Koncert

Čajkovského mám hrozně rád, v podstatě je to jediná vážná hudba, kterou si kdykoli rád pustím a snad proto byl Koncert (mimo to, že byl nominován na Zlatý glóbus) filmem, který jsem si nemohl nechat ujít. Při pohledu zpátky musím kromě skvělé hudby (soundtrack netvoří jen Čajkovský) ocenit i skvělou vyváženost filmu a lehkost, se kterou se přechází z komediálně laděné poloviny (dění v Rusku, příjezd do Paříže) do té dramatičtější (koncert a odkrývání Anne-Mariiny minulosti). Uvědomuji si, že film stojí na modelu „dá se dohromady parta kamarádů, kteří to s láskou k hudbě dotáhnou až na vrchol“, ale Koncert jej obohacuje o pokud ne přímo bolestnou, tak přinejmenším tesknou liníi a unikátní „tak-to-u-nás-v-Rusku-prostě-chodí“ humor a velice rád se na tento film znovu podívám. Už kvůli sponzorovi-oligarchovi. Kvůli řešení problému s pasy. Už kvůli Čajkovskému a krásné Melanie Laurentové. (06.02.2012)

Tento film honí víc zajíců než může chytit. Tolik zápletek a dějových linek (mnohdy slibných) a přitom ke konci se vše ztratí, aby se objevilo něco "ještě většího." Jenže je už pozdě. Toto není film o lůzrech ze kterých se stanou vítězové. Toto je film o lůzrech, kteří se celý film jako lůzrové chovají. A bohužel to vůbec není ani vtipné. Je to smutné (a někdy dokonce smutně stereotypní). Hudba krásná, film nepovedený. (30.10.2012)

Ze začátku, zhruba prvních 20 minut, jsem si říkal, kde tohle ksakru vzalo hodnocení 76%, no po těch asi 20 minutách se to nějak rozjelo, a od pasáže, kdy se celý "orchestr", složený převážně ze židovských muzikantů, začal chystat na cestu z reálií Ruska do Paříže, už jsem se slušně bavil. To úvodní shledávání léta neaktivních muzikantů mi trochu připomínalo Revival:). Ač je to celé od začátku vlastně tak absurdní a nějak divně slepený, je to nečekaně vyvážená esence komedie, hudebního filmu, v druhé polovině i s dramatickou dějovou linkou, že se to postupně stává dokonalým. Absurdních situací je tam celá řada, namátkou už samotný nápad Andreje Filipova zatajit příjemci jeden fax, jeden zarytý komunista, rozhrkaná sanitka, ploužící se ulicemi Moskvy, absolutně levý kontrabasista, divoká přestřelka na jakési svatbě, "výrobna" pasů přímo v letištní hale, příjezd orchestru do hotelu, cikánský houslista, který svým výstupem zcela rozebere Anne-Marie, židovská dvojice otec/syn, nabízející po restauracích v Paříži kaviár, poté mobily, následně pozdě dorazivší na závěrečný koncert s kostkovanýma taškama od Vietnamců plnýma peněz, a tak by se dalo pokračovat. A od chvíle, kdy se v obraze objeví Mélanie Laurent, už jsem byl spokojenej úplně. A ač nepoznám Smetanu od Dvořáka, Čajkovského, Beethovena či jakéhokoliv jiného klasika, a tahle hudba rozhodně není tím, co bych si denně pouštěl do sluchátek, tak závěrečná pasáž koncertu v divadle je prostě strhující, ačkoliv je vlastně taky absurdní, 30 let nehrající orchestr, odmítající zkoušky, by to asi zahrál na úrovni, na jaké si myslela zpočátku Anne-Marie, že to zahraje, když spustili první tóny:). Jinak snad jen poznámka: na film bych nenarazil, nebýt Mélanie, to je pro mě z celého hereckého ansáblu jediné známé jméno. Ale herecké výkony byly výborné ode všech. Za plný počet. Teda film za statečné čtyři a cípek, pátá je za ten závěrečný koncertní orgasmus. Zkrátka občas se vyskytne film, kterej mi prostě nesedne, protože je blbej a nefunguje v něm nic, a občas se vyskytne film, kterej je blbej, a ... já se začnu druhý den pídit, zda je ještě k mání na DVD. Jako třeba Le Concert. EDIT 25.12.2016 Druhé kolo jsem si dal už na DVD, na hodnocení nehodlám cokoliv měnit, snad jen doplním, že lepší je asi sledovat v původním rusko-francouzském znění. (14.03.2016)

* Dve dejové paralely * komunizmus vs Paríž * Alexej Guskov & Mélanie Laurent * skvelý koncertný koniec * Francúzsko-taliansko-belgicko-rumunská komédia z roku 2009, ktorú natočil Radu Mihaileanu, je príbehom odstaveného dirigenta a jeho triumfálnom návrate. Andrej Filipov (Alexej Guskov) býval slávnym dirigentom, je celoživotne posadnutý Čajkovským a hudbou, avšak komunistický režim sa postaral o ukončenie kariéry. Podlhých rokoch čakania sa chopí príležitosti vydobiť si späť svoj nedokončený koncert. Spolu s priateľom Sašom Grossmanom (Dimitrij Nazarov) a zarytým komunistom Ivanom Gavrilovom (Valerij Barinov) nenávratne rozbehnú prípravy na najťažšiu akciu ich života. Riaditeľ parížskeho divadla Olivier Morne Duplessis (François Berléand) i huslová sólistka Anne-Marie Jacquet (Mélanie Laurent) na vlastnej koži pocítia ťažkosť spolupráce s Rusmi a chápaním slovanskej duše, ale konečný zážitok je nezabudnuteľný. Film je veľmi príjemnou komédiou o hudobnom orchestre, v ktorom každému členovi je osud veľa dlžný, hudba vo vrcholnej harmónii Čajkovského koncertu pre husle a orchester sa stala symbolickým uzavretím minulosti i komunikačným prostriedkom vysvetľovania nevypovedaného a utajovaného. Skvelý záverečný koncert bol ucelenou bodkou nielen za strastiplnými prípravami, ale i mnohými rokmi vnútorného odporu voči neprávosti režimu. (26.09.2010)

Film má dvě roviny. První rovinu bych pro zjednodušení vykreslil jako takovou ruskou verzi části Dědictví aneb kurvahošigutntág. Banda ožralých ztroskotanců jede koncertovat do Paříže, v bílých teniskách a se zavařeninami, samozřejmě. Takový je film přibližně celou první polovinu, občas na nás ale podobný humor nenápadně zamává až do konce. Pak je ve filmu ale druhá rovina, vybarvující osudy některých z protagonistů, jež jsou mírně poetickou paralelou k celému vzniknuvšímu orchestru. Ve filmu se mluví rusky, francouzsky a pak něčím na způsob poněmčeného esperanta (když rusové zkouší mluvit francouzsky). Působí to překvapivě pospolitě, bohužel jsem však byl díky této kombinaci odkázán na sledování titulků, i když bych se raději díval na Mélanie, která když mimicky vyjadřovala utrpení hry s ruskými protějšky vypadala, že trpí doopravdy (ale třeba opravdu trpěla, obsazené ruské herce neznám). Každopádně Mihaileanu vytvořit film, na který se s radostí podívám ještě několikrát a dokazuje, že talentovaní tvůrci se rodí všude na světě. Vhodné pro heterosexuálního muže: ano (03.12.2013)

"A Vodka?" "Francouzská." "Ne!!!" Povedený - více-méně satirický -  snímek na téma "široké ruské duše" s všudypřítomným Čajkovským. (10.01.2024)

Jeden jednoduchý nápad omotaný tunou tuctové vaty. Úplný propadák. (26.09.2010)

Smiech cez slzy. I tak sa dá nazvať táto komédia s príchuťou nostalgie a zmeny pomerov. Koncert ruských muzikantov v Paríži, tak trochu pripomína bláznivé komédie, len škoda, že tomu chýba ruská duša. Dokonca i po hudobnej stránke je to slabšie. Myšlienka z filmu: " - Ešte nikdy som nevidela taký prstoklad. Kto vás učil?" -"Hej Andrej, je chorá, či ako?" Vtiahnutie do deja: **** Humor: ** Hudba: **Myšlienka: ** (27.09.2010)

Místy hodně přesná charakteristika , místy přehnaně sentimentální. Hudba ovšem zvítězí ! (02.11.2011)

Tohle by se dalo zvládnout i v našich končinách. Proč to nejde? Le Concert se nesnaží být za každou cenu filmem s poselstvím, ale pobavit nás a pohladit naše uši. Vše se mu daří náramně a moje čtyři hvězdy jsou zasloužené... (18.04.2014)

Nádherné. Zimomriavky mi behali po chrbte keď som to videl. Toľko vášne sprevádzanej tak nádhernou hudbou vidieť v jednom filme je naozaj umenie. A áno, iste to má aj svoje zlé stránky (zviazaný hudobník na finálnom koncerte a pod.), ale to všetko sa dá prehliadnuť vďaka prekrásnej atmosfére, ktorá z filmu vyžaruje. (09.02.2011)

Nedá mi to porovnať s americkou produkciou, kde by takýto námet smeroval isto do zatratenia, avšak vidno, že ak sa Európa spojí pre dobrú vec, môže z toho vzniknúť veľdielo. A práve možno ten slovanský spirit, cítenie, pridáva tomuto filmu na temperamente. Možno prekvapením, teda aspoň pre mňa, boli výkony absolútne neznámych hercov, ktorých chémia fungovala lepšie ako mentosu hodeného do pepsi. Filmári sa krásne pohrali so satirou na komunistiké hnutie a komunistické Rusko, no žiaľ, to je aj akási zlá, resp. slabá stránka film, pretože americkí diváci, naše nové generácie, proste ľudia, ktorí nepocítili komunizmus na vlastnej koži nebudú možno chápať niekedy až krásne do detailov vykreslené humorné scénky. Pre milovníkov hudby klasickej je to snímka, ktorá im uľahodí na duši. Milovníkom filmov zas uľahodí skvelý výkon Mélanie Laurent a takmer neznámeho Alexeja Guskova. Osobne by som ešte vyzdvihol výkon Dmitri Nazarova, ktorý hral basistu Sašu. (06.02.2012)

Z počátku film vypadá jako klasická ruská taškařice, která mě bavila i když byla dost přehnaná. V druhé půli film přechází v drama, které sráží zbytečný patos, nadměrná kýčovitost a občasná nesmyslnost, místy až hraničící s trapností. Tak je to vlastně s celým filmem: kdykoli narazíte na něco exceletního (závěrečný koncert), okamžitě vás zchladí něco jiného (hloupé a zbytečné prostřihy při koncertu plné klišé, vč. zbytečné scény z gulagu). Přesto závěrečný koncert posouvá film o třídu výš. Všem fanouškům hudby (především klasické) a fanouškům Mélanie Laurent rozhodně doporučuji. ---== 77% ==--- . (31.03.2012)

Film plný klišé a špatných filmařských stereotypů, ještě ke všemu s blbým příběhem i postavami. Jedna hvězda za hudbu, na té naštěstí neměli co zkazit. (04.10.2012)

Schématem klasická sportovní komedie v netradičním prostředí. Nejdřív jsem se velmi bavil, poté, při závěrečném koncertu, jsem zatlačil slzu. Pěkné překvapení neočekávaného. (06.10.2012)

Dva filmy v jednom - alespoň takový byl můj bezprostřední pocit po shlédnutí tohoto filmu. První polovina se tvářila jako klasická ruská komedie, jakých je spousty. Dobrá zápletka postrádala švih a hloubku, jen někde v pozadí bublalo něco nevysloveného, hořkého. V půlce se jako mávnutím dirigentské taktovky změnila scéna. Rázem se jednalo o jiný film, na povrch vyplulo všechno, co se zatím skrývalo. Výborná kamera, herecký koncert podpořený skutečným koncertem, ve kterém vyšel najevo celý tragický příběh. Opět jsem viděl hudbu mluvit, tak jako ji často slýchám ke mně hovořit. A hudba to byla dobrá. Díky silnému momentu překvapení nakonec dávám 4 hvězdy, i když za první půlku bych váhal i se třemi. (26.01.2011)

Parodie postkomunistického ruska s třešinkou v podobě neodolatelné Mélanie Laurent. K vážné hudbě mám vřelý vztah, takže nelze než aplaudovat. Bohužel tvůrci vsadili vše na protikomunistickou kartu a zapomněli na druhou část příběhu - původ Anne-Marie. Ten se mi zdá odfláknutý, chápu, že režisér nechtěl zapadnout do úplné klišovité kaše, ale to, že Léa byla s Izákem mu prostě nezbaštím - mimochodem mi nedošlo, jak A-M celou věc se svými rodiči dokázala pochopit zkrz stotřicet let staré noty. To, jak Anne-Marie prakticky utáhla celý koncert v čele s nadšeným cikánem (považte: cikán stanující v moskvě hraje čajkovského :) je, pro film, moment povznášející; skeptický divák se konečně dočkal své kýčovité kupy hnoje; pro zapáleného diváka, kterého film nebo okouzlující herečka totálně vtáhne do děje je to magnifique. Dostává se nám obligátní absurdity, kterou známe z amerických filmů -> rusové mluví v rusku francouzsky :) Hudební stránka film proměňuje na něco, co není, a já se jí cítím tak omámen, že přidám jednu hvězdu navíc. (09.07.2011)

Milý a na první pohled nenápadý snímek, který s lehkostí střídá komické a sladkobolné polohy. Výrazná patetičnost zde však není na škodu, protože je podána s nadhledem a navíc podkreslena nádhernou hudbou. Film dokáže být až neuvěřitelně napínavý a strhující, obzvláště před začátkem samotného koncertu. Herci se do svých rolí doslova převtělili a Mélanie Laurent ještě k tomu oplývá nadpozemskou krásou. V podstatě jde o pohádku, která s realitou nemá moc co dočinění, ale to nic neubírá na její působivosti a přesvědčivosti. Pro fanoušky klasické hudby povinnost. (03.12.2011)

Povedená a výjimečná směsice dramatu, burlesky, komedie výborné hudby, skvělých herců ale taky trapnosti a zbytečných klišé. Zpočátku to vypadá jako ztřeštěná italská komedie z posovětského ruska, místy skvělé gagy, která se postupně mění v zarputilé a zapšklé drama, kde si pan režisér zřejmě řeší svoje mindráky, když žil ještě v Rumunsku. Nebýt zbytečného patosu (ruské gulagy, moralizující monology hlavního představitele) byl by to určitě výborný film. Nicméně. Já se bavil skvěle. (30.04.2011)

ten film se musí vidět. Začíná jako komedie, končí jako komedie a ke konci si ještě popláčete. Prostě mish-mash a perfektně natočený. Že by nový Lelouch? (30.09.2011)