najlepší film od Felliniho! (03.10.2022)

V tomhle případě je to jasne za 5*, film plný italské energie a humoru. Výborné postavičky a jejich trapasy a příhody. Moc jsem se bavil. (30.05.2006)

Na počtvrté jsem konečně dokoukal!!!! Po shlédnutí něčeho tak nudného a nesmyslného si začínám vážit i německého mága Uwe Bolla. (05.06.2006)

Projekt 100 (2003) (17.01.2007)

Jeden ze základních pilířů kinematografie. Odehrává se ve 30. letech (doba Felliniho dětství) v jednom provinčnim městečku, jehož obyvatelé jsou až na pár vyjímek zfanatizováni fašistickou ideologií. Film působí většinou komicky, občas trochu mrazivě. Říká se, že je to taková nostalgická vzpomínka na dobu dětství, ale to je zavádějící. Sám Fellini řikal, že nechtěl vzpomínat nostalgicky, ale především kriticky. Kritizuje především prostřednictvím groteskního způsobu zobrazování, jež má blízko ke karikatuře - to platí o většině bizarních postaviček, jež se ve filmu vyskytují. Kromě směšnosti mají v sobě ovšem i dost lidskosti. Film tak není jenom o fašizmu, ale především o lidské malosti (která nahrává zvrhlým ideologiím) a o životě vůbec. Důležitým motivem je tam i dětství a jeho konec. A jistě i další věci...Kdosi řekl o postavách z románu Buddenbrockovi "Budete jimi pohrdat, stejně jako je budete milovat". Myslím, že něco podobného se dá říct o postavách z Amarcordu. (30.10.2007)

Geniálny film ktorého hlavnou avízou nieje ani tak dej (hviezda dole, bohužial miestami som sa nudil vďaka tomuto aspektu) ale obraz. Práca réžie a kamery je u Felliniho známa a Amarcord ako i iné jeho filmi patria určite medzi najvýznamnejšie umelecké skvosty vo svete filmu. Za + ďalej považujem i fakt že film sa miestami tváry (teda heh tváry, ale je) fraškou ktorá je tak isto ako celé toto diele nádherne a remeselne spracovaná. Skutočne škoda len tých pár nudných momentov inak by to bolo nielenže za nejakých 5 hviezd ale zápis aj medzi moje obľúbené umelecké snímky. 79% (09.05.2010)

Tak a moje turné po nejslavnějších Felliniho filmech tímto snímkem končí. Všem filmům jsem dal shodně čtyři hvězdy, jelikož zrovna nepatří mezi nejzábavnější, ale to co jsem si z nich odnesl, je za hvězd milión. Amarcord se ale přeci jen trochu odlišuje, je to sice opět pohled na společnost, ale není vůbec kritický. Nostalgické vzpomínky na mládí bez oné Felliniho složitosti se mi velmi líbily. (06.09.2010)

Nesmírně poetický film, který mi občas připomínal poetiku Hrabalovu, samozřejmě střiženou italským temperamentem a naturelem vůbec. Kdoví, zda Jiří Menzel při natáčení Postřižin trochu na Amarcord nemyslel - viz scéna pomateného strýčka na stromě : "Já chci ženskou!" Tenhle film není rozhodně jediný, který je vzpomínkami jakéhosi muže (možná autora) na jeden rok jeho puberty, kdy chlapci prožívali první platonická vzplanutí - s děvkami, s mladými dámami či matrónami v krámě; tatínek antifašista a antiklerikál, dědeček věčný optimista, strýček v blázinci, bratři a bratranci na jednom smetišti - a přitom ten příběh neměl vlastně žádnou dějovou linii, přesto působil velmi příjemně. (18.07.2017)

Kvintesence italského / evropského filmu má jméno...Amarcord. A všichni ti Tornatoreové...Sorrentinové,,, Kusturicové... či Menzelové... ať přiznaně či nechtěně - Felliniho už pouze napodobují. (27.03.2019)

Film nabízející úžasné scény, které se však navzájem mlátí po hlavě a výsledný efekt je velmi těžce stravitelný. Celý film je velmi temperamentní, ale kdyby se občas trochu zastavil, tak by mu to jedině prospělo. Ke konci už je to poněkud monotónní, takže by zkrácení určitě taky prospělo. *** Ve zkratce: Strýček vylezl na strom a chce ženu. (12.09.2009)

krásná nuda :-) (05.05.2010)

Kdybych měl jedním slovem charakterizovat Amarcord, řekl bych nejspíš „dojemný“. Je to něco tak vlídného a hřejivého, že se při tomto filmu musíte rozněžnit. Tato nádherná mozaika vzpomínek, zážitků, útržků ze života, podaná s takovým citem, že vám to na tváři vykouzlí takový ten jemný úsměv, který tam vydrží od začátku až do konce. A to vše podkresleno nádhernou, zdůrazňuji, NÁDHERNOU hudbou Nina Roty, která to všechno posouvá ještě o stupínek výše. Sníh na jaře, Gradisca, čekání na parník, zasněžené město a HLAVNĚ tanec v mlze. Některé humorné, úsměvné (I když místy až moc typicky italsky teatrální, což zrovna mně vůbec nevadilo, jelikož Itálii a všechno italské prostě miluji.), jiné melancholické a smutnější minipříběhy dohromady tvoří láskyplné dílo plné čisté nádhery. Mistře Fellini, jsem rád, že jste tomuto skvostu dal vzniknout. (16.09.2012)

Po 20 létech znovu viděno 18.1.2013 a znovu oceněno jako dílo nesmrtelné a dokonalé. Bavící, zrak těšící, odpouštějící i paměť křísící. (21.01.2013)

Laskavy a rydzo taliansky film, z ktoreho kazdou minutou pristi laska, vasen a vtip. Pacil sa mi hlavne ten ludsky nesileny humor. Hoci sa jedna o kusok starsieho data, ma co povedat i v dnesnom case. Mile. (21.03.2013)