Jih proti Severu

Hodnotit tento film je náročné už jen proto, že je tu cosi jako nálepka "klasika" a tu se človíčku jako já pošlapávat nechce. Ale k čertu s tím, je to blbost! Nehorázný melodramatický a přeslazeně sladkobolný a zbytečně přeceňovaný škvár o hysterce bez kouska inteligence a sebeúcty. Když si představím, že ve stejném roce vznikla geniálnost s názvem Kristián, chce se mi nad tou americkou zpupností a sebestředností v udělování Oskarů řvát vzteky. Jistě, je tady krásná výprava a kamera a charismatičtí herci, ale děj nestojí bratru za nic. Je to jen strašlivá snůška 180 stupňových obratů v jednání a smýšlení hlavní hrdinky která mě neustále svým jednáním uváděla v šílenství (navíc Vivien mi přišla, že si myslí, že hraje v němým filmu, takže přehrávala o stopéro) a k tomu ještě semtam ležérní úsměšek Clarkův (chvíle, kdy byl na obrazovce i on byly jako balzám na poničené vnímání reality). Kdybych to hodnotil jako klasiku, dal bych samozřejmě plný počet, abych nevybočil stejně jako Matty, ale já to hodnotím podle toho, jak mě to bavilo. A nebavilo mě to věru mnoho. Není to ani první, ani poslední a ani jeden z mála z filmů z třicátých let, co jsem viděl. Ale musím říct, že kdyby to byl první starej film, co jsem viděl, moje odvaha se na ně dívat dále by byla značně podlomena. V 1994 natočená miniserie Scarlett je podle mě mnohem lepší, zábavnější a to téma osudové lásky Rhetta a Scarlett je tam mnohem lépe podáno. Navíc mi tam Scarlett přišla jako tvrdá a odvážná ženská, která má sílu i schopnosti a jen nehýká neopětovanou "láskou". Kromě Clarka bych tenhle film naprosto oželel. A když si tak uvědomím, že tohle dostalo osm Oskarů, nechtěl bych se domýšlet, kolik Oskarů by dostal Kristián, protože ty dva snímky jsou (kromě stejné doby vzniku) nesrovnatelné a Kristián zatraceně o sto furlongů vede. (01.05.2006)

Kniha je skvělá a tahle adaptace, zdůrazňuji, že do kin šla v roce 1939, t.j. před cca 83lety, je namakaná. Příběh nejen o nesympatické, vychcané, sobecké megeře, která je na ránu v každé scéně, nemá chybu. Perfektní záležitost, která mnoho diváků odrazuje svou letitostí, starou hudbou, taky tím, že jde asi o romanci, ale to je škoda. A chyba. Jedná se o strhující, vtipnou, drsnou, nekorektní, svižnou, velkolepou podívanou, která právem patří k tomu nejlepšímu na piedestalu kinematografie. Mimochodem první Oscar pro černou herečku ve vedlejší roli a navzdory délce, odsejpá to jedna radost. (22.01.2022)

Tak mám za sebou nejslavnější americký film všech dob. No musím říci, že je to nejdelší film, jaký jsem kdy v životě viděl. Byl to zážitek koukat na film, který má 4 hodiny, ale zvládl jsem to. Pro ty z vás, kteří byste to nedali, tak film je jakoby rozdělen na 2 části, takže po cca 100 minutách je tam jakoby 10minutová pauza a následuje pak druhá část filmu, takže to můžete koukat na dvakrát ;-). A teď k mým dojmům z filmu. Už hned na začátku mě přišlo zajímavé, že prvních 6 minut jsou pouze titulky (kdo tam hraje atd.), tyhle dlouhé titulky většinou bývají na konci filmu, ale zde to dali na začátek. První část (polovina) filmu bylo drama, z počátku romantické, ale poté začala válka a bylo to drama se vším všudy. Příběh se zaměřoval především na Scarlett, ale také na Melanie. Líbilo se mi to, příběh se zajímavě vyvíjel, ale ke konci mě ta první část (polovina) filmu začala nudit a na konci jsem přemýšlel, jestli se mám pustit do té druhé části, do těch dalších dvou hodin. A rozhodl jsem se to risknout a udělal jsem dobře. Druhá polovina filmu se odehrávala už po válce a bylo to sakra dobrý. Úplně mě to vtáhlo do děje, příběh se začal opět ubírat správným směrem a líbilo se mi, že do toho dali trochu humoru, párkrát jsem se fakt dobře zasmál. Konec filmu byl však dost krutý, stalo se dost ošklivých věcí a vlastně všechno dopadlo špatně. Ale to určitě nezkazí dojem z filmu, nemůže prostě vše dopadnout dobře. Chtěl bych ještě ocenit fantastický výkon Vivien Leight, která zaslouženě získala Oscara za roli v tomto filmu. Skvělý výkon podal také Clark Gable. A velice se mi líbila postava Melanie (Olivia de Havilland), takovou ženu by si přál asi každý muž. :-) A skoro bych zapomněl i na skvělou chůvu v podání Hattie McDaniel, ta si Oscara také plně zasloužila. (29.04.2016)

Na moje prekvapenie nie je kniha žiadna červené knižnica. Len tak zo srandy som si chcel prečítať pár úvodných strán, ale nepustil som túto vyše tisícstranovú buchlu z ruky, kým som ju nedorazil. Členenie do pomerne krátkych kapitol, ktoré končia často cliffhangerom, ženie príbeh svižne dopredu. Práca s motívmi a výstavba kapitol podlieha modernej dramaturgii a timingu, ktorý vám nedá vydýchnuť. Obdivuhodná je najmä práca s postavami a ich vývojom, nečakal som taký komplexný prístup nielen k hlavnej hrdinke. Scarlett je esencia melodramatičnosti, vášňami zmietaná žena, ktorá ignoruje intelekt (neberte to ako šovinistické povýšenectvo, presne takto je Scarlett vykreslená v knihe aj vo filme) a neustále chce sýtiť svoje rozmarné túžby či už v podobe mužov alebo šatstva. Kniha sa ničomu nevyhýba a nechá všetkých padnúť pekne na hubu, vojna je vykreslená naturalistický a postavy nedostanú nič zadarmo.....................Film trpí množstvom režisérov, ktorí sa na jeho vzniku podieľali. Nie je to vidno v polohe trikov a výpravy, ale na štýle jednotlivých pasáži. Najlepší je začiatok po epizódu "U dvanástich dubov", vďaka precíznej práci s mizanscénou a pohybom kamery, ktoré sa akosi v strednej časti vytratia (deštrukcia Atlanty vsádza na veľkoleposť akcie, na nové technické možnosti využitia farby, no postráda dômyselnejšie režijné uchopenie). Rovnako posledná tretina neoplýva nijakým extra štýlovým spracovaním, naopak dialógy sú často len vo vysvetľovacej polohe. Finále je zdrvujúce len vďaka hustote dramatických vrcholov. Film vypúšťa množstvo postáv a obrazov, ktoré v knihe dopomáhali vybudovať Scarlettin dramatický oblúk, ale bez ktorých je ako tak pochopiteľný. Ak by tam chceli mať pri tomto tempe rozprávania všetky postavy a peripetie, film by trval tak osem hodín. Nesplošťuje sa ani naturalistický rozmer vojny, aj keď si viem predstaviť omnoho väčšie jatky aj na plátne. Smiešne je akurát zamlčanie Kukluxklanu vo filmovej podobe. Aj kniha aj film boli už v dobe svojho vzniku považované za staromilský a spiatočnícky pohľad na otroctvo a je jasné, že je hlúposť obhajovať názor, že černochom bolo v časoch otroctva lepšie. Čaro fenoménu Odviate vetrom však spočíva vo vášnivom i bolestnom príbehu o húževnatosti v časoch ťažkostí, ktorý je taký silný, že prebíja všetky ostatné nedostatky. (23.08.2013)

(1001) Mám velký problém vcítit se, nebo alespoň napojit na Scarlett. Rozhodně se neztotožňuji s názory, že to je nejlépe vykreslená postava, jaká kdy poctila svou přítomností stříbrné plátno, a podobně. A když jsem tenhle minizáchvěv zášti dostala ze svého systému, tak musím přiznat, že i přes to na mě Jih proti Severu zapůsobil. Některé záležitosti, které se týkají války, jsou tak ostré, že kdyby byly v realistickém (používám jenom proto, že mě zatím nenapadá vhodnější slovo) filmu, tak by byly hodně, hodně ostré a Dagmar by nejspíš i plakala. Nejvíc na mě zapůsobil plačící flétnista, kněz udělující za dělostřelby poslední pomazání a sbor zpívajících otroků odcházejících na frontu. Problém je v tom, že tohle jsou všechno věci jenom se míhající na pozadí hlavního příběhu. A ten mě nezajímá. O Scarlett už jsem mluvila. Když stojí před prudérní společností v karmínových šatech, tak obdivuji šaty, ale nikoliv Scarlett. Když flirtuje s mladíky na barbecue, tak obdivují její resting bitch face, ale už nikoliv to, co v té situaci doopravdy znamená. Celým čtyřhodinovým příběhem propluje bez důležitějšího charakterového zrání a katarze prožívá na místech, kterým nerozumím. Kouzlu Rhetta Butlera jsem také nepropadla a Ashley je trestuhodně scenáristicky i herecky zanedbaný. Jenom Olivia de Havilland v roli Melanie je naprostá bohyně, a chce se mi říci, že navzdory tomu, jak je Melanie napsaná ploše a účelově jako naprostý opak Scarlett. Do rozboru morálních stanovisek filmu se ani nechci pouštět, protože na to nejspíš nejsem dost erudovaná. Jenom se mi zdá, že film sám něco jako morální stanoviska více či méně nenápadně vyměňuje za společenskou upjatost a romantické pletky. (12.02.2017)