Hanna

Akční film po Wrightovsku, to znamená s pomalým tempem, vynikajícím vizuálem a důrazem na postavy. A ono to vlastně i docela funguje. Příběh je sice dost slabej a prostředek s poznáváním světa je místy otravnej. Joe Wright to totiž natočil přesně tak jak chtěl, postavy jsou výborně napsané, po emotivní stránce to skvěle funguje a akce, i když jí je málo, je dost slušná. Herci to navíc zvedají i v těch horších chvílích a zvláště Saoirse Ronan opět dokazuje, že mezi dětskými herečkami nemá konkurenci (až na Chloe Moretz samozřejmě). A Chemical Brothers to v některých pasážích rozpalují slušně, ale na hudební orgie Daft Punk z Trona nemají ani náhodou. 70% (15.06.2011)

Musica animata! Tak to si Wright sestavil perfektní obhajobu! Teď si proti němu nějakou chvíli netroufnu říct ani slovo. Myslela jsem si, že je to jen takový nějaký estéteček, ale tady si vyrobil takový pěkný žánrový chuchel, až mi srdce usedalo, myslím, že je celkem ostuda snažit se to vnímat jako akční béčko, na to je tam příliš smyslu pro humor - a všeho dalšího kurňa, vnímejte smysly a nikoli mozkem. Ale je možné, že jsem trochu víc intoxikovaná pohlcující formou, než by bylo vhodné, abych mohla úplně přesně pojmenovat, co jsem si vzala z obsahu a jestli si to vážně zaslouží zařadit do srdíčkových filmů. (16.09.2013)

Tak se mi zdá, že Joa Wrighta na Hanně ani tak nelákala možnost natočit si akční scény (ne, že by je neuměl, to tedy ani náhodou), jako spíš možnost vrhnout dívku s dokonalými encyklopedickými, ovšem teoretickými znalostmi do víru civilizace a nechat ji (ne)semlít. A to se mi na filmu líbilo nejvíc. Ve výsledku ani tak nešlo o to, že se někdo někomu za něco mstí, o špiony ani supervojáky. Nejvíc mě zajímala právě hlavní postava skvěle zahraná po čertech sympatickou Saoirse Ronan, její poznávání skutečného světa, sbližování se s lidmi a tak dále. Hudba, musím říct, nic moc, ale vizuál s dlouhými záběry a řadou výborných scén (bojových i lidských, jako povídání pod peřinou) všechno přebil. (24.03.2013)

Tak tentokrát jsem se s Wrightem minul. Evidentně se to nestalo jen mně, a jak se zdá, hodnocení se různí podle toho, zda divák přistupuje k tomuto filmu jako k uměleckému dílu anebo si žádá trochu normálního vyjadřování a vypravování, tedy naopak přistupuje k Wrightovu uměleckému dílu jako k filmu. Wright každým dalším snímkem dokazuje svou všestrannost a "hravost", a Hanna bude pevně doufám jeho největším úletem do světa jeho nesporně originálních, a stejně tak nesporně ujetě deformovaných pohádkových představ. Vlastně celý film je jako (nejen ta ve filmu použitá) hudba Chemical Brothers - ve velké většině odlidštěná, cizí, ale se záblesky přitažlivosti a tu a tam skutečně nádhernými místy. Jsem jen zvědav, co ze "Sírši" vyroste, když se bude ochomýtat kolem strejdy Joea ještě pár dalších let... jejímu herectví to očividně prospívá, ale o její hlavu se začínám docela bát:) A když je řeč o hlavě, Hanna je v podstatě snový film - ale ta snová mozaika není moc příjemná na prožívání, a Wright dělá na určitých místech všechno pro to, aby vám to sledování znepříjemnil - rychlé střihy, točení kamerou, strašidelné detaily a do toho šílená hudba, je to spíš jako trip na pomezí good a bad. Rodinka polohipíků se střelenou dcerou v Hannině věku, pohádková duhová chaloupka, neskutečně úchylný Tom Hollander (teplí sadisté ze starých Bondovek hadr) a jeho zvrácené pohádkové pohvizdování, zrzavá liška/zlá královna Cate, a tu a tam podvratné Wrightovo gesto dělající z pohádek něco oplzlého. To se nám to tu ale zapohádkovalo, což? Ale ta estetika je prostě taková a ne jiná, a pro Wrightův počin jménem Hanna taky klíčová. Protože krom estetiky a strhujících hereckých póz (pozor, nikoliv výkonů) už nemá co nabídnout - o ději se totiž nemá smysl bavit a hledat v něm smysl je ztráta času a budování frustrace;) Čili jako moderní umění OK, jako Wrightova exhibice dvakrát OK, ale pro normálního diváka KO. A já se dnes budu počítat k těm normálním... 60% za vizi a efektní řemeslo. (02.01.2013)

Artový akčňák o hit girl, hledající vlastní ženskou identitu. To vše ve světě, kde zabijáci pasou ladyboye, za poskoky mají skiny v bomberu, kanadách a s kšandami dole, a všemu šéfuje ženská, která tráví u ranní zubní hygieny tolik času, co puberťák čerstvě objevivší kouzlo masturbace. Asi nikdy nepochopím, jak takový scénář mohl někdo protlačit přes šéfy studia, ale nebudu zastírat, že se mi to líbilo. Ve škatulce ‚weird‘ se letos asi nenajde moc přemožitelů. Každopádně je nad slunce jasné, že jedna škatulka je Wrightovi hodně malá. Chemická hudba super, Saoirse je vynikající herečka, ale Cate by se na ty záporné role měla vybodnout. Sovětskou agentku vyměnila za americkou, černý účes za zrzavý, ale tragédie je to nachlup stejná. 4 a ½. (23.06.2011)