Spanilá jízda

Počátek nové, leč příliš krátké etapy českého historického filmu - reflexivního, nesvázaného apriorním ideologickým požadavkem, nejednoznačného. Poměrně chudý děj nezaujme tolik jako zajímavé myšlenky (pomsta, zodpovědnost, člověk jako oběť či tvůrce dějin?), jež skrze něj probleskávají a neustálé zpochybňování oficiálního obrazu Husitství i klišé žánru. Hlavní hrdina je spíše nesympatický, přesto však lidsky pochopitelný a politováníhodný, daleko zajímavěji však vyznívá jeho protivník. Ostatní postavy jsou někdy až protivnými schématy (Vlasta Fialová zde opravdu získala nevděčnou roli, v níž její šarm zcela zanikl). I když vývoj příběhu občas trochu stagnuje, je alespoň stále přítomna Illíkova působivá kamera, která na svou dobu až nevídaně dokáže přesně vypočítanými pohyby plasticky vykreslovat prostředí a uvrhnout diváka přímo do děje (opravdu nádherná sekvence útoku jízdního šiku). I díky ní je chladný divácký postoj na míle vzdálený. Otevřený konec, mrazivý svou všedností a časovou umrtveností před fatálním útokem, nemohl být zvládnut lépe. (16.09.2011)

Kvalitních historických filmů ze středověku má česká kinematografie jako šafránu a Spanilá jízda určitě do této skupiny patří. Pomalým výpravným stylem mi to hodně připomělo o něco mladší Markétu Lazarovou. Kamera, kostýmy, režie i herci jsou perfektní. Kromě toho na rozdíl od husitské trilogie Otakara Vávry z 50. let je tento film poměrně reálným obrazem historických událostí. Jediné co bych vytknul je pro mě nepochopitelná "okleštěnost" příběhu. Zrovna ve chvíli, kdy se divák ztotožní s charaktery a děj začne nabírat tempo tak film skončí. Klidně by to mohlo být o půl hodiny delší. Také jsem byl trochu zklamán jedním důležitým faktem - historický velkofilm a neodehraje se v něm jediná pořádná bitva (že by na ní nezbyly finance?). Nebýt toho, klidně bych přidal i pátou hvězdičku. (13.03.2011)

V necelých devadesáti minutách odvyprávěl O.Daněk psychologicky věrohodnější a filmařsky mnohem důmyslnější historický film s husitskou tématikou, než se to povedlo do zblbnutí reprízované Vávrově trilogii. A pokud film působí vláčilovsky, možná je to i tím, že se tento režisér mihne v epizodní roličce. (21.03.2011)

Šedesátá léta se v českém filmu jen hemží kvalitními historickými kousky. Husitství tady zdaleka neslouží jen jako kulisa pro hlavní příběh o pomstě, co by měla nejlépe chutnat za studena. Hodně tu rezonuje, jak si každá strana osobuje právo dosahovat svého i za cenu ukrutností na mnoha nevinných. A taky, jak se ve velkém kole dějin chovají ta jednotlivá malá kolečka se svými osobními, mnohdy ne moc ušlechtilými, pohnutkami. Rozhodně jsem ocenil, že je tu doba vystižena mnohem životněji a realističtěji než třeba u Vávry, kde se vlastně jen rozhýbaly postavičky z učebnic. Přestože to filmařskou kvalitou nedosahuje na to, jak středověk pojal třeba Vláčil a herecky to zase nestačí třeba na Hrušínského opus v "Čest a sláva" (který se odehrává o cca 230 let později), je to pořád hodně dobrý film. Jak říká jeden z mých přátel, "Peter the Cube rules". (07.01.2019)

Kdysi dávno viděno,leč zůstala jen matná vzpomínka na JINÝ husitský film (jiný, oproti Vávrovým šlakům), který divně končil. Po novém shlédnutí jsem v rozpacích. Na rok 1963 to není špatný film. Ke kladům bych počítal snahu o polidštění toho oficiózní mýtu a deziluzivní konec. Občas moc pěkná kamera. Ale často film vypadá chudě, spíše jako televizní inscenace než řádný film. Křižácké houfce v prvním obraze jsou dosti skrovné, a i ty tvrze vypadají spíše jako studiové kulisy. Ani herecké výkony nejsou většinou kdoví jaké, např. kardinál Höger je dosti šablonovitý. Sličná husitská amazonka je fajn, ale hodila by se spíše do Pána prstenů. Snaha o přiblížení se psychologii středověkého člověka veškerá žádná. Nejlépe ještě dopadá křižák Jiří Vala. Slabé tři hvězdičky. (22.01.2011)