Drahé tety a já

V momentech, kdy Jiří Hrzán zpívá a tančí, má člověk chuť využít možnosti rychloposuvu. Nevím, čím to je, ale jinak mi vůbec nevadí, a to ani v okamžicích, kdy se staví na hlavu. Přestože se Hrzán snaží velice, nedokáže si ukradnout celý film pouze pro sebe. Gollová zde sice již ztratila své mládí, nikoliv své komedíální umění a spolu s Evou Svobodovou vytváří výbornou dvojici (ač moc jako sestry nevypadaly). Ano, je to příběh velice naivní a celkem o ničem. Ano, vnímavý a zkušený divák dokáže pachatele odhalit ihned. To však neznamená, že se nevyplatí na něj podívat. Dobrého humoru přece jenom nikdy není dost. Odpovědní by měli litovat, že Gollová, které ve filmu přidali celých 9 let, nedostala po válce prakticky prostor. 70% (25.06.2020)

Ikdyž mám rád komedie Zdeňka Podskalského, Drahé tety mě zas tak neučearovaly, asi se mi moc nelíbí rychlý střih a rychlé tempo filmu. nicméně musím říct, že oceńuji jeho kvality a chápu, že se tato komedie může spoustě lidí líbit. Hlavně zdůrazňuji všechny herecké výkony a nezapomenutelného Jiřího Hrzána, které opravdu exceluje a jde vidět, že si roli opravdu užívá. (06.04.2018)

Film se natáčel ve Vlachově Březí, kam jsem jezdil jako kluk. Pochválen buď Zdeněk Podskalský za to, že jako jeden z mála režisérů ve svých filmech nezapomněl na Jižní Čechy. Tahle komedie je sice trochu průměrnější, ale i přes určité výtky (vždycky mě trochu štvaly ty Hrzánovy písničkové parodie, chvílemi jsou postavy až příliš praštěné) ji mám rád. 65%. (30.12.2010)

Po shlédnutí tohoto filmu vím už naprosto přesně, co znamená termín „ambivalentní pocity“. Pro letní atmosféru maloměsta a pro něco neidentifikovatelně příjemného však převažují ty pozitivní a proto se na něj vždy ráda podívám. Nemalou roli hraje rovněž i skutečnost, že některé scény jsou natočeny v roce 1974 v Českých Budějovicích a tak se vracím domů a do doby, kdy jsem možná některým okolo v kočárku jedoucím miminkem… (08.07.2010)

Zjevení. Normalizační komedie, která někam směřuje, není nudně nasnímána (kamerou hýbal Miroslav Ondříček), agresivně nám nepodsouvá, jak fajnově se v reálném socialismu žilo (na konci se sice všechno vrátí k naprosté harmonii, ale z hrdiny je magor) a své občasné výlety k muzikálu nebo černé komedii dokáže obhájit převažujícím střeleným tónem. Teprve v poslední třetině film vyjevuje pár výraznějších nedostatků. Tempo vinou nadbytku slov slábne, Hrzánovo chování pozbývá posledních znaků lidskosti, vychází najevo, jak zbytečnou postavu hraje Janžurová a kriminální podzápletka je vyřešena příliš zbrkle. Tety jsou ovšem, po vzoru jejich vrstevnic z Jezinek a Bezinek nebo Pěti lupičů a staré dámy, neodolatelně nesnesitelné od začátku do konce. 70% Zajímavý komentář: Marthos (12.09.2012)