Pod jednou střechou

50% Cizí dítě ve společné péči dvou protikladů může být zábavná podívaná, pokud je dítě obdařeno vnitřním voice-overem, který posílá do háje všechny okolo jako v Kdopak to mluví. Jenže tohle nemluvně ale nemá pro děj filmu žádný smysl- prakticky nemluví, roztomilostmi neplýtvá a jeho roli ve filmu by lépe ztvárnilo štěně labradora jako v Marley and me. Katherine Heigl zvládá svoje role upjatých husiček natolik přesně, že se neodbytně vrací myšlenka, že tyhle blonďaté control-freaky vůbec "nehraje". Josh Duhamel má ten typ toho prázdného rošťáckého charakteru, na který se dobře dívá- a nic dalšího za ním není. Proč tedy mířím relativně vysoko? Ve scenáristickém týmu byl zjevně jeden talentovaný pisálek, který do banálního plastikového marastu kolem nasypal ostrou dávku hlášek a verbálních přestřelek. Ze života, jak ho známe. :) (25.01.2011)

Klasická romantika s pěknou Heigl a v pohodě Duhamelem, která spoléhá taky na roztomilost děcka jakožto obměkčujícího nástroje mýho hodnocení. No, stejně je to průměr, tak co se s tím srát, mě jenom tak něco neobměkčí. Každopádně najdou se tam i dobry momenty, ktery pobavijou, ale jinak je to těžce předvídatelny a tudíž né moc zajimavy... (06.01.2015)

Celkovo obsahom to nebol márny film, ale niektoré vsuvky mi ho posunuli výrazne dolu. U Heigl som zvyknutý na primitívne komédie a hoci tá stupidita šla čiastočne bokom, predsa len vtípky s grcaním a hovnom na tvári mi prišli veľmi negustiózne. Hlavne teda to hovno, to som sa už pogrcať šiel sám. Ale čo je ešte viac na grc, to sú nenápadné narážky, repliky a akoby bočné neviditeľné linky, v ktorých ale pozorný divák zistí, že 1) najväčší odborníci na výchovu detí sú homosexuálne páry, 2) pri adopcii a osvojovaní detí je najmenší problém u transsexuálov - to potvrdzuje aj údajná sociálna pracovníčka, že sú to úžasní ľudia a spoločenské vzory. Takže vďaka propagande trpký pocit, ale to aj z toho, že to dieťa vlastne muselo dosť času pretrpieť - polovicu času tam neustále a reálne plače, mne osobne by bolo ako hercovi z toho na nič. (17.05.2024)

Katherine Heigl a Josh Duhamel byli fajn, ta chemie mezi nimi celkem fungovala, ale scénář jim do huby vkládal takové kraviny, že jsem hlavně ke konci chtěl brečet, ale ne tolik dojetím, ale prostě tím, jak je to blbé a jak to nuceně musí vést přesně k takovému závěru, který jste očekávali. Ten konec mi prostě vadil a celkově srážel celkem dobře započatý film. (15.10.2017)

Využít romantické komedie, abych se při jejím sledování mohla současně věnovat i jiným, zajímavějším činnostem jako je třeba žehlení, není zase tak špatné. Příběh osiřelého mimča je to sice pěkný, ale zároveň klišoidní od začátku do konce - společná starost dvou přátel, sblížení, rozchod, letadlo ... nicméně ten konec jsem zhodnotila jako otravnost na entou. Člověk by mohl zcela přesně odhadnout, co bude následovat. Typicky americký zvyk se jet stíhat na letiště, omluvy, usmíření a happy end. V rámci žánru ale celkem skousnutelná záležitost. 2,5* (06.01.2015)