Týden bez závazků

farrellyovka balancujuca na hranici trapnosti (ako sme si na to u ich poslednych filmov zvykli) a kopirujuca svojim stylom tak trocha momentalneho krala komedii juda apatowa, zachranena niekolkymi vtipmy u ktorych som vybuchol smiechom. skoda ze to ma viac hluchych miest ako tych skutocne vtipnych, ale prezit sa to da... (21.03.2013)

Až moc málo vtipných, za kule přitažených scének. Místo toho zbytečné protahování, honění se za vlastním ocasem a hrozně moc moralizování. Hall Pass mě po dlouhé době dokázal párkrát uzemnit, mlátil jsem sebou o postel a utíral si slzy. Bohužel jsem na další epileptický záchvat musel čekat dalších 15 minut při kterých jsem se naopak šťoural v prdeli. Nevyváženost je hlavním problémem veškerých současných komedií a právě Hall Pass se mezi ně může směle přidat. Místo toho, co by chtěl vidět asi každý divák, a to totální utržení z řetězu hlavních hrdinů a užívání si svobody, místo toho se celý smysl a děj filmu zatočil do zátoky "Kvalitní morálka" a v tomto smyslu pokračuje až do konce. Ano USA, ano silně věřící, ano Hollywood, ale do prdele, čekal jsem, že opět celý film neprokouknu po jednom traileru. Přesto dialogy psal inteligentní člověk, který ví téměř vše o manželských strastech, občas dokonalé konverzace a hlášky. 60% (05.06.2011)

Klasický Farrellyovci v netradične myšlienkovo ženskej no humorom mužsky podanej easy komédii na sobotný večer, ktorej dominuje správňak/slušňák wilson, pár tradičných fekálnych fórov a niekoľko vydarených slovných prestreliek a dialógových vtipov, morálne ponaučenie no žiadne extra tlačenie na pílu a príjemný soundtrack. (16.04.2011)

Bobby Farrelly a Peter Farrelly nám předložili další pokus o nevydařený vtip. Tato jinak poměrně úspěšná dvojice tvůrců si letos připravila snímek, který je založen na jednoduché myšlence, kdy manželky dají svým manželům týden volna na to, aby si s někým zasouložili (ti manželé). Také vám to přijde blbé? To ještě nic není, ony totiž počítají s tím, že se manželům nic takového nepodaří a ještě víc je to jako rodinu semkne. A teď už vám to přijde blbé? Tak si k tomu přidejte typické americké předměstí, znuděné zbohatlé a primitivní paničky, fotry hrající poker v kuchyni a chlapácky diskutující o sexu a jednu sexy servírku, která má zamotat hlavní zápletkou filmu. Jak naivní schéma. Každému ihned dojde, že nás nečeká nějaký příval srandy a fekálního humoru (typického pro oba tvůrce). Místo toho přichází očekávané moralizování a vysvětlování, že rodina je základ státu. Jeden náznak fekálního humoru tam byl a nebylo to špatné. Jedna scéna s marihuanou, ale z té se dalo vykřesat mnohem, mnohem, mnohem víc. Zbytek jaksi pohřbívá sám sebe právě tou očekávanou pointou. Farrellovci na plný plyn to nejsou a Owen Wilson zestárl do role umravněného fotřínka. A Christina Applegate? Melounek neví, jestli hraje komickou roli nebo charakterní, každopádně nehraje vůbec nic. Tvůrci ji obsadili snad jen ze soucitu nebo jim už zkrátka nezbyly peníze na dobrou a sympatickou herečku. Celý film tak nakonec zachraňuje podivínský Stephen Merchant v jakémsi bonusu v titulkách, který během několika sekund ukáže, jak film mohl být vlastně vtipný a ulítlý a doslova typicky Farrellovský. (03.06.2011)

Začátek vypadal jako docela realisticky pojatá komedie o problémech středního věku a unavených manželství. Ale pak se to zvrhlo, kdy chlapům fakt šlo jen o to zasunout, a nakonec zahnuly jejich manželky (jak originální!). Popravdě si myslím, že většina chlapů by možná ani tak nemyslela na sex, nebo ne především, protože by jim ženské lezly na nervy, a šli by na fotbal, do hor, do hospody, prostě užít si tu chvíli klidu. Chvíli klidu bez ženských, bez dětí, nikdo nic nechce, neotravuje. Nevím, tohle mi přišlo svým myšlením mimo realitu, poněkud zvrácené á la Vejdělek a jeho Ženy v pokušení a Muži v naději, a vlastně mi to nic nedalo, nepobavilo a ani k zamyšlení zde nic není. Ale jsem rád, že jsem po čase viděl Christinu Applegate. (17.02.2019)