Sherlock Holmes: Hra stínů

Sherlock Holmes: A Game of Shadows - dvouhodinovka plná pěkných barevných obrázků, z které se ale vytratila duše spolu s veškerou logikou, švihem a i ten humor snad odjel pryč na vánoční prázdniny. Vizuálně se Guy Ritchie posunul kupředu, ale příběhově se zas vrátil o dva kroky zpátky. Utahané pokračování, kterému když dojde dech vytasí se s detonací namísto slovní přestřelky mezi Sherlockem a Watsonem, tak pokulhává (respektive cválá na poníkovi) za svým nedokonale dokonalým bratříčkem, který nemusel využívat mimikry k pobavení diváka. (21.12.2011)

Škoda mírné zdlouhavosti příběhu, možná šlo film o dvacet minutek zkrátit a zachovat vysoké tempo po celou dobu. No, i když termín "vysoké tempo" je docela na zvážení, Holmes zde cválá na poníkovi. Mimochodem tohle společně s jeho převlekem za "cokoliv" jsou nejlepší scény ve filmu. Pokud jsem si myslel že jsem se Roberta Downey Jr. přežral, tak mě utvrdil v opaku. Stále je vynikající. Vévodí svému Holmesovi ještě více než v minulém díle. Mimochodem první díl se mi líbil přecejen více. Ale na druhou stranu tomuhle rozhodně dám šanci při opakované projekci. Zatímco první díl se odehrávál jen v kulisách Londýna, bylo trošku jasné, že Londýn by při pokračovaní mohl začít být trošku těsný. Takže se cestuje po Evropě. Při podobných dobrodružstvích mi vždy vytane na mysli jedno jméno Indiana Jones. Ano, již při sledování Tintina bylo jasně vidět, jak nám všem hrdina s kloboukem a bičem moc chybí. Nové pojetí Sherlocka mi nevadí, je zábavné, nesmí se brát nějak přehnaně vážně. 70% (09.01.2012)

Berlínské vánoční intermezzo 2. Na počátku bylo slovo... mého muže, že nastal čas si taky jednou udělat večer bez společnosti potomka, o kterého bude pro tu chvilku vzorně postaráno, a zamávání dvěma lístky v ruce. Ritchieho předchozí výlet do holmesovského revíru se mi líbil, takže jsem projevila vzorně nadšený manželský souhlas. Ovšem zážitek z filmu v mnohém připomínal film samotný, přinejmenším v osudu nevěsty, která trčí v tmavé barabizně v Anglii, zatímco novomanžel si užívá líbánky v Evropě s někým úplně jiným. Hra stínů hraje stejnou hru jako řada sequelů, tudíž se oproti jedničce tlačí na pilu s dvojnásobnou silou, aniž by toho jaksi bylo tolik k přefiknutí. Pokud už v jedničce hrála zápletka druhé housle a ženské postavy byly víceméně zbytečné, tak zde si nevrzne ani zápletka, ani Irene s Mary (dámy prominou). Budiž. Homoerotický subtext přestal být subtextem, protože nazývat subtextem něco, co vás mlátí kladivem do hlavy, je trochu nepatřičné. To mi taky nevadilo, spíš naopak. Ale že se steampunková buddy-cop commedy zvrhla v pseudobondovku tak infantilní, že jsem co chvíli kontrolovala svůj hrudník v současnosti dosahující velikosti F (Fuj, to jsem se lek), jestli mi náhodou nepropukla samovolná laktace, to mi vadilo nemálo. Abych jenom nekritizovala, tak trio Downey-Law-Fry je k sežrání, ačkoli tradici, že v každém Ritchieho kousku se některý z bratří Holmesových svlékne, bych s dovolením omezila na Sherlocka, protože Downey v tomto ohledu přece jen smyslům lahodí víc, a jednotlivé scény, kupříkladu etuda s jedním mezkem pro bratra Sherlocka, jsou zábavné víc než dostatečně, jenom se nemůžu zbavit dojmu, že celek vykazuje podezřelou podobnost s ježčím gulášem, který přišel Holmesovi s Watsonem ve filmu tak k chuti, protože šťavnaté kousky remízují s flaksami a co chvíli si zapíchnete bodlinu do patra. Přežít se to dalo, ale musím bohužel konstatovat elementární fakt, že v době, kdy se na obrazovku vrátila druhá série Sherlocka pro 21. století, mi přijde tahle šachová partie Holmes kontra Moriarty, kde střelcům cuká prst na spoušti, koně jsou splašení, dámy se ocitají mimo šachovnici, věže se bortí v prachu a pěšci netuší, která bije, krapet zbytečná. Tentokrát to bohužel byl pat, Guyi, ale třeba se odveta vydaří líp... (05.01.2012)

Podobný "upgrade" jako z jedničky na dvojku Pirátů: Postavy schematicky poletují z A a do B a po chvilce je vlastně jedno, co se na plátně odehrává. Celá účast diváka se dá charakterizovat přítomností postavy cikánské věštkyně Noomi Rapace: I ta se filmem jen tak prokouká a téměř promlčí, protože nemá pražádný prostor k řádnému nahlednutí celému detektivnímu pátrání pod pokličku, natož odhalování indicií. Ritchie valí na plátno jednu zpomalovačku za druhou a zahlcuje omamnými vizuály, ale jako vypravěč příběhu, který strhne, selhává. Zbývá série schematických honiček se zaměnitelnou choreografií, průběhem i vyústěním, na jejímž konci přetrvává hořký pocit, že doyleovský arcidémon Moriarty si rozhodně zasloužil mnohem důstojnější duel. 5/10 [Londýn, 6/12/2011] (11.12.2011)

Můj největší problém s tímto filmem byl jeho příběh. Příběh je slepenina snad všeho, ale bez většího smyslu. Bylo mi úplně jedno, co se zrovna ve filmu děje. Film se snaží působit chytře, ale ve výsledku je to celé strašně překombinované. Ty nicneříkající utahané dialogy mě po hodině už neskutečně otravovaly, dokonce jsem se v jednu chvíli přemáhala, jestli se dodívám do konce. Humor taky moc nefungoval a vlastně i to škádlení dvou hlavních hrdinů mezi sebou, na kterém stál celý první díl, mi už tady vůbec nesedělo. Robert Downey Jr. zachraňuje, co se dá, ale i on je středobodem několika trapných momentů (celá hrozná pasáž ve vlaku). Nemůžu upřít filmu jeho řemeslné kvality, na ten všudy přítomný digitál už jsem si zvykla, film obsahuje spoustu režijních nápadů a právě za to asi přidávám tu třetí hvězdu. Především za scénu v lese, která je jistě vrcholem filmu a taky za snahu o jistou osudovost (byť to ve finále stejně moc nevyšlo). Měla jsem už problém s prvním dílem, ale ten beru jako takový neškodný oddechový průměr, druhý díl je o dost slabší a třetí díl už nejspíše vynechám úplně. Velmi slabé 3* (15.04.2012)