Děcka jsou v pohodě

Dlouho jsem neviděl tak obyčejný film. Myslím tím z obyčejného života. U většiny filmů si říkáte: "Vždyť je to jen film". Ale tady jsem měl pocit, že jsem v autentickém prostředí a nechal se unášet přirozenými mezilidskými vztahy, které se dále rozvíjejí. A ta přirozenost, nejistota a rozpačitost v životě (ehm, ve filmu) mě nutí dát čtyři hvězdičky. (29.12.2010)

V tomhle filmu se vlastně završuje proces zobrazování lidské homosexuality na filmovém plátně. Zpočátku znamenala absolutní tabu. Později se sice objevila, ale v takové pozici, jako má dnes pedofilie. V další fázi už se filmaři dívali na homosexuály s kapkou porozumění. Jsou přece nemocní, za svou odpornou deviaci nemohou. Zároveň využili gaye jako rekvizitu v komediích, takže narůžovělí cukrující pánové zaplnili filmová plátna. Zobrazováním lesbických vztahů se tehdy ještě filmaři vyhýbali, protože to neskýtalo takový komický potenciál. Čemu se smějeme, to nám připadá lidštější, takže přes trapné stereotypy tenhle vývoj přece jen pomohl změnit předsudky. Poté následovala vlna boje za práva homosexuálů. Každý aktivismus je ve své horlivosti dogmatický, a proto to často dopadalo způsobem, kdy byla lidská sexualita zobrazovaná jako vztah dvou mužů či žen a vyloženě jako okrajová a podivínská záležitost heterosexuální poměr. Děcka jsou v pohodě zobrazují současnost, kdy se aspoň v těch šťastnějších zemích a oblastech nemusí homosexuálové bát hlásit ke své orientaci. Režisérka ale šikovně využívá poslední kontroverze, jaká ve vztahu k homosexualitě zbývá - registrované partnerské vztahy a především rodičovství. S obojím mají mimochodem podle posledních průzkumů problém i v tradičně liberální Francii. Nedávno provedený průzkum prokázal, že s přijetím má potíže asi polovina populace. Děti pochopitelně lesbičky i gayové měli ve všech historických epochách, nemohli si obvykle totiž vybírat a na jejich potomcích to žádné deformace nezanechalo. Lesbický pár čelí ve snímku zásadnímu problému. Jejich dvě děti počaté přes spermabanku touží poznat svého biologického otce. Ukáže se, že mužský v rodině přece jen chyběl, a rodinná krize se nevyhýbá ani homosexuálním párům. Děcka jsou v pohodě jsou až překvapivě civilní a vkusně natočený film s výbornou ženskou dvojicí v hlavních rolích. Jeden by ani neřekl, že jde o velké hvězdy filmového plátna, dokonale se proměnily a nestydí se za své přirozené stárnutí. Celkový dojem: 80 %. (28.01.2013)

Úplne pohodový film, ktorý vyznieva a plynie úplne prirodzene. Prináša skôr trampoty každodenného rodinného spolužitia ako ohurujúce témy. Osviežujúce na celom filme sú herecké výkony a kombinácie - najmä Julianne Moore a Mark Ruffalo, ten ma prekvapil úplne najviac. Výborne fungujú aj iné postavy - v prvom rade neskutočne roztomilý záhradník, decká v podaní Mie a Josha a mnoho úsmevných momentov. (08.02.2011)

Nečekaně skvělý film - minimálně pro mě byl velmi příjemným překvapením. Maximálně mě bavil a pošetile jsem při jeho sledování toužil po tom, aby nikdy neskončil. Tahle inteligentní podívaná je natolik plná chytrých a zábavných dialogů, výtečných hereckých výkonů (famózní Julianne Moore) a nápaditých dějových zvratů, že nemohu nedat plné hodnocení. Tenhle film si ho zaslouží třeba už jen proto, že inspiruje k celé řadě zajímavých otázek. Co definuje otcovství, či obecně rodičovství? Je to jen genetický vklad v podobě předané DNA, nebo dlouhá léta výchovy? Jak se liší homosexuální a heterosexuální vztahy? Skutečně jsou natolik stejné, že řeší i podobné problémy? Jaká je psychologie dárců spermatu? Jak se změnil model rodiny od tradičních časů mamky s taťkou? Jak se liší ženská a mužská sexualita? Skutečně koukají lesbické páry na gay porno? Podobných otázek mi po zhlédnutí tohoto filmu víří hlavou tolik, že mám skoro až chuť si ho pustit znovu. Nejen děcka - i tenhle film je v pohodě. (29.08.2012)

Nepřekvapuje mě to nadšené přijetí u amerických kritiků a převažující pozitivní odezva u nás, protože Lisa Cholodenková napsala a natočila svůj zatím nejdiváčtější film, ve kterém nemá potřebu diváka s čímkoliv konfrontovat (vytrhávat ho z jím dobře známého prostředí a seznamovat ho s uměleckou subkulturou, narušovat jeho představu o vlastní sexualitě tím, že poté, co se identifikuje s hlavní heterosexuální postavou, z ní udělá queer hrdinku). DĚCKA JSOU V POHODĚ jsou sice distribuovány (v Americe v létě proti velkým blockbusterům, u nás Aerofilms) a propagovány (prostřednictvím cen a pochvalných výroků recenzentů) jako indie film, ale přitom kromě ozvláštnění v podobě homo/bisexuality hlavních ženských postav se užívá strategie mainstreamového filmu. Divák nemá přemýšlet nad tématy, která jsou echt-aktuální (vychovávání dětí homosexuálním párem, umělé oplodnění), protože ta jsou buď nedostatečně rozvedena nebo odlehčena, a tak slouží pouze k zasmání. Homosexuální pár ztvárňují herečky, které jsou heterosexuální, a nepomůže ani sebereflexivnost v podobě dialogu mezi matkami a synem, kdy matky řeknou, že se dívají na gay porno, protože jim u toho lesbického vadí, že v něm hrají heteračky. Obsazení vůbec svádí k myšlence, že Lisa Cholodenková chtěla spolupracovat s Julianne Mooreovou, protože ta pochválila její debutový snímek VYSOKÉ UMĚNÍ, a Julianne Mooreové se podobná role hodila, protože si v poslední době vytváří mediální image jakožto herečka, která se angažuje v otázkách homosexuálních sňatků (a sama "provokuje" svou údajnou bisexualitou, a tak ve filmu vlastně hraje sama sebe). Nejspornější je ovšem rozpor mezi politickou nekorektností (film jako politikum, které hlásá, že homosexuálové mohou vychovat zdravé a "normální" děti a že sexualita není zas tak jednoduchá věc, protože touha může být v rozporu s tím, jak se identifikujeme) a politickou ultrakorektností (opravdu je nutné mít ve filmu někoho černé barvy pleti, aby se neřeklo?, opravdu je nutné podtrhovat stereotyp o butch lesbě v případě stylizace postavy Beningové?, opravdu je nutné nakonec zůstat u "neměnnosti sexuality", když je bisexualita vnímána jako nerozvážný úlet, způsobený nešťastností ve vztahu?). Jde tak o přesně ten typ "feel-good" filmu, u kterého mnozí vypínají kritické myšlení - ano, jednotlivé složky jsou v pohodě (režie, scénář, herecké výkony), ale celek je značně problematický a vnitřné rozporný. (23.12.2010)