Trust

Kladu si doteď otázku, jak vlastně přistupovat k naivitě (a jestli to vůbec byla naivita) a k chování hlavní hrdinky. Otázka, jestli je čtrnáctiletá dívka schopná rozpoznat „dobro a zlo“ a domýšlet hlouběji důsledky svého jednání, může být dost ošemetná. David Schwimmer režíruje nápaditě, dává velký prostor Cliveu Owenovi, který předvádí jednu ze svých lepších hereckých poloh (závěr je vážně krásně dojemný, téměř bez patosu) a vcelku komplexně se mu daří zachytit psychiku Annie v návaznosti na onen čin. Nevím, co bych přesně chtěl, aby v tomhle filmu bylo jinak, ale některé věci mi přišly trochu nedotažené, což ve výsledku srazilo celkový dojem do vod mírného nadprůměru. David Schwimmer je každopádně jako režisér bezesporu talentovanou personou. Na jeho další film se podívám velmi rád. (04.12.2011)

Nevěděla jsem, že David Schwimmer režíruje. Film se mu celkem povedl, téma bylo moderně závažné, ale u mě naráželo na jeden fakt, že mi Annie byla mimořádně nesympatická a jediné řešení být jejím otcem by pro mě bylo ji vyliskat (ji nikoliv pedofila, což mimochodem nebyl pedofil), což by asi nebylo úplně výchovně v pořádku. (17.02.2015)

Zajímavé drama o bravo-girls generaci, která prožívá své první lásky přes chat a webku a pak jejich masturbace určené pro jejich milého, končí zveřejněné na internetu. Je to čisté rodinné drama, které má s thrillerem pramálo společného, protože veškerý děj se věnuje psychologii rodiny a její postupné vyrovnávání s nepříjemnou situací. Spíše než kvalitní film je to varování pro všechny dívky (klidně i 20+), které svojí naivitou nahrávají libovolnému uchylovi s dvěma ohranými klišé, které fungují na všechny ženy a dívky v libovolné věkové skupině. 75% (27.06.2011)

,,JSI JEDINÝ KDO MI ROZUMÍ“...,,CÍTÍM K TOBĚ TO SAMÉ, ANNIE“..... /// Sehnat přítele je dneska fuška. Annie má štěstí! Ten její - na ,,chatu“ je milej, chytrej a... to vlastně stačí. Určitě by si dobře rozuměl i s jejím tátou (kurvaže, dyť jsou stejně starý!). Je prostě dokonalej! Film jako ALARM? Nikdy jsem nebyl 14ti letá holka a v jejím věku jsem na ,,chatu“ jezdil pařit (byla taková dřevěná s okýnkama a ...prostě domeček!). ZNEKLIDŇUJÍCÍ? Koukat na uchyláka, jak balí mladou (malou) holku (nepište mi holky, že nejste malý!), pak na ty kolem, jak je to sere a jí to nesere, pak to sere jí a ty vostatní taky, aby to nakonec nesralo nikoho a skončilo to šťastným fyzikářem..... Příběh odsunuje filmařinu do pozadí (každopádně z tý L.Liberato by něco bejt mohlo, jestli ji nějakej perverzák...). Neříkejte mi, že to takhle u vás funguje? Že je chování obyčejných lidí kolem mě horší než všichni perverzáci světa! Jo, emoce jsou, ale nevím, jestli jsem očekával zrovna tenhle ,,druh“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mé lásce po ,,síti“ nefunguje kamera (ta webová...). 2.) Nevím, jak se dneska balej 14tky. 3.) Chtěla bych si zase popovídat se svým perverzákem. Jak se má, co máma, pes.... 4.) Mám dospívající dceru a hledám důvod k zabavení počítače z dětskýho pokoje. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (29.06.2011)

Pročítám místní komentáře a nestačím se divit. Většina vás si koukám vystačí s posouzením "ta holka je blbá" nebo "dyť to sama chtěla" a má vystaráno. Jasně o tom, že to evidentně nebylo znásilnění, protože do toho šla zcela dobrovolně, se můžeme dohadovat dlouho. Ale o tom ten film tak úplně není. Filmu jde spíš o subjektivní vnímání reality. Je to především o pohledu otec versus dcera, v němž každý posuzuje realitu úplně jinak a pak se podle toho taky chová. Otec vidí jasné zneužití dcery internetovým úchylem a moc touží se s dotyčným osobně vypořádat. Když to nemůže udělat, trápí ho obsedantní představy a má potřebu hledat úchyly všude kolem sebe. Dcera je naopak čtrnáctiletá naprosto ukázková puberťačka, která se snaží zapadnout mezi cool oblíbené holky, ale hlavně hledá někoho, kdo jí rozumí, kdo jí pochopí a nebude ji odsuzovat, což je v tomhle věku úkol věru nadlidský. Jakmile má pocit, že tohle všechno konečně našla, sama sobě vsugeruje, že na ničem jiném nezáleží a vnímá "úchyla" jako svého potencionálního přítele. Poté ho přede všemi sveřepě chrání, otcův přístup v ní přitom ještě posiluje vědomí, že "úchyl" byl opravdu jediný, kdo jí kdy rozuměl a ostatní jí nechápou a jsou proti ní zaujatí. Ke zlomovému okamžiku a spadnutí růžových brýlí dochází ve chvíli, kdy zjistí, že podobně jako s ní si chatoval a vyspal se i s řadou dalších dívek. Film je tedy, co se týče psychologie naprosto ukázkový, ať už duševní pochody jednotlivých postav chcete nebo nechcete chápat. Důvod, proč přesto dávám za tři, je zpracování. Přestože film ví, co nám chce sdělit a také to plní, činí tak vzhledem k tématu s překvapivě nezáživnou formou. První půle je víceméně nudná a zlepšení nastává, jakmile dostane víc prostoru Clive Owen, protože ten tu hraje opravdu výborně. Bohužel tím více vyniknou plytké výkony zbytku osazenstva. (09.06.2012)