Na doraz

Robert Downey a Zach Galifianakis se sešli v tak trochu bláznivé "road movie" komedii. Peter chtěl původně letět za svou těhotnou manželkou do L.A, která má těsně před porodem. Jenže plány mu zkřížil neomalený Ethan, který má namířeno tamtéž, ale kvůli herecké kariéře, i když nemá ani za mák talentu. Na letišti Petera díky Ethanovi potká nepříjemný incident, kvůli němuž je nebohý Peter umístěn na černou listinu pasažérů. Nezbývá mu nic jiného, než vzít odvoz s člověkem, který je zodpovědný za jeho patálie. Jenže cestujte s chlápkem, který vedle vás masturbuje, kupuje si trávu a vozí sebou v plechovce od kávy popel svého nebožtíka táty. Přesto mezi těmito dvěma muži vznikne zvláštní pouto, a navíc Peter musí bezpodmínečně stihnout porod své ženy. Specialista na komedie Todd Phillips natočil celkem vyzrálou komedii, která se prezentuje velmi inteligentním humorem, ale současně se ani tentokrát nevyhýbá extrémům, a tak úplně neusiluje být za každou cenu originální. Do hlavních rolí obsadil svého oblíbence Zacha Galifianakise a poprvé také spolupracoval s Robertem Downeym, na němž není nikdy poznat, jestli ho film šíleně baví nebo šíleně štve. Humorné čí akční situace se střídají s velmi citlivě natočenými pasážemi postupného sbližování mužů, kteří se před tím neznali, ale v podstatě už nikdy potom bez sebe nemůžou být. Tandem Downey-Galifianakis je perfektní a zábava je zaručená. (05.02.2011)

Režisér Todd Phillips se po poměrně svěží Pařbě ve Vegas stylově i žánrově vrátil ke svému 10 let starému debutu Road Trip. Na doraz ale postrádá jakékoliv kvality Pařby, jedná se jen o nenáročnou, předvídatelnou, skoro až primitivní buddy komedii, která bez jakékoliv invence využívá těch nejhorších klišé a typických žánrových postupů road-movies. Scénář je neskutečná křeč. Cesta dvou nesourodých charakterů je nesmírně nudná, povinné zastávky tvoří bez výjimky nudná a zbytečná camea. Vztah hlavních hrdinů se pak celou stopáž pohybuje na ubíjející linii nesnášim tě–nejsi tak špatný–fakt tě nesnášim–nejlepší kámoši. Ne že by takový recept nefungoval, stačí připomenout dnes již klasickou komedii Letadla, vlaky, automobily z roku 1987, kterou ostatně Na doraz nepokrytě imituje. Tomuto filmu je lepší se vyhnout. (02.12.2010)

Ten film trpí klasickým neduhem nových amerických komedií. I Due Date působí, jako kdyby jeho scénář vznikal ještě během natáčení, někde mezi Dallasem a Grand Canyonem. Film tak ve výsledku připomíná surovou hmotu, kterou nestihl opracovat ani scénárista, ani režisér a ani dramaturg, ale producenti ji již posílali do kin. Chybí tomu kontinuita, návaznost a nakonec to graduje do ztracena (výlet k mexickým hranicím jde zcela mimo mě). Snímek navíc ve finále přiváží i pachuť z toho, že tvůrci měli sakra málo střelného hláškovacího prachu na stominutovou komedii. A ten prach vystříleli sakra rychle... Zach Galifianakis se (zatím) neokoukal a (zatím) neleze na nervy, jeho postava pak doslova žadoní o vlastní spin-off (Aldous Snow pro rok 2010?), Robert Downey junior potom sice potvrzuje status lídra hollywoodské ligy, v roli Petera ale trochu tápe a nepropůjčuje ji skoro žádnou osobitost. Na doraz na oraz funguje. Jen ta křivka zábavnosti padala hodně hluboko a pak se do výšin vracela jen sporadicky. Jedem dál... 60% (14.12.2010)

Podivná road movie. Pařba ve Vegas byla fajn, ale donekonečna z ní nejde těžit... Galifianakis se tak nějak zasekl v rolích dementů a mně moc nebavil. Zasmál jsem se jen párkrát a měl jsem dojem, že dát tohle individuum vedle Downeye Jr. bylo by to podobné jako by nekdo nutil ve filmu Anthonyho Hopkinse ve filmu prdět a krkat... Celkem jsem se na film těšil, ale to co jsem očekával nepřišlo. Dávám za dva kufry. * * (22.07.2018)

„Teraz ti niečo poviem. Nechám ťa tu. Nie preto, že ma kvôli tebe vyhodili z lietadla. Ani preto, že ma kvôli tebe strelil federálny agent gumovým projektilom. Ani preto, že si nás takmer zabil pri úplne zbytočnej autohavárii. Dokonca ani preto, že mi kvôli tebe dal nakladačku chlap na vozíku a ty si mi nepomohol. Nechám ťa tu preto, lebo sa mi HNUSÍŠ.“ Ak by som od večera stráveného v kine nechcel nič, len relaxovať pri dobrej americkej komédii s fajn hercami, dobrými dialógmi a vtipnými scénami a absurdnými hláškami ("Neznášam wafle."), zvolil by som tento film. Robert Downey a „tučný Ježiš“ tomu veľa dávajú i v pasážach, v ktorých tomu naopak veľa nedáva scenár. Iste, celé je to dosť neoriginálne (9 z 10 divákov vedelo hodinu dopredu, že skôr či neskôr dôjde na „varenie kávy“) a niektoré nápady nie sú uspokojivo dokončené (Jamie Foxx), ale podľa mňa to šliape tak, ako má. 70%? (01.04.2011)