Opustit Las Vegas

Absolutní spojení chlastu a sexu, tělo na tělo. Deprese a bezvýchodnost doslova sálá z každého okénka filmového materiálu, a to i v místech, která na první pohled vypadají humorně, třeba když Nick Cage veze v samoobsluze vozík plný lahví... A Elizabeth Shue taky nebyla špatná. PROČ JSEM OPILEC? JSI SI OPRAVDU JISTÁ, ŽE TO CHCEŠ VĚDĚT? (20.04.2003)

Tento film mozem pozerat dookola a vzdy sa po nom citim rozbita na marne kusky, nie som schopna popadnut aspon hodinu dych a musim sa asi tri dni non stop dozadovat akychkolvek foriem lasky od svojich blizkych :D Inak by som sa od zufalstva asi zblaznila. Neuveritelne existencialny film, ktory aj ked nepijete, aj ked nemate chut spachat samovrazdu, tak budete mat po jeho vzhliadnuti pocit, ako by ste boli alkoholik a mali samovrazedne sklony. Tak neuveritelne silny snimok to je. A ja mu tlieskam, tak ako tlieskam Elisabeth a Nicolasovi. (12.04.2009)

Drama, které především nabízí spoustu situací k zamyšlení. Ať už v otázkách vztahů a "povolání" obou hlavních protagonistů, Cage a E. Shue. Vynikající herecké výkony stály za věrným zobrazením jejich charakterů a za to zaslouží potlesk. Vývoj pesimistického a pro někoho asi nezáživného děje už je na zvážení.... Zajímavosti: Jelikož Cage i Shue měli "jiné" zájmy (alkohol a prostituce), probíhalo natáčení v období několika let... :-) 70% (20.09.2009)

Jeden z nejsmutnějších a nejtvrdších filmů, co jsem kdy viděl. Kdo koho potřeboval víc? On ji, jako andělskou kurvu, poslední milou duši, Chárona, který ho převeze na bárce plné chlastu na druhý břeh Styxu? Nebo Ona jeho, rytíře na bílém koni v posledním tažení, zbytky jehož lidskosti už dokáže vidět pouze ona, který pro ní představuje někoho, kdo potřebuje pomoc ještě víc než ona sama...? Jestli je Strach a hnus z Las Vegas jednou z mých nejmilejších komedií, je pro mě Leaving Las Vegas jedním z nejlepších dramatů a nejzvláštnějších příběhů lásky. Hluboko smekám před oběma herci a před Mikem Figgisem, bez jehož pojetí a výběru hudby by film nebyl tím čím je... 90% (18.06.2007)

Zaráža ma, ak niekto začne tvrdiť, že kedysi bol Nicolas Cage geniálny herec, ale od istého roku sa zvlčil a začal pred kamerami predvádzať natoľko obskúrne kreácie, až bolo nutné do praxe zaviesť výraz „cagoevský herecký prejav“. Pritom keď si pozriete jeho staršie filmy, skoro všetky boli typicky cageovké! Áno, vrátane Skaly (o Tvári toho druhého nehovoriac, to je úplná esencia cageovej trhnutej teatrálnosti). Takže informácia, že za postavu alkoholika dostal Oscara, pôsobí vtipne, keďže v niektorých scénach je to fakt „klasický Cage“, čo je dnes brané ako urážka a vtedy mu za to Akadémia (ako 31-ročnému!) kľačala pri nohách, nadšene tlieskala a podávala sošku. Osobne mám veľmi rád americkú nezávislú scénu 9O. rokov, ale Leaving Las Vegas mi (napriek miestami skutočne pompéznej atmosfére zhýralého Las Vegas) nesadlo. Za to zrejme môže proste to, o čom je. Zápletka o mužovi, ktorý sa do mesta hazardu odchádza doslova prepiť na smrť, je brilantná, ale jednotlivé postavy skrátka nepôsobia sympaticky a ťažko sa im držia palce. To je síce realistické a logické, ale nič to nemení na danom fakte. Kuriózne s odstupom desaťročí pôsobí kasting, ktorý je absolútne monumentálny (Steven Weber, Vincent Ward, Ed Lauter, French Stewart, R. Lee Ermey, Danny Huston, Xander Berkeley, Valeria Golino), ale pravda je taká, že väčšinou sú to nepostrehnuteľné roličky. (19.07.2023)