Jih proti Severu

První polovina je VYNIKAJÍCÍ! Takhle jsem si ten film představoval. V té druhé už bohužel o tolik nejde a tempo stagnuje, přičemž závěrečná hodinka je tak trochu testem vůle, ale konec hodně napravuje. Popravdě jsem však čekal, že mě Jih proti severu pohltí na celou stopáž. Vivien Leigh sice udělala ze Scarlett jednu z nejlepších sexy mrch všech dob a Clark Gable je jako Rhett naprosto boží (na scénu, ve které přijede na oznamování obětí války ve sněhobílém obleku a prohlásí, že to je černý den pro celý Jih, do smrti nezapomenu), ale jejich vzájemné špíčkování, které se změní v dramatické hádky, v pozdějších fázích filmu citelně chybí. Každopádně to bude chtít druhou projekci, nejlépe v kinosále, protože některé záběry jdou za hranici úchvatnosti. (11.05.2008)

Jih proti severu je dokonalý takový, jaký je. Dlouhý - ale ne rozvleklý! Romantický - ale ne jak z červené knihovny! Výpravný - ale ne rozmařile rozmáchlý! A dojemný - ale ne kýčovitý. Jedna z nejdokonalejších literárních adaptací. Vivien Leigh, která nás od začátku pevně uchopí, aby nás nechala nahlédnout do své duše i do duše své doby. Bezchybná Hattie a "ušatý ďábel" Clark Gable, který nutně uchvacuje něžné pohlaví všech časů. (04.10.2005)

(1001) Mám velký problém vcítit se, nebo alespoň napojit na Scarlett. Rozhodně se neztotožňuji s názory, že to je nejlépe vykreslená postava, jaká kdy poctila svou přítomností stříbrné plátno, a podobně. A když jsem tenhle minizáchvěv zášti dostala ze svého systému, tak musím přiznat, že i přes to na mě Jih proti Severu zapůsobil. Některé záležitosti, které se týkají války, jsou tak ostré, že kdyby byly v realistickém (používám jenom proto, že mě zatím nenapadá vhodnější slovo) filmu, tak by byly hodně, hodně ostré a Dagmar by nejspíš i plakala. Nejvíc na mě zapůsobil plačící flétnista, kněz udělující za dělostřelby poslední pomazání a sbor zpívajících otroků odcházejících na frontu. Problém je v tom, že tohle jsou všechno věci jenom se míhající na pozadí hlavního příběhu. A ten mě nezajímá. O Scarlett už jsem mluvila. Když stojí před prudérní společností v karmínových šatech, tak obdivuji šaty, ale nikoliv Scarlett. Když flirtuje s mladíky na barbecue, tak obdivují její resting bitch face, ale už nikoliv to, co v té situaci doopravdy znamená. Celým čtyřhodinovým příběhem propluje bez důležitějšího charakterového zrání a katarze prožívá na místech, kterým nerozumím. Kouzlu Rhetta Butlera jsem také nepropadla a Ashley je trestuhodně scenáristicky i herecky zanedbaný. Jenom Olivia de Havilland v roli Melanie je naprostá bohyně, a chce se mi říci, že navzdory tomu, jak je Melanie napsaná ploše a účelově jako naprostý opak Scarlett. Do rozboru morálních stanovisek filmu se ani nechci pouštět, protože na to nejspíš nejsem dost erudovaná. Jenom se mi zdá, že film sám něco jako morální stanoviska více či méně nenápadně vyměňuje za společenskou upjatost a romantické pletky. (12.02.2017)

Hodnotit tento film je náročné už jen proto, že je tu cosi jako nálepka "klasika" a tu se človíčku jako já pošlapávat nechce. Ale k čertu s tím, je to blbost! Nehorázný melodramatický a přeslazeně sladkobolný a zbytečně přeceňovaný škvár o hysterce bez kouska inteligence a sebeúcty. Když si představím, že ve stejném roce vznikla geniálnost s názvem Kristián, chce se mi nad tou americkou zpupností a sebestředností v udělování Oskarů řvát vzteky. Jistě, je tady krásná výprava a kamera a charismatičtí herci, ale děj nestojí bratru za nic. Je to jen strašlivá snůška 180 stupňových obratů v jednání a smýšlení hlavní hrdinky která mě neustále svým jednáním uváděla v šílenství (navíc Vivien mi přišla, že si myslí, že hraje v němým filmu, takže přehrávala o stopéro) a k tomu ještě semtam ležérní úsměšek Clarkův (chvíle, kdy byl na obrazovce i on byly jako balzám na poničené vnímání reality). Kdybych to hodnotil jako klasiku, dal bych samozřejmě plný počet, abych nevybočil stejně jako Matty, ale já to hodnotím podle toho, jak mě to bavilo. A nebavilo mě to věru mnoho. Není to ani první, ani poslední a ani jeden z mála z filmů z třicátých let, co jsem viděl. Ale musím říct, že kdyby to byl první starej film, co jsem viděl, moje odvaha se na ně dívat dále by byla značně podlomena. V 1994 natočená miniserie Scarlett je podle mě mnohem lepší, zábavnější a to téma osudové lásky Rhetta a Scarlett je tam mnohem lépe podáno. Navíc mi tam Scarlett přišla jako tvrdá a odvážná ženská, která má sílu i schopnosti a jen nehýká neopětovanou "láskou". Kromě Clarka bych tenhle film naprosto oželel. A když si tak uvědomím, že tohle dostalo osm Oskarů, nechtěl bych se domýšlet, kolik Oskarů by dostal Kristián, protože ty dva snímky jsou (kromě stejné doby vzniku) nesrovnatelné a Kristián zatraceně o sto furlongů vede. (01.05.2006)

Musím přiznat, že jsem se tohoto filmu bál. Měl jsem ho na HDD už nějaký ten pátek (lépe řečeno, nějaké ty dva, možná i tři roky) a děsila mě (hlavně) ta délka. Holt čtyři hodiny jsou čtyři hodiny. Až před pár dny jsem se konečně odhodlal, našel si klidné čtyři hodiny a šel do toho. A výsledek? Nelituju. Gone with the Wind je opravdu epický film. Začíná nenápadně, aby pak přešel do období války, pak do poválečného období, pak zase o něco dál… zkrátka a dobře, v posledních momentech, kdy film končí, jsem si vzpomněl, jak začal a jakou cestu jsem se snímkem a postavami ušel. A přišlo mi, jako bych těch 12 či kolik let prožil opravdu s nimi. A to se mi u mnoha filmů nestává a možná proto je tento film považován za jeden z nejlepších snímků všech dob. Herci jsou skvělí, kamera dokonalá, hudba podmanivá. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se ani jednou nepodíval na hodinky. Ale upřímně můžu říct, že vždy, když jsem se podíval, byl jsem překvapený, kolik času uplynulo. Až budu někomu opět vysvětlovat, proč staré filmy mají své kouzlo, tento film uvedu jako příklad toho nejpoctivějšího, co se v tehdejším Hollywoodu natočilo. 100 %. P. S. A český název mi nesedí, byť zachytil to nejdůležitější. (25.09.2012)