Annie Hallová

"Nechci patřit do klubu, který by mě chtěl za člena." Postmoderně rozbíhavá kronika jednoho vztahu, která funguje jako studnice vtipně zaobalených hořkých životních pravd i jako rozchodová psychoterapie. Přes absenci pevného dějového jádra neuvěřitelné zábavný, upřímný a chytrý film, v němž se nacházím rok od roku víc, což mě těší i děsí zároveň. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, Cimr (06.10.2005)

Prvni film od Allena, ktery jsem videl (to je ale ostuda...) a musim rict, ze je fajn. I presto ze film zcela stoji na dialozich Woody nam je zprijemni animovanou Snehurkou (respektive zlou kralovnou, ktera rozhodne nema menstruaci) nebo treba myslenkami hlavnich postav v prubehu jejich dialogu a dalsimi vychytavkami. Nektere sceny jsou skutecne cool, i kdyz obcas uz jsem trochu intelektualne nestihal. Woodyho suchohumor se misty zacina trochu prejidat, ale nikdy ne tak docela, pak prijde na odlehceni nejaky vizualni vtipek (slunecni bryle, koks ...) a vse je zas ok. Celkove jsem z filmu mel velmi dobry dojem a vsem, co se intelektualniho humoru obavaji, mohu jen doporucit (03.02.2005)

Po druhém zhlédnutí jdu s hodnocením o hvězdu dolů, přece jen mě to podruhé už tolik nebavilo. Přesto je to pochopitelně skvělý film, plný jedinečného humoru a oduševnělých replik. A ano, je to mimochodem ten film, kde zazní vtípek o onanii coby sexu s někým, koho máte rádi. Woodyho Alvy Singer je tak roztomile praštěnej, že si ho nelze nezamilovat. K Diane Keaton se raději vyjadřovat nebudu, ta herečka mi je skutečně extrémně, opakuji extrémně protivná. Přes všechno komično mi však ten film přijde nesmírně trpký a pesimistický, viz nejrůznější repliky, které pronáší Alvy, typu: "Cítím to tak, že životy se dělí na hrozné a nešťastné. To jsou dvě kategorie. Do hrozného spadají beznadějné případy, slepci a mrzáci. Nechápu jak s tím dokáží žít. To mě naprosto udivuje. A nešťastní jsou všichni ostatní." Při sledování se mi na mysl stále dralo srovnání s dvěma podobnými snímky: "Já, truchlivý Bůh" z r. 1969 a "500 dní se Summer" z r. 2009. V prvním zmíněném filmu hlavní postava a současně vypravěč Adolf vystupuje podobně jako Alvy SInger ze své role a se suchým humorem glosuje děj i chování okolních postav, které na něj dokonce občas lehce reagují. A pozor, to bylo 8 let před natočením Annie Hallové. K "500 dní se Summer" bych podotknul asi tolik, že kdyby byl ten film aspoň z poloviny tak oduševnělý a neokázale formálně originální jako "Annie Hallová", vzal bych ho na milost. Takto mohu jen v duchu povzdechnout, že když dva dělají totéž (film o rozchodu)... ne, skutečně to není vždy totéž. Annie Halová je film, který nestárne, a který lze doporučit všem fandům ukecaných filmů Woodyho Allena - tento patří bezesporu k jeho nejlepším vůbec. (16.10.2011)

Výborný film, ktorý sa obsahovo zameriava čisto na vykreslenie dvoch hlavných postáv a histórie ich vzťahu . I všetky vedľajšie postavy, či už povedia jednu vetu alebo sú pre dej významnejšie sú podriadené práve tomu, aby vykreslili nejakú črtu neurotického Allena alebo živelnej Diane Keaton. Cieľu rozpitvať vzťah neurotika a voľnomyšlienkárky je podriadené všetko od A po Z. Alvyho siahodlhé monológy ponúkajú pohľad z jeho strany, na vykreslenie pocitov a osobnosti Annie potom Allen použije nekonečné množstvo režisérskych nápadov od vychádzania z tela, či prítomnosť postáv v scéne z minulosti až po jej vnútorný monológ. Takto vlastne síce máme pocit, že príbeh rozpráva Alvy, ale vidíme veci i zo strany Annie, preto film pôsobí z hľadiska uhlov pohľadu oboch pohlaví veľmi vyvážene. Humor snímku je v prvom rade intelektuálny. Nie je to komédia pri ktorej sa bežný žrút popkornu bude smiať na plné ústa, svoju cieľovú skupinu však Woody poteší najmä inteligentnými hláškami plnými irónie a sarkazmu. Annie Hall stojí za pozornosť, už len kvôli tomu ako trčí z neskorších Allenových filmoch v ktorých postupy i typy postáv, s ktorými tu začal pracovať, už len so striedavými úspechmi donekonečna variuje. 10/10 (29.12.2006)

Ty vztahové Allenkovy jsou všechny jako vejce vejci, hromada intelektuálních odkazů odkudkoli kamkoli, břitký humor, několik vrstev emocí, oblíbení herci a oblíbená témata ke konverzaci a k zamyšlení. Často mám pocit, jakoby to nebyly jednotlivé filmy, ale epizody seriálu "Woody a jeho názory na ženy". Chce to mít náladu a nadhled nad vlastními vztahy, aby to člověk mohl sledovat. Navíc ty "legrační" formální vychytávky a promluvy k divákovi a ještě jednou ta nekonečná hromada odkazů na Bergmana, Felliniho, McLuhana, Chaplina, Groucho Marxe, Freuda, Viscontiho / Manna… Komentovat tyhle filmy připomíná spíš sport a nejvíc bodů získává ten, kdo si udělal čárku pokaždé, když se měl zasmát, dojmout nebo říct "aha, tohle jsem taky pochopil". Mentruace v konverzaci je taky naprostý top. Pokaždé. Vždycky. (30.05.2017)