Konkurenti

Z filmu je extremně patrné, že se jedná o divadelní hru, což by nevadilo, kdyby to opravdu nebylo až tak divadlo, že mně přišli filmové prostředky uplně zybtečné. Samozřejmě herci dobří, film ale výrazně ožije až s příchodem Al Pacina na scénu, možná to bylo jeho postavou, ale možná taky tím, že ten chlap když někde je, tak ostatní jako kdyby se ztratili. (25.03.2018)

Spojení excelentní dvojice Pacino-Spacey v jednom filmu se pro mě rovnalo nesplnitelnému snu. Když jsem se potom náhodou dostal ke Glengarry, moje nadšení neznalo mezí. Jedná se totiž o nenapodobitelný herecký koncert, kde oba jmenovaní předvádějí vyčerpávající výkony po boku dalších nezapomenutelných jmen Lemmona a Harrise. Vypjaté situace na plátně zbožňuji a když se navíc nit vyprávění ani na chvíli nepohne nežádoucím směrem, mohu se jen vznášet blahem. (10.07.2007)

Konkurence v hereckém obsazení je obrovská. Jack Lemmon a Jonathan Pryce, jako herci odcházející generace, vedle vždy úžasných Al Pacina, Alana Arkina, Kevina Spaceyiho a Eda Harrise. Herecký koncert se koná každou vteřinu a jedno kdo je právě na plátně, protože všichni své postavy prožívají a úchvatně hrají. To je částečně hlavní problém. Scénář je založený čistě na rozhovorech, které mají hodně společného s prodáváním realit, lhaním a přemlouváním. Tyto rozhovory neslezou z obrazovky stejně jako všechny postavy a film tak působí velmi ukecaně a prázdně. Je to škoda, protože z divadelní hry, kde mimochodem hra musí fungovat skvěle, je vytvořen pomalý, úžasně obsazený a ukecaný snímek, z kterého si divák neodnese nic než úctu k hercům. (20.03.2008)

Neuvěřitelně nadupané představení. Pochopitelně především scénáristicky. Takhle má vypadat dokonalá divadelní hra. A pak to herecké obsazení! V hlavní roli suverénní, zároveň však unavený Jack Lemmon. Al Pacino si nemá hlavní roli, ale jeho výstupy jsou ty nejkouzelnější. Ostatní - Harris, Arkin i Spacey skvěle doplňují jednu z nejlepších hereckých sestav devadesátých let. Nerad bych však viděl film v českém dabingu, něco tak sprostého si nedokáži představit. V originálu bylo přibližně každé třetí slovo fuck, fucking nebo fucked a zbytek byl doplněn nejrůznějšími shity, které zcela přirozeně plynuly z úst i takového slušňáka, jakým býval Jack Lemmon. (04.03.2005)

Slovo „Fuck“ a jeho obměny se vyskytují ve filmu tolikrát, že by mohl vzniknout mylný dojem, že si s ním angličtina vystačí, pravda pokud občas přidá i „shit.“ A přitom se jedná o opravdu brilantní dialogy i monology ... „ Na něco netrpělivě čekáme nebo se ohlížíme zpátky. Tak to je. Takový je náš život. A čeho se tak bojíme? Prohry. A čeho ještě? Že zkrachuje banka, onemocníme, že manželka zahyne v letadle? Že se zhroutí trh s akciemi? Co z toho se vyplní? Nic. Stejně se bojíme toho či onoho. Proč?“ K tomu herecká parta, která zaslouží jen mé nejvyšší uznání. A to vše v tvrdém konkurenčním boji špinavého byznysu, kde obstojí jen ten kdo dokáže prodat i největší „shit“. „It's a fucked-up world.“ (23.08.2006)