Juice Novel
Režie:
Fero FeničScénář:
Fero FeničKamera:
Jaroslav BrabecHudba:
Miki JelínekHrají:
Alena Mihulová, Josef Vaidiš, Pavel Melounek, Vladimír Švabík, Tomáš Kuchta, Laura Kurovská, Ladislav Balous, Pavel KlůsVOD (3)
Obsahy(1)
Celovečerní hraný debut a autorský film F. Feniče byl natočen v roce 1984, ale do distribuce byl po zákazu uveden až v roce 1989. Vypráví jednoduchý příběh obyčejné venkovské dívky, vstupující do života jen s velmi mlhavou představou o své budoucnosti. Nespokojena s jednotvárnou prací na vesnici dojíždí každé ráno do města, kde si našla zaměstnání stejně stereotypní a ubíjející. Rýsuje se jí pouze jediný prostý cíl: mít kluka, pak se vdát a založit rodinu. Na osudu své průbojnější kamarádky ale vidí, že i splnění tohoto cíle ma své stinné stránky. Sama prožije první milostné zklamání a první drsnou životní zkušenost... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (84)
"Vy jste tu trávu dnes museli zválet." 😁😃😅 ()
Až do teď jsem si často povzdechl, že Forman a spol. nemají v českém filmu následovníky. Jeho filmy jsou tím nejspecifičtějším, s čím naše kinematografie mohla proniknout do světového podvědomí a je obrovská škoda, že tento typ tvorby neměl mimo šedesátá léta kontinuální pokračování. Přitom jeho přísliby byly velké - už jen porovnání děl Formana, Passera a Papouška dává tušit, že je možné i v těchto intencích zachovat různorodé přístupy i nálady. Teď se mi konečně postěštilo vidět Džusový román, pod nímž jsem si představoval úplně jiný styl a musím svůj předpoklad opravit - přece se našel jediný člověk, jenž nabízející se možnost využil. Byl to Fero Fenič a svým výsledkem se téměř vyrovná svým předchůdcům, z nichž vědomě a pozoruhodně cituje. Je zajímavé sledovat, jak typicky formanovské situace prochází jistými posuny, ať už dobovými či situačními. Džusový román je vlastně syntézou filmů Černý Petr a Lásky jedné plavovlásky - ten druhý připomene již prostředím dělnické továrny a tématem milostného zklamání, přesto hlavně v první polovině připomíná spíše Formanův debut (zakřiknutá a naivní hrdinka jako dobový výtvor, její chvástavá kamarádka, dominantní matka, nevinně trapné situace). Až když se sled situací začne více zhušťovat a vytvářet jakýsi dějový oblouk, film přesně kopíruje schéma Lásek jedné plavovlásky a získává i stejně melancholický nádech, jenž je velmi citlivě vyjádřen (matka s dcerou v dešti, stejná idealizovaná lež). Největším vrcholem filmu je však spíše stylistický odkaz na Hoří, má panenko - naprosto famózní a v době vzniku nečekaná scéna svatební hostiny s dvojicí dlouhatánských záběrů ruční kamery, proplétající se mezi lidma a těkající po okolí přeplněném trefnými momentkami. Ze zvoleného východiska se akorát vymyká poměrně naturalisticky a až mrazivěpojatý konec, při němž jde rázem všechna nadsázka pryč - působí sice trochu neorganicky, ale dá se považovat za jakýsi Feničův vlastní vklad, který se v hořším světle odhalí v přehnaných Zvláštních bytostech. Závěr, v němž nastupuje do továrny nová učnice typu hlavní hrdinky, symbolizuje cykličnost a stereotypnost bez možnosti úniku. Ačkoliv je v samotném notně zcenzurovaném díle jen několik dosti nevinných slovních narážek na režim, toto celkové pojetí životních perspektiv mladé generace nutně muselo narazit. ()
Já se na film Džusový román dívám nikoli jako na drama o době, ale spíše o jedinci. Předně si myslím, že není podstatné v jaké době se film odehrává, i když má nesporně jistou nostalgickou atmosféru 80 let. V mých vzpomínkách byly sice veřejné prostory trochu víc líbivé a trochu mile kýčovité, ne všude vládla šeď v oblékání , ne každá hospoda či společ.místnost byla bezútěšnou polorozpadlou ruinou, ačkoli samozřejmě záleží na lokalitě, já osobně jsem například chodila do památkově chráněného kina s látkovými tapetami na zdech a uměleckými sochami na mramor.schodech, ale beru zdejší nelíbivé prostředí jako metaforu nehezkého života. Zajímavá je osobnost hlavní postavy Ály. I když toho moc nenamluví a zdánlivě působí pasivně, snaží se být akční. Snaží se najít si kluka (i když není moc z čeho vybírat), jen to s nimi moc neumí, tak alespoň z dálky pokukuje po kamarádce, aby se alespoň na dálku přiučila jak to ve vztazích chodí. Je pracovitá, chce odvádět dobrou práci, i když je to stereotypní pakárna, také dělá přesčasy aby pomohla kolegyni, je obětavá i vůči svému milenci na jednu noc, prostě se snaží socializovat a zařadit plnohodnotně do života. Snaží se, jen to pořád nestačí požadavkům světa, trochu se svojí osobností vymyká průměru a tak to nemá snadné. Nemá moc čím zaujmout, co nabídnout, je to spíše obyčejná- i postavou -malá holka, je ovšem přitom nejednoznačně zařaditelná. Pro většinu lidí může být nudnou venkovskou slepicí, pro jiného statečnou holkou, která bojuje proti jisté předurčenosti, pro umělce by mohla být díky svému melancholickému kouzlu múzou. Je spíše manipulovatelná a tím pádem zneužitelná, závislá osoba (je citově závislá na kamarádce a muži v němž se mýlila, existenčně pak na matce u níž bydlí), je naivní a tak asi největší výhrou, kterou může dostat je osvobodit se od lidí co jí svazují nebo se jí snaží ovlivnit, uvidět realitu a svoje možnosti a smířit se s tím. Film končí drobným, byť pro někoho možná sporným vítězstvím. Dostane ubytovnu a tím pádem se osvobozuje od matčina dozoru, vyzrává a je schopná se o sebe postarat a přijmout, byť nepříliš nadšeně, svůj zatím nepříliš přízniví osud (smířliví smutný pohled na konci filmu: tahle to prostě je, co nadělám?). Film umí najít kouzlo v ošklivosti, dotknout se jen určitého typu diváka, chvilkami sice nudí a není bezchybný, něco tomu chybělo, ale každopádně nudný a chybující je i život hlavní hrdinky, tak proč vlastně ne. Postavy mužů se mi pletli, film by se dal dějově zpestřit a oživit, nicméně dávám možná trochu nadhodnocených 100% za skryté kouzlo tohoto kousku. ()
Socialistický realismus v praxi aneb Tady se v mimopracovní době spát nebude. 1) Není divu, že film skončil v tresoru. Depkoidní životní názory a postoje příslušníků dělnické třídy - nositelky nejlepších tradic pokrokového revolučního hnutí - by dostaly do kolen i jiné ptáčky, než uvědomělé budovatele socialistických zítřků. Film jakoby předznamenal krátké reformní období reálného socialismu, které bylo tehdy na spadnutí. 2) Podobné téma zpracoval Bohdan Sláma v Divokých včelách, tentokrát v podmínkách rozvinuté kapitalistické společnosti. 3) Zajímavému filmu bych před pětadvaceti lety dal určitě pět hvězdiček - za odvahu a společenský přesah. Společenský přesah trvá dosud a bude tu, co bude lidstvo lidstvem. Jenom to zpracování bych si dnes už uměl představit trochu jiné. 4) Fero Fenič prohlásil, že dramaturgyně Soňa Kroupová uvádí více než 300 změn ve scénáři, které si režim vynutil před propuštěním filmu do distribuce. ()
Nuda a šeď socialismu v přímém přenosu, ale bohužel zároveň i filmařská. Pobavili mně ribstole a Zlatý sval, jinak pokus o Housata starší věkové skupiny, mně nezaujal. ()
moja zaujímavosť: V roku 1988 získal film Cenu Mladej fronty na Filmovom festivale mladých v Trutnove. (dyfur) Natáčané v Náchode a okolí. (dyfur) ()
Režijní debut Fera Feniče tematicky i formálně inspirovaný snímek české Nové vlny vyprávěl o problémech mladé generace tak sugestivně , že byl místo premiéry uložen na čtyři roky do trezoru. Ještě tam hrají Laura Kurovská a Josef Vaidiš. ()
Pan Fero Fenič se nezapřel a natočil "dokumentární" film o životních peripetiích mladé holky v podání Aleny Mihulové. ()
Mě nikdy nenadchly Lásky jedné plavovlásky a ani zrovna nejsem fanda Miloše Formana. Proč to sem píšu? Protože tenhle film je plný převzatých a vykastrovaných postupů z rané Formanovy tvorby, díky čemuž nepřináší nic svého, až teda na barevnější textury. Režie sice solidní, líbila se mi i Brabcova kamera s jeho typickým fetišem na přesvícené body, sem tam se objeví něco vtipného a určitou sílu má i ústřední zápletka, jen je to celé dost okoukané, obyčejné a nevýrazné. Druhý Feničův film vypadá mnohem osobitěji, takže někdy zkusím i ten, ale Džusový román mě moc neoslovil. Vlastně je to v tuzemské tvorbě jeden z nejčistších příkladů filmu z kategorie jednorázových záležitostí. 3* ()
Nevím co k tomu nák zvlášt dodávat. V podstatě je to o ničem o holce z venkova co dojíždí do továrny do města. Je to postavené na jedné herečce Aleně Mihulové a nehercích. Příběh nemá žádný spád a ani zápletku. ()
Ano, má to nějaká pozitiva, hlavně viděna ve špinavosti prostředí, které je specificky typicky komunistické. Vše je nedokonalé, soudružky často neudržované ženy středního či vyššího věku, mezilidské vztahy kolikrát na bodu mrazu a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Rozhodně špatný scénář, zřejmě mírně poplatný své době, ovšem režie toho všeho je skutečně dokonalá a zachraňuje i to, co by kde kdo jiný dokázal zmrvit tak, jak je to na papíře. Krom atmosféry totiž není o co stát. Alespoň tak to já zde vidím. Naopak, již chápu dobový výraz: filmy, ze kterých bolí ruce. Hlavně kvůli režii toto nedopadne o hvězdu méně. 50% ()
Nadherne nostalgicke retro. Film pusobi trochu " Formanovsky " a to ve vyberu hercu/nehercu, skvele zapadajici hudby a uzasnych hlasek ( jez, to je vsechno zadarmo ). Podnikova olympiada je bezkonkurencni. Role sedla i vyborne Alene Mihulove, ktera se potkava s zivotnim stereotypem, nudou a bez chlapce... Nepravem opomijeny film. ()
Obrázek doby ? Snad. Spíš něco málo o tom, jak to chodívá. Protože život mnohdy sklouzne do kolejí, které se vám nelíbí a proti kterým byste se rádi vymezili - a někdy je a jindy zase není ve vaší moci zatáhnout za záchrannou brzdu nebo přehodit výhybku. A co se obrázků jako takových dotýká: Mění se jen jejich rám, nic víc a nic míň ... solidní 4* ()
"Postavíme si barák, koupíme auto, dítě už je zařízený...Co víc bych si mohla vod života přát?!" aneb vesnicko-maloměstská idylka...bhuuuuáááá... ()
Pamatuji že jsem film ve věku pubescentím vnímal pozitivně...nyní už nic moc... ()
Podle úplně blbého názvu jsem se strachem očekával, kde se zpozarohu objeví Vaculík s Tofim a ojedou nám krásnou něžnou Mihulovou. Byl jsem příjemně překvapen. Fero čerpal a statečně plagyoval někde u Formana-Lásky něžné plavovlásky a Hoří má panenko. Dalo se na to koukat, obraz socialistické vesnice slušně zvládnut ale nepobaví tak jako zmíněné 2 filmy našeho velikána. I technicky je to prostě debut. Některé scény příliš dlouhé a nicneříkající. ()
Musím uznat, že Alena Mihulová byla za mlada dost pěkná a že její přítomnost je možná jediné pozitivum tohoto filmu. Ještě stopáž teda, ta hodinka a čtvrt se dá vydržet. Jinak mě to moc nebavilo, děj je nezáživný a je to docela nuda. Ale je to dobře natočené, pár zajímavých momentů tam taky je, a existují mnohem horší filmy. Průměr, nic víc. 50%. ()
První polovina filmu založena na drzém okopírování stylu filmů české nové vlny, avšak s nefungujícími neherci, jejichž dialogy jsou tak skutečné jako vidina mého já s červeným diplomem. Druhá půlka zase tak poutavá jako zánět středního ucha. Sakra, přirovnání mám čím dál raději. ()
Vůbec to neni zlá parafráze na zlaté filmy z 60.tých let. Proti tomu, co se točí dnes, je to perla. Takové hold pokračování (pro někoho rozkrádačka) filmu lásky jedné plavovlásky. Ale film rozhodně má své kvality a dobře i vykresluje atmosféru doby. 80% ()
Sú filmy, ktoré som videl raz a viem, že ich už viac neuvidím. Toto je jeden z nich. ()