Velké manévry

V lecčem mi to připomínalo Červeného a černého. Gérard Philipe v roli vypočítavého fešáka, pro kterého jsou pletky oblíbenou volnočasovou aktivitou – až do chvíle, kdy se do jedné své „oběti“ zamiluje – není nepodobný egocentrickému a neméně krásnému Julienu Sorelovi, a postava Michèle Morgan se madame de Rénal podobá nejen vzhledově. Velké manévry se sice neberou tak vážně jako Stendhalovy filmové adaptace, ale přesto na příběhu lehkomyslného poručíka, který si tak dlouho hrál, až prohrál, nic moc komediálního neshledávám. (18.03.2013)

Když už teda romantický film, tak jedině z doby, kdy pánové mohli z dámy na první schůzce spatřit obnažený maximálně kotníček. Dost se mi po této době stýská, jako né, že bych ji přímo zažila, samozřejmě je mi méně než sto let, ale fakt se mi líbí ten starosvětský způsob dvoření, kdy každé gesto mělo svůj smysl a všechno nezačne a neskončí jen tím, že vás kluk zatáhne nad ránem na záchodky. Srdce ženy se napřed muselo po rytířsku dobýt, stálo to hodiny nadbíhání, vymýšlení lichotek, kupování dárků a výsledek byl nejistý. Což ale neplatí, když jste vojáček v parádní uniformě, protože na frčky holky prostě letí, to jde pak všechna cudnost stranou, to vám povídám. Já jdu teď své ctěné mamince říct, aby mě v mém pokojíčku pro jistotu zamkla na sedm západů, protože naší vesnicí mají v brzku projet dragouni a já teď nepotřebuji žádný problémový pletky. (25.02.2015)

S potěšením jsem po letech uvítala promítání tohoto skvělého dramatu. Má vše, na čem kdysi stavěly svou popularitu historické filmy – romantický příběh, skvělou kostýmní výpravu, sympatického hrdinu a krásné ženy. Gérard Philipe zazářil v roli mladého okouzlujícího floutka, který přes lehkomyslně uzavřenou sázku k opravdové lásce a její následné ztrátě přišel. I když s odstupem času ztrácí film něco ze svého kouzla, nostalgie vítězí. (21.03.2014)

Posmutnělá komedie o poručíkovi, který se musel zbavit svého dětinského názoru, že život nemusí bolet a láska, že má jen bavit. Gérard Philipe v podobné, ale o něco vážnější roli než byl jeho slavný Fanfán. Jeho Armand je naprosto okouzlující, ale zároveň tak zoufale nedospělý, že se paní Riviérová zdá být jedinou dospělou ženou ve městě, protože jeho povrchní floutkovskou vrstvu neakceptuje, ač s tím poručík de la Verne slavil doposud v provinčním městečku takové úspěchy. Velmi pěkně zachycená atmosféra konce 19. století a jejích libůstek. Kontrast mladíka, který bezstarostně ohrožuje mravy či pověst velmi ochotných dam městečka a ženy, která tvrdou daň za "zkaženou" pověst musí pokryteckému městečku platit. (24.08.2007)

Povedal by som, že René Clair dokázal obdariť svoj kostýmový úlet 50. rokov väčším zmyslom, ako napríklad Renoir. Veľké manévre ťažko radiť do kategórie komédia, skôr sa jedná o romantickú drámu. Natočenú však natoľko svižne, že sa nebude nudiť ani najväčší cynik. Príbeh milostného trojuholníka, ktoré obvykle nekončia šťastne. Každý máme nejakú minulosť a zbaviť sa jej nie je tak jednoduché. Pokiaľ sme raz sklamali a klamali, prečo by nám mal veriť človek, s ktorým to myslíme skutočne vážne? Prečo dávajú ženy prednosť mužom v uniformách? Nepáči sa im iba tá uniforma? René Clair natočil Veľké manévre s vymazlenou výpravou a citom pre načasovanie scén. Ďalší film, pri ktorom som si postupne uvedomil, že som ho videl kedysi veľmi dávno na čiernobielej televízii v starom byte. No a tie Gerardove uši.... (09.03.2014)